Nevyjádřený podmět pro pokročilejší (cvičení)

IT IS A PROBLEM by bylo v pořádku takto:

We don't have enough chairs. IT IS A PROBLEM. (zde by totiž IT zastupovalo fakt, že nemáme dost židlí).

IS A SOFA je nesmysl. Chybí podmět.

IT'S A PROBLEM by bylo v pořádku takto:

We don't have enough chairs. IT'S A PROBLEM. (zde by totiž IT zastupovalo fakt, že nemáme dost židlí).

IS IT A SOFA? = Je to sedačka? (kdybych na něco ukazoval a ptal se, jestli je to sedačka)

THERE IS v první větě je dobře. THERE v druhé větě nestačí? Potřebujete sloveso IS.

Obávám se, že je (máme) problém, Jacku. Nemáme dost židlí. Kam si ti lidi sednou? Není tam sedačka nebo něco podobného?

Vazba THERE IS vyjadřuje, že něco je, něco existuje.

Jsou (existují) lidi, kteří se nikdy nenaučí anlicky, ale pro většinu mých studentů je to jen výmluva.

Vazba THERE IS / THERE ARE vyjadřuje, že něco je, že něco existuje (existují lidé, kteří...)

IT'S v druhé větě reaguje na větu první. IT v druhé větě vlastně říká, že TO, že se někteří lidé nenaučí anglicky, JE výmluva.

THERE ARE v první větě je dobře. THERE IS v druhé větě je ale chybné. Neříkáte, že někde něco je. IT v druhé větě reaguje na větu první.

IT'S v druhé větě je dobře. Ale v první větě je THEY ARE špatně. Vy totiž říkáte, že někdo něco je, že prostě někde jsou (existují) lidí, kteří se nenaučí anglicky.

V první větě je THEY ARE špatně. Vy totiž říkáte, že někdo něco je, že prostě někde jsou (existují) lidí, kteří se nenaučí anglicky.

THERE IS v druhé větě je chybné. Neříkáte, že někde něco je. IT v druhé větě reaguje na větu první.

Jaké tam máte počasí? -- Je slunečno. Po obědě půjdeme na pláž. Bude to krásný den.

IT'S SUNNY = Je slunečno. (běžné použití IT ve spojení s počasím)

IT'S going to be a lovely day = TO bude krásný den. (to, že půjdeme na pláž a užijeme si to).

IT'S v první větě je dobře. Ale v druhé větě neříkáte, že někde něco existuje.

THERE'S SUNNY je nesmysl. Když se bavíme o počasí, používáme IT. IT'S v druhé větě je dobře.

Vazba THERE IS vyjadřuje, že někde něco je, že někde něco existuje. To není případ ani jedné z těchto vět.

ARE THERE je špatně. MILK je nepočitatelné podst. jméno. THEY ARE v druhé větě je taky špatně. Vy chcete říct, že někde něco je, že v lednici jsou dva kartóny mléka.

Samotné IS není dobře. Ptám se, jestli někde něco je, proto použiti vazbu THERE IS / THERE ARE. Samotné IS nestačí. THEY ARE v druhé větě je taky špatně. Vy chcete říct, že někde něco je, že v lednici jsou dva kartóny mléka.

IS IT v první větě je špatně. Ptáte se přece, jestli někde něco je. Pozor taky u druhé věty. Mléko je sice nepočitatelné, ale kartóny jsou už počitatelné. Jsou dva.

Je v lednici mléko? Chtěl bych si udělat cereálie. -- Samozřejmě, jsou tam dva kartóny. Byl jsem nakupovat.

IS THERE v obou větách je běžné použití pro vyjádření, že někde něco je.

WAS v první větě je špatně. Jde o množné číslo (SHOPS). V druhé větě IT IS A SUPERMARKET je špatně. Kdybych ukazoval na budovu a říkal bych, že ta budova je supermarket, pak by to bylo dobře, ale toto není náš případ. Říkáme jednoduše, že v naší ulici teď něco je (něco existuje).

Když jsem byl dítě, bylo v naši ulici mnoho malých obchůdků. Teď je tam jen jeden velký supermarket.

Vazba THERE IS / THERE ARE zde vyjadřuje naprosto běžné "někde něco je / bylo".

Kdybych řekl THEY WERE, ukazoval bych třeba na domy a říkal bych, že ty domy byly dříve malé obchůdky, a teď je z nich něco jiného. IT IS A SUPERMARKET je špatně. Kdybych ukazoval na budovu a říkal bych, že ta budova je supermarket, pak by to bylo dobře, ale toto není náš případ. Říkáme jednoduše, že v naší ulici teď něco je (něco existuje).

Kdybych řekl THEY WERE, ukazoval bych třeba na domy a říkal bych, že ty domy byly dříve malé obchůdky, a teď je z nich něco jiného. Druhá věta je dobře.

IT'S SOME je špatně, protože říkám, že někde něco je (THERE IS some flour in our house). Druhá věta je dobře.

Pozor, FLOUR je nepočitatelné podst. jméno, proto THERE IS.

THERE'S v druhé větě je špatně. Neříkám, že někde něco je, ale bavím se o tom, že ta mouka z první věty možná nebude stačit.

Máme mouku? Chci upéct koláč. -- Něco tam je, ale nevím, jestli to bude dost.



V první větě vlastně říkám "There is some flour in our house".

V druhé větě IT vlastně nahrazuje tu mouku. (nevím, jestli TA mouka, co máme doma, bude stačit).

THEY ARE SOME je špatně, protože říkám, že někde něco je (THERE IS some flour in our house). THERE ARE v druhé větě je špatně. Neříkám, že někde něco je, ale bavím se o tom, že ta mouka z první věty možná nebude stačit.

THERE ARE OUR NEW STUDENTS by bylo dobře, ale nesměla by tomu předcházet věta. Pak bych jednoduše oznamoval, že někde někdo je, ale toto není tento případ.

THERE ARE FROM SPAIN je nesmysl. Reaguji totiž na předchozí větu, proto THEY ARE.

THERE ARE OUR NEW STUDENTS by bylo dobře, ale nesměla by tomu předcházet věta. Pak bych jednoduše oznamoval, že někde někdo je, ale toto není tento případ.

Druhá věta je dobře.

První věta je dobře. THERE ARE FROM SPAIN je nesmysl. Reaguji totiž na předchozí větu, proto THEY ARE.

Ty je neznáš? Oni jsou (to jsou) naši noví výměnní studenti. Myslím, že jsou všichni ze Španělska. Mám tě představit?

THEY ARE v první větě se odkazuje na THEM ve větě předchozí. THEY ARE ve druhé větě se odkazuje na STUDENTS ve větě předchozí.

První věta je dobře. Druhá věta je téměř dobře, ale potřebujete množné číslo.

Byly nějaké stížnosti, když jsem tu nebyl minulý týden? -- Bylo jich pár, ale poradili jsme si s nimi.

V obou větách vyjadřuju, že něco někde bylo, existovalo.

V první větě se ptáte, jestli něco bylo, něco existovalo, proto WERE THERE. Druhá věta je dobře.

V první větě se ptáte, jestli něco bylo, něco existovalo, proto WERE THERE. Druhá věta je špatně. Opět vyjadřujete, že někde něco bylo, proto THERE WERE.

V první větě říkám, že někde něco je, že někde něco existuje. Kdybych chtěl říct IT IS A BIG DIFFERENCE, musela by této větě předcházet v kontextu věta jiná. V druhé větě reaguju na větu první, neoznamuju pouze, že někde něco je.

V první větě říkám, že někde něco je, že někde něco existuje. Kdybych chtěl říct IT IS A BIG DIFFERENCE, musela by této větě předcházet v kontextu věta jiná. Druhá věta je dobře.

První věta je dobře. V druhé větě reaguju na větu první, neoznamuju pouze, že někde něco je.

Je velký rozdíl mezi otevřením restaurace a provozováním restaurace pět let. Jsou to dvě velmi rozdílné věci.



V první větě říkám, že někde něco je, že JE / EXISTUJE rozdíl. V druhé větě se odkazuju na větu první. Slovíčko THEY = dvě věci (otevření a provozování).

Myslíš, že je dobrý nápad dávat jim vánoční dárky nyní? Pod stromkem nebude na Štědrá Večer nic.

IT v první větě vlastně zastupuje fakt, že by se dávaly dárky nyní. V druhé větě jen oznamuji, že někde něco je, tady že někde něco nebude, nebude existovat.

První věta je dobře. Ve druhé větě vám chybí sloveso. Samotné WILL nestačí.

V první větě neoznamujete, že někde něco je nebo existuje. Slovíčko IT = GIVING PRESENTS NOW. Ve druhé větě naopak oznamujete, že někde něco bude existovat. Nebo spíše v této konkrétní větě nebude.

V první větě neoznamujete, že někde něco je nebo existuje. Slovíčko IT = GIVING PRESENTS NOW. Ve druhé větě naopak oznamujete, že někde něco bude existovat. Nebo spíše v této konkrétní větě nebude. Navíc byste měli v poslední větě dva zápory (WON'T a NOTHING).