Výsledky soutěže: Patrick Park - Life is a Song
Vydáno dne 15.03.2008
Vyhlášení výsledků soutěže o CD Patricka Parka.
Soutěž: Patrick Park
Hrajeme o CD 'Everyone's in Everyone'
VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ
- Klára Kužílková, 18 let, Praha
- Martina Křížková, 21 let, Uherské Hradiště
- Jana Maťáková, 51 let, Mladá Boleslav
- Jan Šindelář, 33 let, Třebíč
Martina Křížková
Gratuluji k vítězství. Svoji cenu, CD Patricka Parka EVERYONE'S IN EVERYONE obdržíte poštou na adresu uvedenou u zaslaného soutěžního překladu. Ostatním děkuji a těším se na jejich účast v některé z dalších soutěží. |
| Patrick Park |
Hodnotí se jak přesnost překladu, tak i jeho jazykové podání.
Své překlady zasílejte do 28. února 2008 na adresu:
Jako předmět zprávy pište: "Life is a song"
Odborná porota ze zaslaných příspěvků vybere ty nejlepší a z nich potom bude vylosován vítěz. Výsledky budou zveřejněny po uzavření soutěže.
Součástí každého příspěvku musí být čestné prohlášení, jméno, věk, a adresa. Čestné prohlášení může vypadat takto:
Prohlašuji, že tento překlad je mým vlastním dílem a souhlasím s jeho případným zveřejněním v původní nebo pozměněné podobě na webových stránkách Help for English.
Jméno, věk, adresa
Patrick Park - Life is a Song
Nahrávku můžete spustit zde:
You say life is a dream where we can't say what we mean
Maybe just some roadside scene that we're driving past
There's no telling where we'll be in a day or in a week
And there's no promises of peace or of happiness
Well is this why you cling to every little thing
And pulverize and derange all your senses
Maybe life is a song but you're scared to sing along
Until the very ending
Oh, it's time to let go of everything we used to know
Ideas that strengthen who we've been
It's time to cut ties that won't ever free our minds
From the chains and shackles that they're in
Oh, tell me what good is saying that you're free
In a dark and storming sea
You're chained to your history, you're surely sinking fast
You say that you know that the good Lord's in control
He's gonna bless and keep your tired and oh so restless soul
But at the end of the day when every price has been paid
You're gonna rise and sit beside him on some old seat of gold
And won't you tell me why you live like you're afraid to die
You'll die like you're afraid to go
Oh, it's time to let go of everything we used to know
Ideas that strengthen who we've been
It's time to cut ties that won't ever free our minds
From chains and shackles that they're in
From the chains and shackles that they're in
Well life is a dream 'cause we're all walking in our sleep
You could see us stand in lines like we're dead upon our feet
And we build our house of cards and then we wait for it to fall
Always forget how strange it is just to be alive at all
Visit Patrick Park's website at www.patrickpark.net or at MySpace.com.
Soutěžní příspěvky:
Klára Kužílková
Tvrdíš, že život je snem, v němž nemůžeme říkat to, co si opravdu myslíme Možná pouze nějakou krajinou u okraje cesty, kolem které projíždíme Nemůžeme vědět, kde se ocitneme za den či týden A nejsou tu žádné přísliby míru nebo štěstí Je tohle, proč se držíš každé maličkosti A ničíš a mateš všechny své smysly Možná, že život je písnička, ale ty se bojíš zpívat s námi Až do samotného konce Oh, je na čase se pustit všeho, co jsme kdysi znali Myšlenek, které posilují to, kým jsme byli Je na čase zpřetrhat pouta, která nikdy neosvobodí naše mysli Z pout a okovů, ve kterých jsou Oh, řekni mi, k čemu je dobré říkat, že jsi svobodný Na tmavém a buracejícím moři Jsi připoután ke své minulosti, nepochybně se rychle potápíš Tvrdíš, že víš, že u vesla je laskavý Bůh Požehná a ponechá si tvou netrpělivou duši Ale na konci dne, kdy každá cena byla zaplacena Vzchopíš se a posadíš se vedle něj na nějaké staré křeslo ze zlata A neřekneš mi, proč žiješ, jako by ses bál zemřít Umřeš tak, jako by ses bál odejít Oh, je na čase se pustit všeho, co jsme kdysi znali Myšlenek, které posilují to, kým jsme byli Je na čase zpřetrhat pouta, která nikdy neosvobodí naše mysli Z pout a okovů, ve kterých jsou Z těch pout a okovů, ve kterých jsou Život je snem, protože my jsme všichni náměsíční Mohl bys nás vidět stát v řadě, jako bychom byli mrtví na nohách Stavíme náš dům z karet a potom čekáme, až spadne Vždy zapomínáme, jak zvláštní je být prostě vůbec naživu
Jan Šindelář
Tvrdíš, že život je sen, ve kterém nemůžeme říct, co si myslíme Možná je to prostě jen krajina podél silnice, kterou projíždíme Nedá se uhádnout, kde budeme za den nebo za týden A neexistují ani žádné přísliby klidu a štěstí No, že by to byl důvod, proč lpíš na každé maličkosti A ničíš a mateš všechny svoje smysly Možná, že život je písnička, ale ty se ji bojíš s námi dozpívat Až do úplného konce Ó, je čas opustit všechno, co jsme znali Názory, které posilují to, čím teď jsme Je čas oprostit se od toho, co nikdy neosvobodí naše myšlenky Z řetězů a pout, ve kterých se nachází Ó, řekni mi, k čemu to je, když tvrdíš, že jsi volná V temném a bouřícím moři Jsi připoutána ke své minulosti, ve které se jistě rychle utápíš Říkáš, že víš, že dobrý Pán nad tím vším vládne Požehná tvé unavené a, ó, tak nepokojné duši a zachová ji Ale s končícím dnem, když je všechno splaceno Chystáš se vstát a sednout si vedle něj na staré křeslo ze zlata A neřekneš mi proč žiješ jako bys měla strach umřít Umřeš jako bys měla strach jít Ó, je čas opustit všechno, co jsme znali Názory, které posilují to, čím teď jsme Je čas oprostit se od toho, co nikdy neosvobodí naše myšlenky Z řetězů a pout, ve kterých se nachází Z těch řetězů a pout, ve kterých se nachází Nu, život je sen, protože my všichni vstupujeme do našeho spánku Mohl bys nás vidět, jak stojíme v řadách, unaveni k smrti A stavíme si domeček z karet, a pak čekáme až spadne Vždycky zapomínáme, jak divné to vůbec je být prostě naživu
Jana Maťáková
Říkáš, že život je jen sen, kde nemůžeme říci, co si myslíme, možná jen nějaká scéna na okraji silnice, kterou míjíme. Nelze říci, kde budeme zítra nebo za týden a neexistují žádné sliby klidu nebo štěstí. A proto lpíš na každé maličkosti, rozmělňuješ a zneklidňuješ všechny své smysly. Život je možná píseň, ale ty se ji bojíš zpívat sám až do úplného konce. Je načase opustit vše, co jsme znali, myšlenky, které posilují, kdo jsme byli. Je načase přerušit vazby, které nikdy neosvobodí naši mysl z řetězů a pout, ve kterých jsou. Řekni mi, proč je dobré říci, že jsi svobodný v temném a bouřlivém moři. Jsi připoután ke své minulosti a určitě se rychle potápíš. Říkáš, že víš, že Bůh vše řídí a chystá se požehnat a zachovat tvou znavenou a tak neklidnou duši. Ale na konci dne, kdy vše již bylo splaceno, chystáš se povstat a sednout si vedle něj na starý zlatý trůn. A neříkej mi, proč žiješ, jako se bojíš zemřít, zemřeš, jako se bojíš jít. Ano, je načase opustit vše, co jsme kdysi znali, myšlenky, které posilovaly, kdo jsme. Je načase přerušit vazby, které nikdy neosvobodí naši mysl z řetězů a pout, ve kterých jsou, z řetězů a pout, ve kterých jsou. Ano, život je sen, protože my všichni kráčíme ve spánku. Můžeme vidět, jak stojíme v řadách, jako bychom měli mrtvé nohy a stavíme naše domečky z karet a potom čekáme, až spadnou. A stále zapomínáme, jak je to divné, být vůbec naživu.
Martina Křížková
Život je písnička Říkáš, že je život jako sen, ve kterém nemůžeš říkat, co si myslíš Možná je to jen pohled na krajinu, kterou míjíme Nikdy nevíme, kde budeme za den nebo za týden A nikdo nám nezaručí příslib míru ani štěstí. A proto přilneš ke každé maličkosti rozprášíš a zničíš všechny své smysly Možná je život písnička, ale ty se ji bojíš zpívat, Až do úplného konce Je na čase nechat jít vše, co jsme znali myšlenky, které posilovaly to, kým jsme Je na čase osvobodit se z vazeb, které svazují naši mysl Z okovů a pout, ve kterých jsou Řekni mi, k čemu je rčení, že jsi volný V temnotě a na rozbouřeném moři. Když jsi spoután s minulostí a jdeš rychle ke dnu Říkáš, že víš, že vše řídí bůh Požehná ti a unaví, tvou nepokojnou duši Ale na konci dne, když už jsou všechny dluhy splaceny Povstaneš a sedneš si vedle něj, na starý trůn ze zlata A neřekneš mi, proč jsi žil, jako by ses bál umřít Zemřeš ale jako by ses bál jít Je na čase nechat jít vše, co jsme znali myšlenky, které posilovaly to, kým jsme Je na čase osvobodit se z vazeb, co svazují naši mysl Z okovů a pout, ve kterých jsou No, život je sen, protože všichni kráčíme ve spánku Stojíme v řadách, jako by jsme byli od chodidel nahoru mrtví A stavíme ty svoje domky za karet, a pak zas čekáme, až spadnou A vždycky znova zapomeneme, jak zvláštní je být vůbec naživu
Přepis bublinkové nápovědy: