YOU AND ME or YOU AND I?

Vydáno dne 18.03.2021

Používání podmětových a předmětových tvarů osobních zájmen pro pokročilejší.



YOU AND ME or YOU AND I?

Používání osobních zájmen jsme se již věnovali několikrát. Dnes se podíváme na některé spornější a složitější situace, kde použití podmětového či předmětového tvaru není tak jednoznačné.

Základy

I, you, he, she, it, we, you, they

Těmto tvarům říkáme podmětové tvary, v češtině většinou odpovídají prvnímu pádu (kdo? co?). Používáme je převážně v podmětu věty:

I am tall. TTT *1
She goes to work. TTT *2
They will be sorry! TTT *3

me, you, him, her, it, us, you, them

Tyto tvary nazýváme předmětové, v češtině odpovídají pádovým osobním zájmenům (tedy ve druhém, třetím, čtvrtém, šestém a sedmém pádě). V angličtině je používáme následovně:

Jako předmět slovesa:

He saw me. TTT *4
He gave her a ring. TTT *5

Předmět předložky:

He was talking about me. TTT *6
They didn't want to go with us. TTT *7
What about me? TTT *8

Pozor! U poslední věty používáme v češtině podmětový tvar, v angličtině je za předložkou, proto předmětový tvar.

Sponová slovesa (linking verbs)

Složitější je to s tzv. linking verbs, tedy například po slovesu být. Vezměme si třeba větu “to jsem byl já”. V češtině používáme podmětový tvar (). V angličtině je možné obojí. Ve velmi formální angličtině se používá podmětový tvar, v neformální je to tvar předmětový:

It was I. – velmi formální
It was me. – běžná neformální angličtina

Při (formálním) telefonování často zaslechnete tuto větičku:

Yes, this is he/she. TTT *9

Porovnávání a předložka THAN

Dalším často probíraným problémem je předložka than při porovnávání. Říkáme-li, že je např. někdo “vyšší než já”, v češtině používáme zájmeno v prvním pádu (). V angličtině je to však jinak. Than je prostě předložka a za předložkou, jak jsme si napsali výše, se používá předmětový tvar:

He's taller than me. TTT *10
We're stronger than them. TTT *11
She's as stupid as him. TTT *12
She has lived here longer than me. TTT *13

Podmětový tvar se při porovnávání používá POUZE v případě, že za ním následuje sloveso:

He's taller than I am. TTT *14
We're stronger than they are. TTT *15
She's as stupid as he is. TTT *16
She has lived here longer than I have. TTT *17

you and I / you and me

Velmi sporným tématem jsou dvojité větné členy jako you and I, you and me, he and I, him and me apod. I zde by teoreticky měla platit základní pravidla, tedy jedná-li se o podmět, budou to podmětová zájmena, jedná-li se o předmět či spojení s předložkou, budou to předmětová zájmena:

You and I should talk. TTT *18
She saw you and me. TTT *19
It's going to stay between you and me. TTT *20

Tak by to být mělo, ale realita je často zcela jiná. V neformální angličtině to totiž uslyšíte přesně obráceně a nikdo si z toho těžkou hlavu nedělá. To, co bylo velmi hovorové, je dnes již součástí každodenní mluvy Britů i Američanů. Gramatici sice proti tomu bojují, ale tento pohyb asi těžko zastaví.

Jak si s tím ale má poradit student angličtiny? Měli byste vědět, jak je to skutečně správně a umět si to odůvodnit. Ve školních pracích, esejích apod. by vám ona používaná, leč ne úplně gramaticky správná varianta, nemusela projít. V neformálních situacích určitě můžete používat, co se vám zachce. Nikdo vám kvůli tomu hlavu neutrhne. Ve škole by klidně mohl.

Když mluvíme o dvojitých členech, všimněte si pořadí:

Je-li součástí you, začínáme zájmenem you (je to ten člověk, se kterým hovoříme, tím začneme). Spojení you and I je přirozenější než I and you. Spojení you and she je přirozenější než she and you.

Je-li součástí zájmeno I či me, dáme ho spíše na konec (sám sebe člověk má tendenci odsunout až co nejvíce dozadu). Proto spojení he and I je přirozenější než I and he.

Samotné osobní zájmeno

V mluvené angličtině se často stane, že osobní zájmeno stojí úplně izolovaně. V takových případech je tendence spíše používat předmětový tvar.

Come here. – Who? Me? TTT *21
Who is it? – Me! TTT *22
She's pretty! – Her? No way. TTT *23

Samotné osobní zájmeno (obzvláště me) často používáme před větou, abychom zdůraznili, o kom mluvíme.

Me, I don't know. TTT *24

Závěrem

Jak vidíte, ne vždy je použití osobních zájmen jednoznačné. Problém spočívá především v rozdílech mezi správnou spisovnou angličtinou a angličtinou neformální, kterou používají lidé v každodenním mluveném projevu. Doporučujeme si všimnout obou tvarů a používání přizpůsobit situaci.

Překlad:
  1. Jsem vysoký.
  2. Chodí do práce.
  3. Toho budou litovat.
  4. Viděl mě.
  5. Dal jí prstýnek.
  6. Mluvil o mně.
  7. Nechtěli jít s námi.
  8. A co já?
  9. Ano, to jsem já (ano, u telefonu.)
  10. Je vyšší než já.
  11. Jsme silnější než oni.
  12. Je stejně hloupá jako on.
  13. Bydlí tu déle jež já.
  14. Je vyšší, než jsem já.
  15. Jsme silnější, než jsou oni.
  16. Je stejně hloupá, jako je on.
  17. Bydlí tu déle, než tu bydlím já.
  18. My dva bychom si měli promluvit.
  19. Viděla nás dva.
  20. Zůstane to jen mezi námi dvěma.
  21. Pojď sem. – Kdo? Já?
  22. Kdo je to? – Já!
  23. Je hezká. – Ona? To teda ani omylem.
  24. Co se mě týče, já nevím.
Přepis bublinkové nápovědy: