Vydáno dne 07.05.2018
Víte, kolik je v angličtině různých slovesných časů? Co dále lze
vedle časů u sloves určovat?
Pokud s angličtinou teprve začínáte, možná jste již byli varováni, že angličtina má x slovesných časů. Pokud se již anglicky nějakou dobu učíte, pravděpodobně jste se již s několika slovesnými časy setkali. Kolik jich ale angličtina ve skutečnosti má?
Než si uvedeme jejich přehled, zkuste si tipnout. Do následujícího políčka napište číslicí, kolik časů si myslíte, že v angličtině je. Klikněte na ‘vyhodnotit’ a přečtěte si správnou odpověď.
There are ________________________ tenses in English.
V komentáři k odpovědi naleznete možná překvapivou informaci. Často udávaný počet 12 časů totiž zahrnuje i věci, které ve skutečnosti nejsou časy. Ona dvanáctka se skládá z následujících:
Někteří do již tak dlouhého seznamu přidávají další položky jako např. budoucnost s going to, konjunktiv, tzv. budoucnost v minulosti, pasiv atd.
Toto však nejsou časy, ale různé gramatické kategorie smíchané dohromady. Pojďme se podívat, co se u sloves určuje.
Slovesa mají tvary určité (finite) a tvary neurčité (non-finite). Určité tvary jsou takové, které mohou samy tvořit větu, mají podmět a lze u nich určovat např. slovesný čas. U slovesa go by určité tvary byly go, went, goes. Neurčité tvary jsou takové, které nemohou samy tvořit větu, nelze u nich určovat běžné gramatické kategorie. Od slovesa go by to byl infinitiv (infinitive) go, přítomné příčestí (present participle) going a minulé příčestí (past participle) gone.
Některá slovesa jsou defektivní a některé tvary nemají, jako např. modální slovesa (must, can, may) apod.
Nyní se dostáváme ke kategorii, o které vlastně článek má být. Slovesné časy jsou v angličtině pouze dva, a to přítomný a minulý.
Možná se zeptáte “a co budoucí”? Ne, angličtina budoucí čas (future tense) nemá. Budoucnost se ale samozřejmě vyjadřovat dá, je to ale pomocí několika přítomných slovesných struktur.
V učebnicích se často místo označení future tense setkáte s future time. Není to potom gramatická kategorie, ale spíše významové pojetí budoucího času. Podobně učebnice mluví o unreal time (nereálný čas), což opět není gramatický slovesný čas, ale vyjádření nereálnosti pomocí určitých gramatických struktur.
Vidíte, že ne vše, co je podáváno jako čas, je ve skutečnosti slovesným časem. Ani další ‘časy’ nejsou ve skutečnosti časy, jak uvidíte v následující sekci.
Z češtiny asi znáte vid dokonavý a nedokonavý. V angličtině se vidům říká aspects. Existují celkem čtyři.
Nyní už možná tušíte, kde se vzal ‘mýtus’ o tom, kolik má angličtina časů. Mezi časy totiž někteří počítají i kombinace čas + vid. Vidy či aspekty ale můžeme určovat i u infinitivu (dokonavý vid dokonce i u gerundia či participia).
Prostý vid (simple aspect)
Průběhový vid (progressive aspect) – BE + -ING
Dokonavý vid (perfect aspect) – HAVE + min. příčestí
Dokonavý průběhový vid (perfect progressive aspect) – HAVE + BEEN + -ING
Pochopení toho, co který vid vyjadřuje, nám pomůže rozumět rozdílům mezi nejrůznějšími ‘časy’.
Další kategorií je způsob, anglicky mood. Ten označuje jakousi funkci, kterou věta má. Rozlišujeme např. následující:
Poslední slovesnou kategorií, kterou si zmíníme, je rod (voice). Ten může být činný (active) nebo trpný (passive):
Činný a trpný rod lze určit u sloves bez ohledu na jejich určitost, čas, vid a způsob. Můžeme tedy mít trpný infinitiv, trpné gerundium, trpný rozkaz, předpřítomný průběhový ‘čas’ v trpném rodě atd. Více se dočtete v podrobném článku Trpný rod (the passive).
Ukázali jsme si, že tvrzení, že angličtina má 12 časů, není úplně přesné. Technicky vzato má angličtina pouze dva slovesné časy. Kromě nich u sloves určujeme také vid, způsob a rod. Různým kombinacím času a vidu se ale často neodborně říká ‘časy’. Na přesné terminologii ale není potřeba lpět (pokud nestudujete anglickou filologii). Pochopení těchto kategorií a vztahů mezi nimi ale může být pro každého studenta přínosem.