Osobní zájmena

Osobní zájmena

Dělení osobních zájmen

V angličtině se téměř nepoužívá skloňování. Osobní zájmena jsou vzácnou výjimkou. Ovšem není potřeba obávat se složitého systému pádů jako např. v češtině. U osobních zájmen rozlišujeme jen dva tvary, dva pády. Jedním z nich je podmětový tvar (můžeme mu říkat také základní osobní zájmeno), což je tvar odpovídající českému prvnímu pádu (já, ty on…), a druhým je předmětový tvar (také se mu říká pádové osobní zájmeno), který zahrnuje všechny ostatní pády, které známe v češtině (mně, mě, mnou apod.)

Základní osobní zájmena

jednotné číslo:
1. osoba	I/'aɪ//aj//'a­ɪ//aj/	já
2. osoba	you/'ju://jú//'­ju://jú/	ty / Vy
3. os. mužský r.	he/'hi://hí//­'hi://hí/	on
3. os. ženský r.	she/'ʃi://ší/­/'ʃi://ší/	ona
3. os. střední r.	it/'ɪt//it//'­ɪt//it/	to, ono
množné číslo:
1. osoba	we/'wi://wí//­'wi://wí/	my
2. osoba	you/'ju://jú//'­ju://jú/	vy
3. osoba	they/'ðeɪ//ðej/­/'ðeɪ//ðej/	oni, ony, ona

Základní osobní zájmena používáme ve funkci podmětu věty. V češtině se na ně tedy ptáme ‘kdo? co?’.

I love swimming. ^*1
Where were you born? ^*2
Is your dad home? – Yes, he is. ^*3
Look, it's snowing! ^*4
Kate went to bed already. She was tired. ^*5
Dad, are we there yet? ^*6
Where are the scissors? – They're on the kitchen table. ^*7 

První osoba I/'aɪ//aj//'a­ɪ//aj/ se vždy píše velkým písmenem.

Can I talk to you? ^*8 (nikoliv Can i talk)

V angličtině netykáme a nevykáme, používáme jednotné you/'ju://jú//'­ju://jú/ pro formální i neformální oslovení.

Can you help me, honey? – (ty, miláčku)
Can you help me, sir? (vy, pane)

Angličtina nemá u podstatných jmen rody. Muži jsou rodu mužského he/'hi://hí//­'hi://hí/, ženy rodu ženského she/'ʃi://ší/­/'ʃi://ší/ a vše neživotné je rodu středního. Takže stůl je it/'ɪt//it//'­ɪt//it/, židle je it/'ɪt//it//'­ɪt//it/, okno je it/'ɪt//it//'­ɪt//it/. V množném čísle se na rod neohlížíme. Zájmeno they/'ðeɪ//ðej/­/'ðeɪ//ðej/ použijeme pro muže, ženy i pro věci.

Zvířata, pokud se nejedná o domácí mazlíčky, jsou v angličtině také středního rodu. O svém psovi či své kočce budeme mluvit jako o he nebo she, o cizím zvířeti či divokém zvířeti budeme mluvit jako o it.

How old is your dog? – He's eight. ^*9 (nebo She's eight.)
Look at that dog. I think it's hungry. ^*10 

Nakonec nezapomínejte na to, že v angličtině podmět vyjadřujeme i tehdy, je-li v češtině nevyjádřený.

It stopped raining. Go play outside. ^*11 (nikoliv jen Stopped raining…)

Pádová osobní zájmena

Pokud budeme chtít osobní zájmeno použít jako předmět věty, budeme potřebovat znát tzv. pádová či předmětová (protože v angličtině pády jako v češtině nemáme) osobní zájmena. Zde je jejich přehled:

jednotné číslo:
I	me/'mi://mí//­'mi://mí/	mě, mne, mi…
you	you/'ju://jú//'­ju://jú/	tě, tebe, ti…
he	him/'hɪm//him­//'hɪm//him/	ho, jemu…
she	her/'hɜ://hә́­//'hɜ:r//hә́r/	ji, jí…
it	it/'ɪt//it//'­ɪt//it/	to, tomu, jemu…
množné číslo:
we	us/'ʌs//as//'­ʌs//as/	nás, nám…
you	you/'ju://jú//'­ju://jú/	vás, vám, vámi…
they	them/'ðem//ðe­m//'ðem//ðem/	je, jim, nimi…

Pádová osobní zájmena používáme ve funkci předmětu slovesa nebo za předložkou. V češtině se na ně ptáme pádovými otázkami pro 2. až 7. pád, tedy koho? čeho? komu? čemu? atd. Takto vypadají ve větách:

Come with me. ^*12
I love you. ^*13
He's not very friendly. I don't like him. ^*14
Amy is pretty. I like her. ^*15
Do you like techno? – No, I hate it. ^*16
I think our teacher hates us. ^*17
My favorite band is U2. – Really? I don't like them very much. ^*18 (je jako kapelu, kterou tvoří několik lidí)

Všimněte si, že zájmena it a you mají stejný tvar v roli základního i pádového zájmena:

It's funny. I like it. ^*19
You're funny. I like you. ^*20 

Přepis bublinkové nápovědy: