Vydáno dne 20.04.2026
V angličtině stojí přídavné jméno většinou před podstatným
jménem, ale někdy může stát i za ním. Kdy a za jakých podmínek se
to děje?

V angličtině, stejně jako v češtině, se přídavné jméno běžně píše před podstatným jménem.
a new car *1
a good book *2
a painful injury *3
Možná víte, že v některých jiných jazycích je to přesně naopak, takže přídavné jméno se umisťuje až za podstatné. Španělsky se třeba “nové auto” řekne “un coche nuevo” (doslova “auto nové”). V češtině se s tímto pořadím setkáváme třeba v názvech živočišných a rostlinných druhů (např. straka obecná, medvěd hnědý či rulík zlomocný). Objevuje se tento slovosled i v angličtině? Asi tušíte, že odpověď bude “ano”.
I v angličtině existují situace, kdy přídavné jméno stojí až za podstatným jménem. Takovým přídavným jménům se říká postpozitivní adjektiva (postpositive adjectives).
the people present *4
something important *5
the worst mistake imaginable *6
Nejde o žádnou chybu ani o výjimku bez pravidel. Je to běžná a správná angličtina a hned si ukážeme, v jakých případech se tento slovosled používá.

Nejčastěji se s postpozitivními adjektivy setkáme ne za podstatnými jmény, ale za neurčitými zájmeny, tedy např. za slovíčky:
something
/'sʌmθɪŋ/ , anything/'eniˌθɪŋ/ , nothing/'nʌθɪŋ/ , everything/'evriˌθɪŋ/
someone/'sʌmˌwʌn/ , anyone/'eniˌwʌn/ , no one/'nəʊwʌn/ , everyone/'evriwʌn/
Přídavné jméno v tomto případě jinde než za tímto zájmenem stát nemůže.
We saw something interesting. *7
She didn't hear anything strange last night. *8
There was nothing unusual about it. *9
She's going out with someone new, I hear. *10
Who's he? – Nobody important. *11
Hello to everyone new! I'm Alex. *12
She wants to live somewhere warm. *13
Did you go anywhere nice last night? *14
Neznamená to ale, že takto lze tvořit libovolné kombinace zájmen a přídavných jmen. Mnohé by nebyly správné ani přirozené.
Everybody happy clapped their hands.

K umístění přídavného jména za podstatné dochází často ve vazbách s výrazy all, every, the only, the best, the worst apod.:
All the people present agreed that the meeting had been very productive. *15
The only solution possible was to cancel the trip because of the storm. *16
We are looking for the best method available to teach beginners effectively. *17
Forgetting her passport at the airport was the worst mistake imaginable. *18
We considered every option available before making a final decision. *19
V těchto případech má přídavné jméno často význam zkrácené vztažné věty:
every test imaginable ≈ every test that can be imagined

V postpozici se velmi často objevují spíše formální přídavná jména. Bývají to někdy až ustálená spojení.
I spoke to the person responsible after the meeting. *20
The president elect will give a speech later today. *21
The heir apparent was expected to take on more public duties. *22
The amount due must be paid within fourteen days. *23
Ve velkém množství případů jsou to přídavná jména, která mají tvar minulého příčestí slovesa, tedy např. involved, concerned, required, left, apod.
The people involved were asked to stay after the meeting. *24
There isn't much we can change in the time left. *25
We still need to answer the questions raised. *26
In this case, the approach used was too complicated. *27
We based our decision on the information provided. *28
The scientists were surprised by the results obtained. *29
The final conclusions depend on the methods employed. *30
The parties concerned will be informed in writing. *31
Někdy lze přídavné jméno umístit před podstatné jméno i za něj a význam zůstane víceméně stejný. V jiných případech ale změna pořadí význam posune, nebo z věty dokonce udělá něco nepřirozeného.
Neplatí tedy, že mezi oběma možnostmi můžeme libovolně přepínat.
U některých přídavných jmen je možné použít jak běžný slovosled, tak postpozici. Význam bývá velmi podobný, i když postpozice často působí o něco formálněji nebo idiomatičtěji.
the worst mistake
imaginable
= the worst imaginable mistake
every option available
= every available option
U jiných přídavných jmen je rozdíl mnohem výraznější. Změna pořadí pak neovlivní jen styl, ale přímo význam. Uveďme si několik příkladů.
I spoke to the people responsible. *32
We need responsible people. *33
The students concerned will receive an email tomorrow. *34
The concerned students asked several questions. *35
V těchto případech většinou platí, že význam přídavného jména v pozici před podstatným jménem nějak popisuje vlastnost daného podstatného jména (současný, zodpovědný, znepokojený…), zatímco přídavné jméno v postpozici spíše nějak dané podstatné jméno vymezuje či specifikuje, aby bylo jasné, o kom či o čem konkrétně se mluví (ti, co byli přítomni, ti, co za to jsou zodpovědni, ti, kterých se to týká). Má potom stejnou funkci jako tzv. určující vztažná věta (viz článek Vztažné věty (Relative clauses)).
Existují také případy, kdy postpozice zní zcela přirozeně, ale běžný slovosled působí kostrbatě nebo se téměř nepoužívá.
Postpozitivní přídavná jména tedy nejsou v angličtině žádnou okrajovou zvláštností, ale běžnou součástí jazyka. Nejčastěji se s nimi setkáme po neurčitých zájmenech, v některých ustálených a formálnějších spojeních a také u přídavných jmen odvozených od příčestí. Někdy je možné použít obě možnosti, jindy ale postpozice zní mnohem přirozeněji nebo dokonce vyjadřuje něco úplně jiného. Vyplatí se ji proto vnímat jako vlastní konstrukci, která má v angličtině své jasné místo.