Předpřítomný čas

Vydáno dne 03.09.2012

(Opravený a doplněný článek z roku 2006) Pokud máte neustále problémy s tím, jak a kdy použít předpřítomný čas, zde možná naleznete klíč k tomuto méně populárnímu gramatickému jevu.



Předpřítomný čas

(present perfect)

Předpřítomný čas patří mezi nejméně oblíbené oblasti gramatiky v angličtině, a to především proto, že v češtině obdobu tohoto času nemáme. Předpřítomný čas můžeme překládat někdy pomocí přítomného času, někdy pomocí minulého.

Vysvětlení tohoto času jste již určitě slyšeli spoustu, někteří jste se museli nazpaměť učit dosti vágní poučky a pravidla. Přesto jste ale možná někteří tento čas stále ještě nepochopili. Pokusím se Vám tento anglický gramatický jev vysvětlit.

Pokud nevíte, jak se tento čas tvoří, přečtěte si článek zde.

Hlavní rozdíl mezi minulým a předpřítomným časem

Hlavním rozdílem je to, že minulý čas mluví o minulosti, tedy o tom co se už kdysi stalo, zatímco předpřítomný čas vždy mluví spíše o přítomnosti. Větou v předpřítomném čase vždy sdělujeme něco s platností v přítomnosti, něco, co je tady a teď. Předpřítomný čas je totiž jeden z přítomných časů (doslova ‘přítomný čas dokonavý’).


Použití předpřítomného času:

Předpřítomný čas nejčastěji používáme ve třech případech.

1) Zkušenosti, “již dosažené skóre”

První z nich je, když mluvíme o svých zkušenostech, dosažených výsledcích, o tom, co jsme JIŽ udělali nebo JEŠTĚ neudělali.

I've been to the USA twice. – předpřítomný čas
- Nesdělujeme, že jsme kdysi byli v minulosti, není zde ani kdy, pouze oznamujeme, že jsme tam již byli, že (nyní) máme tu zkušenost se dvěma návštěvami USA.
I was in the USA last year. – minulý čas
- Tato věta naopak nesděluje, jakou zkušenost mám nyní, kolikrát jsem již v USA byl, ale pouze oznamuje, co se stalo loni. Je zde tedy nutné použít minulý čas, nikoliv předpřítomný.

I haven't seen the film. – předpřítomný čas
- Tato věta říká, že jsem ten film neviděl, tedy oznamuji něco o přítomnosti – nevím o čem je, neznám ho. Věta neříká, co jsem dělal či nedělal v minulosti.
I didn't see the film yesterday. – minulý čas
- Zde pouze říkáme, že jsem ten film neviděl včera, ale mohl jsem ho vidět kdykoliv jindy, např. včera dávali film Brave Heart, a protože jsem ho již předtím mnohokrát viděl, nebo protože nemám rád český dabing, nedíval jsem se, neviděl jsem ho (I didn't see it). Viděl jsem ho však již mnohokrát (I have seen it many times) – tím oznamujeme, jakou nyní máme zkušenost.

2) Změny, “dnes je něco jinak”

Další použití předpřítomného času mluví o změnách, o tom, že se něco změnilo a nyní je to jinak, než to bylo.

I've become a teacher. – předpřítomný čas
- Stal jsem se učitelem = dříve jsem nebyl učitel, ale dnes jsem učitel. Dáváme tím informaci v přítomnosti – nyní jsem učitel.
I finished my studies and then I became a teacher. – minulý čas
- Tato věta pouze říká, co se stalo potom (po ukončení studií). Nesděluje, čím jsem teď, ale spíše co se tehdy stalo.

I've lost my keys. – předpřítomný čas
- Tato věta říká, že nemám klíče, jsou ztracené, opět tedy sděluje něco o přítomnosti. Neříká, kdy se to stalo, jak se to stalo apod, pouze, že teď mám problém, teď to tak je.
I lost my keys but somebody found them and returned them. – minulý čas
- Zde říkáme, jak se to tehdy stalo, jsou zde celkem tři události, které proběhly, ale k přítomnosti žádný vztah nemají, neříkám touto větou, že nemám klíče, ani to, že už jsou nalezené apod. Od té doby jsem je mohl zase ztratit apod.

Více o tomto použití předpřítomného času se dočtete zde.

3) Nedávné děje, v poslední době se stalo

Třetí použití předpřítomného času se vztahuje k nedávným událostem. Říkáme, že se to stalo TEĎ, nedávno, v poslední době.

I haven't seen her recently. – předpřítomný čas
- Zde říkáme, že jsme ji již dlouho neviděli, v poslední době, tedy v současnosti. Opět tedy sdělujeme informaci týkající se přítomnosti (např. v minulosti jsem ji vídal často, nyní – v poslední době – nikoliv)
I didn't see her at the party. – minulý čas
- Tato věta nemá z přítomností nic společného, pouze říká, že jsem ji neviděl v té konkrétní situaci či chvíli. Jinak jsme se např. vídali hodně i předtím a vídáme se i nyní.

Předpřítomný čas v běžných podobách

Podívejte se na několik příkladů, které ukazují, jak se předpřítomný čas nejčastěji používá. Všimněte si především tučně vytištěných slov a frází, které jsou pro tento čas typické (neznamená to však, že s nimi vždy je jen předpřítomný čas).


Kdy předpřítomný čas nelze použít

1) Ve větě je přísl. určení času v minulosti

Pokud ve větě je příslovečné určení času týkající se minulosti (yesterday, last year, in September, in winter, at the party, in his lifetime apod.) či daná věta se jinak týká minulosti, předpřítomný čas NELZE použít.

Srovnejte:

Shakespeare never visited our town. TTT – Shakespeare již nežije, tedy never je myšleno pouze pro minulost. Už se do našeho města ani nikdy nepodívá.
Stephen King has never visited our town.TTT – Stephen King ještě žije, never je tedy myšleno až do současnosti.

How many books did Shakespeare write? TTT
How many books has Stephen King written? TTT

St. Paul's Cathedral was designed by Christopher Wren. TTT – mluvíme o minulosti, o historii.

When I was a child, I was never late for school. TTT – I když je zde NEVER, jedná se o minulost, tedy o mé dětství. Neříkáme, že jsem nikdy nepřišel do školy pozdě, ale pouze v dětství. které už bylo.

When did you return? TTT – V otázce na čas – kdy – vždy používáme minulý čas, nezajímá nás totiž přítomnost, ale minulost, kdy se to stalo.

I've broken my arm! – How did it happen? TTT – V první větě dotyčný oznamuje, že má zlomenou ruku, druhá věta se však již ptá na minulost, nikoliv na přítomnost, ne co je teď, ale jak to tehdy bylo. V odpovědi na tuto otázku potom dále budou už minulé časy. Předpřítomným pouze sdělujeme, že má zlomenou ruku.

2) Ve vyprávění

Častá chyba studentů je, že při vyprávění příběhu používají tu a tam předpřítomný čas. Vyprávění je vesměs sled událostí, které se již staly, a proto se zde předpřítomný čas nemůže objevit takřka nikdy. Předpřítomný čas není jeden z tzv. narrative tenses (časů určených pro vypravování).


Závěrem

V tomto článku jsme si vysvětlili základní funkce předpřítomného času a uvedli si nejtypičtější příklady jeho použití. I když se zdá, že uvedených pravidel je mnoho, vše lze shrnout několika slovy: Tento čas používáme tehdy, mluvíme-li sice o minulém ději, ale oznamujeme jím spíše něco o současnosti, něco, co je teď. Nejčastěji se jedná o tzv. ‘současný stav’: říkáme, co jsme již udělali, a co ještě ne. Ve větě v předpřítomném čase však nikdy nesmí být časové určení v minulosti (např. yesterday), potom je nutné použít minulý čas.


gramatické drily Tvoření předpřítomného času si můžete procvičit formou gramatického drilu v aplikaci English Me (více informací zde). Pokud jste předplatiteli této aplikace, můžete spustit dril PŘEDPŘÍTOMNÝ ČAS.

Přepis bublinkové nápovědy: