Předpřítomný čas

Vydáno dne 03.09.2012

Pokud máte neustále problémy s tím, jak a kdy použít předpřítomný čas, zde možná naleznete klíč k tomuto méně populárnímu gramatickému jevu.



Předpřítomný čas

Předpřítomný čas (present perfect) patří mezi nejméně oblíbené oblasti gramatiky v angličtině, a to především proto, že v češtině obdobu tohoto času nemáme. Předpřítomný čas můžeme překládat někdy pomocí přítomného času, někdy pomocí minulého.

Vysvětlení tohoto času jste možná již slyšeli spoustu, někteří jste se museli nazpaměť učit dosti vágní poučky a pravidla. Přesto jste ale možná někteří tento čas stále ještě nepochopili. Pokusíme se vám tento anglický gramatický jev vysvětlit.

Tvoření předpřítomného času

Pro vytvoření předpřítomného času použijeme přítomný čas pomocného slovesa have/'hæv/ a tzv. minulé příčestí významového slovesa.

Pozn.: Minulé příčestí tvoříme buď koncovkou -ed (u pravidelných sloves) nebo použijeme třetí tvar nepravidelných sloves (built, done, seen apod.).

We have met. TTT *1
have finished. TTT *2
He has gone out. TTT *3

Sloveso have se zpravidla zkracuje.

We've met.
I've finished.
He's gone out.

Pozn.: Tvar he's může být he has nebo he is. Vždy nám pomůže kontext.

Záporné věty vytvoříme pomocí haven't (stažená tvar od have not):

We haven't met. TTT *4
haven't finished. TTT *5
He hasn't gone out. TTT *6

Otázka se tvoří tak, že sloveso have přesuneme před podmět:

Have you two met? TTT *7
Have you finished? TTT *8
Where has he gone? TTT *9

Pozn.: Pokud je pro vás tvoření novinka, doporučujeme podrobný článek Předpřítomný čas 1: Úvod a tvoření.

Hlavní rozdíl mezi minulým a předpřítomným časem

Hlavním rozdílem je to, že minulý čas mluví o minulosti, tedy o tom co se už kdysi stalo, zatímco předpřítomný čas vždy mluví spíše o přítomnosti. Větou v předpřítomném čase vždy sdělujeme něco s platností v přítomnosti, něco, co je tady a teď. Předpřítomný čas je totiž jeden z přítomných časů (doslova ‘přítomný čas dokonavý’).

Použití předpřítomného času:

Předpřítomný čas nejčastěji používáme ve třech základních případech. Porovnejte si věty, kde patří čas minulý a kam naopak dosadíme čas předpřítomný.

1) Zkušenosti, “již dosažené skóre”

První z nich je, když mluvíme o svých zkušenostech, dosažených výsledcích, o tom, co jsme JIŽ udělali nebo JEŠTĚ neudělali.

I've been to the USA twice. (předpřítomný čas)

Nesdělujeme, že jsme kdysi byli v minulosti, není zde ani kdy, pouze oznamujeme, že jsme tam již byli, že (nyní) máme tu zkušenost se dvěma návštěvami USA.

was in the USA last year. (minulý čas)

Tato věta naopak nesděluje, jakou zkušenost mám nyní, kolikrát jsem již v USA byl, ale pouze oznamuje, co se stalo loni. Je zde tedy nutné použít minulý čas, nikoliv předpřítomný.

haven't seen the film. (předpřítomný čas)

Tato věta říká, že jsem ten film neviděl, tedy oznamuji něco o přítomnosti – nevím o čem je, neznám ho. Věta neříká, co jsem dělal či nedělal v minulosti.

didn't see the film yesterday. (minulý čas)

Zde pouze říkáme, že jsem ten film neviděl včera, ale mohl jsem ho vidět kdykoliv jindy, např. včera dávali film Brave Heart, a protože jsem ho již předtím mnohokrát viděl, nebo protože nemám rád český dabing, nedíval jsem se, neviděl jsem ho (I didn't see it). Viděl jsem ho však již mnohokrát (I have seen it many times) – tím oznamujeme, jakou nyní máme zkušenost.

2) Změny, “dnes je něco jinak”

Další použití předpřítomného času mluví o změnách, o tom, že se něco změnilo a nyní je to jinak, než to bylo.

I've become a teacher. (předpřítomný čas)

Stal jsem se učitelem = dříve jsem nebyl učitel, ale dnes jsem učitel. Dáváme tím informaci v přítomnosti – nyní jsem učitel.

I finished my studies and then I became a teacher. (minulý čas)

Tato věta pouze říká, co se stalo potom (po ukončení studií). Nesděluje, čím jsem teď, ale spíše co se tehdy stalo.

I've lost my keys. (předpřítomný čas)

Tato věta říká, že nemám klíče, jsou ztracené, opět tedy sděluje něco o přítomnosti. Neříká, kdy se to stalo, jak se to stalo apod., pouze, že teď mám problém, teď to tak je.

lost my keys but somebody found them and returned them. (minulý čas)

Zde říkáme, jak se to tehdy stalo, jsou zde celkem tři události, které proběhly, ale k přítomnosti žádný vztah nemají, neříkám touto větou, že nemám klíče, ani to, že už jsou nalezené apod. Od té doby jsem je mohl zase ztratit apod.

Pozn.: Více o tomto použití předpřítomného času se dočtete v článku Předpřítomný čas 2: Něco je jinak.

3) Nedávné děje, v poslední době se stalo

Třetí použití předpřítomného času se vztahuje k nedávným událostem. Říkáme, že se to stalo TEĎ, nedávno, v poslední době.

haven't seen her recently. (předpřítomný čas)

Zde říkáme, že jsme ji již dlouho neviděli, v poslední době, tedy v současnosti. Opět tedy sdělujeme informaci týkající se přítomnosti (např. v minulosti jsem ji vídal často, nyní – v poslední době – nikoliv)

didn't see her at the party. (minulý čas)

Tato věta nemá z přítomností nic společného, pouze říká, že jsem ji neviděl v té konkrétní situaci či chvíli. Jinak jsme se např. vídali hodně i předtím a vídáme se i nyní.

Předpřítomný čas v běžných podobách

Podívejte se na několik příkladů, které ukazují, jak se předpřítomný čas nejčastěji používá. Všimněte si především tučně vytištěných slov a frází, které jsou pro tento čas typické (neznamená to však, že s nimi vždy je jen předpřítomný čas).

I have never been to the USA. TTT *10 – říkáme, k čemu vůbec nikdy nedošlo (nikdy za mého života) ale stále se to může změnit – je to jen současný stav
Have you ever eaten caviar? TTT *11 – tento příklad se podobá předchozí větě: zajímá nás, zda k tomu již vůbec někdy došlo
I have always wanted to be a doctor. TTT *12 – vždycky jsem chtěl a stále ještě chci
I've just finished my work. TTT *13 – právě teď se to stalo, je to tedy velice nedávná minulost, skoro přítomnost
Have you taken out the garbage yet? TTT *14 – ptáme se, jestli už to je udělané nebo ne. YET naznačuje, že se něco očekává, že tedy ty odpadky měl vynést a nás zajímá, zda to již udělal nebo ne, tedy zajímá nás současný stav.
No, I haven't done it yet. TTT *15 – Tato věta odpovídá na předchozí – oznamuje, že požadovaný úkon (vynesení odpadků) ještě neudělal
Can you feed the dog? – I've already fed him. TTT *16 – oznamujeme, že již je to uděláno. ALREADY používáme, pokud něco proběhlo dříve, než někdo očekával.
still haven't found the keys that I lost last week. TTT *17 – Stále ještě se to nepodařilo. STILL používáme takto v záporných větách v případě, že se někdo o něco snaží a stále ještě to neudělal.
I've seen two films today. TTT *18 – Dnešek je ještě součástí přítomnosti, dnešek je nyní. Daná situace se tedy ještě může změnit – můžu se ještě na nějaké filmy podívat – proto předpřítomný čas
I've met five famous people in my life. TTT *19 – Za svůj život ještě nějaké možná potkám, jedná se tedy o otevřenou přítomnost, je to jen současný stav, nikoliv něco co už je nenávratně pryč.
I've recently visited the USA. TTT *20 – Recently/lately naznačuje, že se jedná o nedávnou minulost (v poslední době).
How many books by Shakespeare have you read? TTT *21 – ptáme se, kolik jich již četl, tedy na současný stav – ten se může ještě libovolně měnit
How many times have I told you? TTT *22 – ptáme se na to, kolikrát již to proběhlo, opět tedy současný stav, který se může měnit
How long have you lived here? (NEBO How long have you been living here?) TTT *23 – ptáme se, jak již je to dlouho, opět na současný stav, který je stále otevřený
I've lived here all my life. TTT *24 – celý můj život, jeto stále ještě otevřená věc, ještě tu pravděpodobně bydlet budu
I've loved U2 since I bought their first album. TTT *25 – od té doby až do dnes, stále je miluju, je to tedy ještě otevřená přítomnost, neříkám tedy jen to, co bylo, ale i to, co je nyní
I've been a teacher for eight years. TTT *26 – je to tak již osm let, stále to tak je, stále jsem ještě učitel, neříkám tedy jen to, co bylo, ale i to, co je nyní

Kdy předpřítomný čas nelze použít

1) Ve větě je přísl. určení času v minulosti

Pokud ve větě je příslovečné určení času týkající se minulosti (yesterday, last year, in September, in winter, at the party, in his lifetime apod.) či daná věta se jinak týká minulosti, předpřítomný čas NELZE použít.

Srovnejte:

Shakespeare never visited our town. TTT *27 – Shakespeare již nežije, tedy never je myšleno pouze pro minulost. Už se do našeho města ani nikdy nepodívá.
Stephen King has never visited our town. TTT *28 – Stephen King ještě žije, never je tedy myšleno až do současnosti.

How many books did Shakespeare write? TTT *29
How many books has Stephen King written? TTT *30

St. Paul's Cathedral was designed by Christopher Wren. TTT *31 – mluvíme o minulosti, o historii.

When I was a child, I was never late for school. TTT *32 – I když je zde never, jedná se o minulost, tedy o mé dětství. Neříkáme, že jsem nikdy nepřišel do školy pozdě, ale pouze v dětství. které už bylo.

When did you return? TTT *33 – V otázce na čas – kdy – vždy používáme minulý čas, nezajímá nás totiž přítomnost, ale minulost, kdy se to stalo.

I've broken my arm! – How did it happen? TTT *34 – V první větě dotyčný oznamuje, že má zlomenou ruku, druhá věta se však již ptá na minulost, nikoliv na přítomnost, ne co je teď, ale jak to tehdy bylo. V odpovědi na tuto otázku potom dále budou už minulé časy. Předpřítomným pouze sdělujeme, že má zlomenou ruku.

2) Ve vyprávění

Častá chyba studentů je, že při vyprávění příběhu používají tu a tam předpřítomný čas. Vyprávění je vesměs sled událostí, které se již staly, a proto se zde předpřítomný čas nemůže objevit takřka nikdy. Předpřítomný čas není jeden z tzv. narrative tenses (časů určených pro vypravování).

Pozn.: Více v článku Přehled časů určených pro vypravování.

Předpřítomný čas prostý vs. průběhový

V tomto článku jsme se věnovalo pouze předpřítomnému času prostému (have looked).

Vedle něho existuje ovšem i předpřítomný čas průběhový (have been looking).

O jeho tvoření a použití se dočtete v článku Předpřítomný čas průběhový.

Závěrem

V tomto článku jsme si vysvětlili základní funkce předpřítomného času a uvedli si nejtypičtější příklady jeho použití. I když se zdá, že uvedených pravidel je mnoho, vše lze shrnout několika slovy:

Tento čas používáme tehdy, mluvíme-li sice o minulém ději, ale oznamujeme jím spíše něco o současnosti, něco, co je teď.

Nejčastěji se jedná o tzv. ‘současný stav’: říkáme, co jsme již udělali, a co ještě ne. Ve větě v předpřítomném čase však nikdy nesmí být časové určení v minulosti (např. yesterday), potom je nutné použít minulý čas.

Překlad:
  1. Už jsme se setkali.
  2. Skončil jsem.
  3. Odešel ven.
  4. (Ještě) jsme se nesetkali.
  5. (Ještě) jsem neskončil.
  6. Nešel ven.
  7. Už jste se vy dva setkali?
  8. Už jsi skončil?
  9. Kam šel?
  10. Ještě nikdy jsem nebyl v USA.
  11. Už jsi někdy jedl kaviár?
  12. Vždycky jsem chtěl být doktorem
  13. Právě jsem dokončil svoji práci.
  14. Už jsi vynesl ty odpadky?
  15. Ne, ještě jsem to neudělal.
  16. Nakrmíš prosím tě psa? – Já jsem ho už nakrmil.
  17. Pořád jsem ještě nenašel ty klíče, co jsem minulý týden ztratil.
  18. Dnes jsem (už) viděl dva filmy.
  19. V životě jsem potkal pět slavných lidí.
  20. Nedávno jsem navštívil USA.
  21. Kolik knih od Shakespeara jsi četl?
  22. Kolikrát jsem ti to už říkal?
  23. Jak dlouho tu (už) bydlíš?
  24. Bydlím tady celý svůj život.
  25. Miluju U2 už od doby, co jsem si koupil jejich první album.
  26. Učím už osm let. / Jsem učitelem už osm let.
  27. Shakespeare nikdy nenavštívil naše město.
  28. Stephen King nikdy nenavštívil naše město.
  29. Kolik knih Shakespeare napsal?
  30. Kolik knih Stephen King napsal?
  31. Katedrálu Svatého Pavla navrhl Christopher Wren
  32. Když jsem byl malý, nikdy jsem nepřišel do školy pozdě.
  33. Kdy ses vrátil?
  34. Zlomil jsem si ruku. – Jak se to stalo?
Přepis bublinkové nápovědy: