Vydáno dne 29.01.2020
Základy používání tzv. tázacích dovětků v angličtině.
Tázací dovětky (v angličtině question tags či tag questions) jsou krátké otázky, které se připojují k oznamovacím větám. Používají se proto, aby se mluvčí ujistil, že to co říká, je skutečně pravda. I v češtině jsou tázací dovětky běžné. Vypadají např. takto:
Včera jsi nebyl doma, viď?
Moc jim to nejde, viďte?
Ještě nemáte hlad, že ne?
Ty se nudíš, že jo?
V angličtině máme vlastně dvě možnosti. V hovorové angličtině se jednoduše používá dovětek right.
This one is better, right?
We have plans for tomorrow night, right?
Daleko častější a univerzálnější možnost (používá se v neformálním i formálním stylu) je gramatický dovětek, který zrcadlí strukturu hlavní věty. V tomto typu dovětku použijeme podmět (vyjádřený osobním zájmenem) a pomocné sloveso (konkrétně tzv. operátor, tedy sloveso, které se v daném čase používá pro tvorbu otázky).
Základním pravidlem je:
Pojďme se tedy podívat na první skupinu. Jako příklad použijeme třeba věty:
John is hungry.
John likes pizza.
Je to kladná věta, dovětek tedy musí být záporný. Jako pomůcku se můžeme podívat, jak by vypadaly záporné otázky:
Isn't he hungry?
Doesn't he like pizza?
Pozn.: Pozor na význam záporných otázek, který je jiný než v češtině. Více v článku Záporné otázky v angličtině.
Jako dovětek použijeme jen pomocné sloveso a osobní zájmeno, takže celé věty potom budou:
John is hungry, isn't he?
John likes pizza, doesn't he?
Podobně bychom postupovali v případě jiných sloves a časů.
Steve is working tonight, isn't he?
You're talking about me, aren't you?
He speaks a little Swedish, doesn't he?
You think I took your money, don't you?
You guys went to school together, didn't you?
He's going to take the offer, isn't he?
He'll be back, won't he? (he will → won't he) *12
Laura sure can dance, can't she?
Částice not se zde používá ve staženém tvaru. S nestaženou formou se setkáte spíše ve formálním projevu. Důležité potom je, že not se umístí až za osobní zájmeno:
It's rather difficult, is it not? (nikoliv is not it)
Je-li v hlavní větě I am, v dovětku buď použijeme nestažené am I not nebo ještě lépe dovětek aren't I, proto žádný tvar amn't neexistuje.
I'm useless here, aren't I?
I'm going to get fired, aren't I?
Podobný postup je u záporných oznamovacích vět. Jako příklad si zase vezmeme Johna:
John isn't hungry.
John doesn't like pizza.
Protože dovětek bude kladný, vytvoříme si kladné otázky:
Is he hungry?
Does he like pizza?
Celé věty potom budou:
John isn't hungry, is he?
John doesn't like pizza, does he?
U dalších vět bude postup stejný.
Your parents aren't home, are they?
Dana isn't really just a friend, is she?
You haven't told me the whole truth, have you?
You don't mind, do you?
People didn't have cars back then, did they?
Doctors aren't supposed to lie to you, are they?
It won't be easy, will it?
Pokud má věta zápor vyjádřený slovíčkem never, bude dovětek také kladný:
He'll never learn, will he?
You have never cared about anybody, have you?
V tázacím dovětku nepoužíváme plný podmět, pouze osobní zájmeno.
John is hungry, isn't John?
Your parents aren't home, are your parents?
U slovesa have se používají dva typy otázek. Jedná-li se o pomocné sloveso (např. v předpřítomném čase nebo ve vazbě have got), v dovětku bude have. Jedná-li se o plnovýznamové sloveso, v dovětku bude do nebo does.
You've got a twin brother, haven't you?
Andy's never been to the US, has he?
We've met before, haven't we?
They have to give me my money back, don't they?
The game has two different endings, doesn't it?
Pozn.: Více v článku Sloveso HAVE.
Je-li v oznamovací větě použita vazba there is / there are apod., slovíčko there bude zastávat funkci podmětu i v tázacím dovětku.
There is enough for everyone, isn't there?
There isn't much we can do, is there?
There won't be a next time, will there?
There were lots of tourists, weren't there?
Ve výslovnosti mohou mít tázací dovětky stoupavou i klesavou intonaci.
Intonace klesá, pokud mluvčí nad tvrzením věty nepochybuje.
You didn't take the job, did you? – intonace klesá, předpokládám tedy, že to tak je, nemyslím si, že by to bylo jinak
Intonace stoupá, pokud si mluvčí není jistý a chce po posluchači utvrzení, chce se přesvědčit, zda to tak je nebo nikoliv. V překladu bychom potom použili např. nebo ano? / nebo ne?
You didn't take the job, did you? – intonace stoupá, nevím tedy, jestli to tak je, zjišťuji, jestli ano či ne
S tázacími dovětky tohoto typu se v mluvené angličtině setkáte velmi často a je dobré jim nejen rozumět, ale také je umět používat. Tento článek obsahuje základy, které si pokročilejší studenti mohou dále rozšířit některým z našich dalších článků.