Přítomný čas místo budoucího WILL

Vydáno dne 19.08.2021

Proč se ve vedlejších podmínkových, časových, místních, předmětných apod. větách často používá přítomný čas místo budoucího WILL?



Přítomnost místo budoucnosti?

Asi jste již zaregistrovali, že se v angličtině v některých vedlejších větách používá přítomný čas, i když jejich význam je vlastně budoucí. Klasickým příkladem jsou tzv. reálné podmínky nebo časové věty v budoucnosti:

I will call you when I get back. TTT *1
If it rains, we will stay home. TTT *2
We'll be late unless we leave soon. TTT *3  

Vidíte, že v uvedených vedlejších větách není will a pokud byste ho použili, byla by to jednoduše chyba. Dnes si vysvětlíme, proč tomu tak je, a ukážeme si další příklady, kdy se ve významu budoucnosti používá přítomný čas.

Důležitý obecný princip, který musíme pochopit, je, že hlavní význam nese v souvětí věta hlavní. Ve větě hlavní většinou používáme to, co tam logicky patří. Tedy je-li význam přítomný, použijeme přítomný čas, je-li význam budoucí, použijeme jeden ze způsobů vyjádření budoucnosti, je-li význam podmiňovací, použijeme např. would apod. V hlavní větě v zásadě žádné záludnosti hledat nemusíme. Problém bývá s větou vedlejší, jejíž význam i gramatickou strukturu hlavní věta často ovlivňuje.

Máme-li například výše zmíněnou časovou větu (zavolám, až se vrátím), hlavní sdělení je budoucí. V hlavní větě tedy použijeme budoucí čas: will call you. Vedlejší věta je sice také budoucí (vrátím se přeci také v budoucnosti), ale v té už budoucnost vyjadřovat nebudeme.

Budoucnost vyjádřilo will v hlavní větě, to posunulo jakoby celé souvětí do budoucnosti.

I will call you when I get back.

Podobných příkladů bychom si mohli uvést spoustu a to nejen z řad podmínkových (po spojkách if, unless, as long as, on condition, provided that atd.) a časových vět (spojky např. when, while, as soon as, before, after atd.).

Jedná se i o věty předmětné, podmětné (whoever, whatever), vztažné definující (that, which, who) a některé přípustkové (věty s whatever, whenever, whoever či no matter what, no matter where apod.)

He will follow her wherever she goes. TTT *4
I'll do whatever you want me to do. TTT *5
We'll see what happens. TTT *6
I'll make sure you never see me again. TTT *7
Will you let me know if you need anything? TTT *8
She'll hate me no matter what I do. TTT *9
He'll be here sooner than I am. TTT *10
Whoever gets there first will get a prize. TTT *11
Students who fail the test will have to take the course again. TTT *12  

Budoucnost může být v hlavní větě naznačena i jinak než budoucím will. Může se jednat např. o rozkazovací způsob, který se také vztahuje k budoucnosti:

Call me when you get back. TTT *13
Make sure you don't drop it. TTT *14
Let me know if you need anything. TTT *15
Do exactly as I say. TTT *16
Don't open the door no matter what you hear outside. TTT *17  

Podobně se používá přítomnost např. ve větách s hope (i když zde by nebyla chyba použít will):

I hope they like my project. TTT *18
I hope we win! TTT *19  

Máme-li ale přítomné sdělení (hlavní věta je v přítomnost) a vedlejší věta má význam budoucí, will použijeme:

I don't know if she will call. TTT *20
He hasn't told us when he will be back. TTT *21
You can choose whether you will or will not be a parent. TTT *22
I'm certain he will be here in time. TTT *23  

Někdy je potřeba budoucnost vyjádřit v hlavní i vedlejší větě. Je to např. tehdy, když budoucnost vyjádřená v hlavní a vedlejší větě není stejná, tedy každá z vět mluví o čase jiném:

The psychic will tell us what will happen in our lives. TTT *24  

Pozn.: Takto to funguje u některých předmětných vět. Více v článku Předmětné věty v angličtině.

Kdy pravidlo neplatí

Ukázali jsme si příklady vět, kdy uvedené pravidlo pro ‘přítomnost místo budoucnosti’ platí. V ostatních typech vedlejších vět se tento jev nevyskytuje. Budoucnost tedy budeme normálně vyjadřovat ve větách příčinných (because, as, since), vztažných nedefinujících (who, which), a většině přípustkových (although, even though) apod.

Závěrem

Věříme, že vám článek pomohl pochopit tento zvláštní úkaz v anglické gramatice. Samozřejmě většinou stačí se naučit, že v podmínkových a časových větách není will, ale on je to jev obecnější, netýká se jen těch nejčastěji zmiňovaných vět. Navíc i v oněch podmínkových větách jsou případy, kdy se will používá (o tom jsme psali v článku WILL a WOULD v podmínkových větách.

Nyní vás tedy snad již zdánlivě neodpovídající čas nepřekvapí.

Překlad:
  1. Zavolám ti, až se vrátím.
  2. Jestli bude pršet, zůstaneme doma.
  3. Přijdeme pozdě, pokud brzy neodejdeme.
  4. Půjde za ní, kamkoliv půjde ona.
  5. Udělám, co budeš chtít, abych udělal.
  6. Uvidíme, co se stane.
  7. Postarám se o to, že mě už nikdy neuvidíš.
  8. Dáš mi vědět, jestli budeš něco potřebovat?
  9. Bude mě nenávidět, ať udělám cokoliv.
  10. Bude tu dříve než já.
  11. Kdo tam dorazí první, dostane cenu.
  12. Studenti, kteří neuspějí v testu, budou muset předmět absolvovat znovu.
  13. Zavolej mi, až se vrátíš.
  14. Dej si pozor, abys to neupustil.
  15. Dej mi vědět, jestli budeš něco potřebovat.
  16. Udělej všechno přesně tak, jak řeknu.
  17. Neotevírej dveře, ať tam venku uslyšíš cokoliv.
  18. Doufám, že se jim můj projekt bude líbit.
  19. Doufám, že vyhrajeme.
  20. Nevím, jestli zavolá.
  21. Neřekl nám, kdy se vrátí.
  22. Můžeš si vybrat, jestli budeš rodič nebo nikoliv.
  23. Jsem si jistý, že tu bude včas.
  24. Ta vědma nám řekne, co se v našich životech stane.
Přepis bublinkové nápovědy: