Vydáno dne 09.02.2014
V minulém článku o Silent E jsme si řekli pár věcí, které nám
mohou pomoci s výslovností mnoha jednoslabičných slov. Dnes se podíváme
na slova končící R, W a H, která se z předchozích pravidel poněkud
vymykají.
V předchozím článku (Silent E (nevyslovované koncové E)) jsme si řekli, co děje s výslovností jednoslabičných slov se samohláskou uprostřed, pokud je či není na konci přidané -E. Toto -E je sice nevyslovované, ale dokáže podstatně změnit výslovnost jednotlivých slov. Dnes se podíváme, jak se chovají slova končící na -R/-RE (případně -W, -H).
V minulém článku jste viděli, jak se mění výslovnost v závislosti na prostřední samohlásce a až na pár výjimek šlo o celkem obecně použitelná pravidla výslovnosti. Jedno písmeno se nám ale na konci příkladových slov neobjevovalo – R. V čem je R zvláštní?
Anglické R se vyslovuje jakoby s horkou bramborou v puse, takže nevibrujete jazykem o patro jako v češtině, viz článek THINK or SINK: Výslovnost hlásek ð / θ. V britské angličtině *1 se R vyslovuje jen tehdy, následuje-li po něm samohláska (např. drink). Následuje-li souhláska (např. morning), nebo je-li na konci slova (např. sister), R se nevyslovuje. V americké angličtině se R vyslovuje vždy (tzv. rhotic R), tento zvuk ale ve srovnání s češtinou vzniká v hrdle a nikoli kmitáním jazyka. Nás teď zajímá ono R na konci.
Ať už používáme britskou nebo americkou výslovnost, vždy platí, že výslovnost slov s koncovým -R/-RE je jiná než výslovnost podobných slov končící jinými souhláskami. Zkuste si porovnat car a cat nebo bare a bake.
Teď ale už k věci. Podívejte se níže, jak vyslovovat slova končící -R/-RE. Pro jistotu opakujeme, že jde pouze o slova jednoslabičná.
Slova s A uprostřed končící na -R vyslovujeme s /a:/ (v americké angličtině /a:r/ ), pokud přidáme koncové -E, výslovnost se změní na /eə/ (v americké angličtině /er/ ).
/a:/ | /eə/ |
---|---|
car/'kɑ:/ | care/'keə/ |
bar/'bɑ:/ | bare/'beə/ |
far/'fɑ:/ | fare/'feə/ |
Stejně se vyslovují i další slova s A uprostřed, např.:
Výjimka:
Slov s E uprostřed končící -R/-RE je jen pár, takže u některých těžko říct, co je pravidelná výslovnost a co výjimka.
Slova s -ER vyslovujeme s /ɜ:/ (v americké angličtině /ɜr/ ). Slova končící -ERE mají vyslovnost s /ɪə/ (americká /ɪr/ ) nebo /eə/ (americká /er/ ).
Slova z této skupiny:
Výjimka:
Podobných slov, stejně jako u předešlé skupiny, existuje velmi málo. Výslovnost je /ɜ:/ (americké /ɜr/ ) pro -IR a /aɪə/ (americké /aɪr/ ).
Slova z této skupiny:
Slov s -OR/-ORE také mnoho nenajdeme. Vyslovujeme je všechny s /ɔ:/ .
Slova z této skupiny:
Ani v této skupině není mnoho slov. Slova končící -UR se vyslovují s /ɜ:/ (americké /ɜr/ ), slova s -URE s /jʊə/ či /ʊə/ .
Slova z této skupiny:
Písmeno W vlastně není souhláskou (tomu napovídá i jeho označení “double U”), proto se na něj nevztahují pravidla vytyčená v předchozím článku.
V angličtině se vyskytují pouze slova končící na -AW, -EW a -OW. Slova končící -EWE, -IW/-IWE a -UW/-UWE angličtina nemá.
Jak se vyslovují slova končící -AW a -OW se dozvíte v článku Výslovnost -AW-.
Jediná dvě anglická slovo končící -AWE a -OWE jsou samotná awe/'ɔ:/ a owe/'əʊ/OWE, jejichž výslovnost se ale rovněž řídí pravidly popsanými ve výše zmíněném článku.
Zbývá nám upřesnit si výslovnost slov končících -EW:
Všimněte si, že valnou část této skupiny tvoří minulé tvary sloves
Výjimka:
Poslední ze “zlobivých” koncových písmenek je H. Nebudeme se pouštět do rozsáhlé lekce z fonetiky, nicméně zjednodušeně lze říci, že H se nechová jako souhláska a jeho výslovnost se spíš řídí okolními hláskami. Předchází-li mu tedy samohláska, tak s ní jaksi “splyne”, přičemž však ovlivní její výslovnost.
Mluvíme teď ovšem pouze o slovech končících -AH, -EH, -IH, -OH a -UH. Slova zakončená H + silent E se v angličtině nevyskytují (pokud nějaké takové najdete, jde ve skutečnosti o -CHE, -PHE či -THE).
Setkáte-li se s nějakým jednoslabičným slovem končícím H, většinou se vyslovuje podle předcházející samohlásky, tedy -AH /ɑ:/ , -OH /əʊ/ , -UH /ʌ/ . Drtivá většina těchto slov jsou ale citoslovce nebo slova, která běžně nepotkáte – pro zajímavost si je ale uvedeme:
Možná si říkáte, proč tedy vůbec H na konci těch slov píšeme, když ho vůbec nečteme? H mění výslovnost slabiky. -BA, -BO, -BU apod. by se všechno četlo /bə/ , kdežto -BAH, -BOH, -BUH se bude číst /ba/ (či /bɑ:/ ), /bəʊ/ a /bʌ/ .