Přítomný čas prostý

Přítomný čas prostý

Přítomný prostý čas (present simple) je jeden z nejzákladnějších gramatických jevů, se kterými se student setká hned při začátcích studia. Většinou následuje po probrání slovesa být. Jeho pochopení není složité. Problémy však studenti většinou začnou mít, když se naučí i přítomný čas průběhový, ale to nás zatím nemusí trápit.

Kladná oznamovací věta

Práce s většinou ostatních sloves je trochu jiná, než u slovesa být – to be (I am, you are, he is). Pro všechny osoby totiž existuje v podstatě jen jeden tvar slovesa a to je ten, který najdete ve slovníku, tedy infinitiv slovesa (bez částice to).

psát = (to) write
mluvit = (to) speak
číst = (to) read

I write letters.  *1	I speak English.  *2	I read magazines.  *3
You write letters.  *4	You speak English.  *5	You read magazines.  *6
We write letters.  *7	We speak English.  *8	We read magazines.  *9
They write letters.  *10	They speak English.  *11	They read magazines.  *12

Ve všech osobách je tedy tvar slovesa stejný, ale určitě jste si všimli, že zde zatím není uvedena 3. osoba jednotného čísla. V této osobě totiž dochází k malé změně – přidává se zde koncové -s:

He writes letters.  *13	He speaks English.  *14	He reads magazines.  *15
She writes letters.  *16	She speaks English.  *17	She reads magazines.  *18
It starts tomorrow.  *19	It sounds good.  *20	It rains a lot here.  *21

Pokud však sloveso končí ve výslovnosti na sykavku, musíte přidat koncové -es, aby se dalo slovo dobře vyslovit. Stejné pravidlo ostatně znáte z tvoření množného čísla podstatného jména:

cup (j.č.) – cups (mn.č.) /kʌps//kaps/	he writes /raɪts//rajts/
bus (j.č.) – buses (mn.č.) /bʌsɪz//basiz/	he washes /wɒʃɪz//wošiz/

Další změnou je změkčení koncového -y, pokud následuje po souhlásce, což opět znáte z tvoření množného čísla podstatných jmen:

boy (j.č.) – boys (mn.č.)	he pays
country (j.č.) – countries (mn.č.)	he studies

Existují však i nepravidelná slovesa, kterých ale naštěstí není mnoho. Slovesa go a do sice nekončí na sykavku, ale i i tak se zde přidává -es. Obě slovesa mají nepravidelný pravopis a do navíc i nepravidelnou výslovnost. U slovesa have pak dochází ke změně pravopisné i výslovnostní:

I go /gəʊ//gou/	he goes /gəʊz//gouz/
I do /du://dú/	he does /dʌz//daz/
I have /hæv//hæv/	he has /hæz//hæz/

Kompletní tabulka přítomného času prostého (oznamovací způsob) vypadá tedy následovně:

	jednotné číslo	množné číslo
1	I work here.	We work here.
2	You work here.	You work here.
3	He works here.	They work here.
	She works here.
	It works well.

Tvoření otázky

Určitě si pamatujete, že u slovesa být se otázka tvoří velmi jednoduše přehozením podmětu a přísudku:

You are a student.	Are you a student?
He is a teacher.	Is he a teacher?

U ostatních sloves však takto postupovat nemůžeme:

You live in Prague.	Live you in Prague?
He lives in Prague.	Lives he in Prague?

Potřebujeme zde totiž pomocné sloveso do. Možná víte, že toto sloveso ve svém základním významu znamená “dělat”, ale zde neplní funkci významového slovesa, ale pomocného slovesa, proto zde neznamená “dělat”, nemá vlastně žádný překlad – jen nám pomáhá, proto pomocné sloveso.

You live in Prague.	Do you live in Prague?
You speak English.	Do you speak English?
You read magazines.	Do you read magazines?

Jak jsme si již řekli, ve 3. osobě jednotného čísla dochází v kladné oznamovací větě ke změně, přidá se koncové -s. To se projeví i zde, ale koncové -s již nebude na konci významového slovesa, ale na konci pomocného slovesa:

• pokud za do přidáme -s, vznikne slůvko does /dʌz//daz/

He lives in Prague.	Do he lives in Prague?
He lives in Prague.	Does he live in Prague?

Výsledkem je tedy to, že v otázce máte vlastně dvě slovesa: pomocné sloveso (do/does) a významové sloveso (live, speak, read, atd.).

Tvoření záporu

U slovesa být se zápor tvoří jednoduše přidáním záporky not:

You are a student.	You aren't (are not) a student.
He is a teacher.	He isn't (is not) a teacher.

U většiny ostatních sloves to není tak jednoduché, a pokud byste postupovali stejně, bylo by to špatně:

You live in Prague.	You live not in Prague.
He lives in Prague.	He lives not in Prague.

I zde totiž budeme potřebovat pomocné sloveso do, které spojíme se záporkou not. Vznikne nám pak slovo don't /dəʊnt//dount/:

You live in Prague.	You don't live in Prague.
You speak English.	You don't speak English.

A i zde musíme postupovat jinak, pokud jde o 3. osobu j.č.. Koncové -s se opět neusadí na konci významového slovesa ^*22, ale spojí se s pomocným slovesem do (které je v záporu don't) a vznikne doesn't /dʌznt//daznt/:

He lives in Prague.	He don't lives in Prague.
He lives in Prague.	He doesn't live in Prague.

Krátká odpověď

Nyní se ještě vraťme k otázkám a související krátké odpovědi. Opět zde bude hrát důležitou roli nám již známé pomocné sloveso do. V krátké odpovědi totiž nepoužijete významové sloveso ale pomocné:

Do you live in Prague?	Yes, I live.	No, I don't live .
Does he live in Prague?	Yes, he lives.	No, he doesn't live .

Významové sloveso by se použilo jen v případě, že byste odpovídali celou větou. U krátké odpovědi použijeme jen a pouze pomocné sloveso:

Do you live in Prague?	Yes, I do.	No, I don't.
Does he live in Prague?	Yes, he does.	No, he doesn't.

Časté chyby

V článku už jsme si zmínili časté chyby. Pojďme si je ještě jednou připomenout a ukázat další (v žárovce najdete jednoduché vysvětlení a překlad):

He work in Prague. ^*23
He works in Prague.  ^*24

She watchs TV every day. ^*25
She watches TV every day.  ^*26

You live in London? ^*27 *
Live you in London? ^*28
Do you live in London?  ^*29

Pozn.: Pro pokročilejší studenty ale musíme zmínit, že oznamovací slovosled v otázkách je možný. Více v článku Otázky s oznamovacím slovosledem.

Do he read magazines? ^*30
Do he reads magazines? ^*31
Does he reads magazines? ^*32
Does he read magazines?  ^*33

I live not here. ^*34
I not live here. ^*35
I don't live here.  ^*36

He live not here. ^*37
He lives not here. ^*38
He don't live here. ^*39
He don't lives here. ^*40
He doesn't lives here. ^*41
He doesn't live here.  ^*42

Použití

Jak jsme si psali v úvodu, přítomný čas prostý je nejzákladnější a nejdůležitější čas. Jeho tvoření má sice svá úskalí (koncové -s ve 3.os.j.č. a také pomocná slovesa do a does), ale obecně je jednoduché.

Mnohem větší problém však studentům dělá použití. Přesněji řečeno, pokud se jedná o začátečníky a znají pouze tento typ času, je to jednodušší, ale docela brzy se pak seznámí s přítomný časem průběhovým, a pak často chybují.

My si dnes však nebudeme ukazovat rozdíly mezi přítomným časem prostým a průběhovým (o tom se dočtete v článku Přítomný čas PROSTÝ vs. PRŮBĚHOVÝ), ale zaměříme se na nejčastější použití přítomného času prostého. Všimněte si, že jednotlivé oblasti použití jsou si velice podobné:

opakovaná činnost

What time do you go to bed? ^*43
Steve starts work at 8 o'clock every morning including weekends. ^*44
I always read a nice book when I'm on holiday. ^*45
She never comes late. ^*46
How often does your brother go abroad? ^*47
We don't usually stay in hotels. ^*48  

dlouhodobá činnost

My older sister lives in London. ^*49
Susan doesn't work. She's a student. ^*50
His wife works in a bank in the city centre. ^*51
Where do your grandparents live? ^*52
Does your mother go shopping every day? ^*53  

zvyky a záliby

My dad loves gardening. ^*54
Her uncle doesn't like fresh strawberries. ^*55
Do you smoke? ^*56
Does your boyfriend drink a lot of beer? ^*57
I never drink coffee before I go to bed. ^*58
Why do you listen to the radio so often? ^*59  

všeobecná pravda

The sun rises in the east. ^*60
Plants grow when you water them. ^*61
It usually snows in winter. ^*62  

Příkladové věty jsou zde rozděleny do skupin, ale tyto skupiny jsou si velice podobné. Označují jednoduše něco, co je obvyklé, časté, opakující se. Proti tomu pak bude stát přítomný čas průběhový. O rozdílech se dočtete v článku Přítomný čas PROSTÝ vs. PRŮBĚHOVÝ.

Pozor na stavová slovesa

Je dobré zmínit ještě jednu kategorii, a to jsou slovesa, která sice nemusí popisovat něco, co se děje opakovaně, a mohlo by se dokonce zdát, že popisují děj, který se děje právě nyní. Jsou to však slovesa stavová, která vlastně nepopisují děj, ale stav, proto se používají pouze v čase prostém.

Do you know my parents? ^*63
I don't know her. ^*64
I think the food was great. ^*65
I need your help. ^*66
She doesn't agree with me. ^*67
I see somebody in the corner. ^*68  

Více se dočtete v článku Stavová a dynamická slovesa.

Přepis bublinkové nápovědy: