Předmětné věty v angličtině

Vydáno dne 01.05.2021

Co je zvláštního na anglických předmětných větách, jak se tvoří, na co nezapomenout a čeho se vyvarovat.



Předmětné věty

Podrobnější popis vedlejších vět předmětných většina učebnic zcela vypouští. Je to pravděpodobně proto, že s předmětnými větami se žádná těžká gramatika nepojí. To ovšem není tak úplně pravda.

Narazit ale můžete na jiné gramatické přehledy, kde se naopak jednotlivým bodům věnují zvlášť. My se pokusíme vše shrnout, abyste viděli, na co vše si dát při tvorbě předmětných vět pozor, na co nezapomenout a čeho se vyvarovat.

Co je to předmětná věta?

Předmětná věta je taková vedlejší věta, která nahrazuje předmět věty.

I don't know his name. TTT *1
“jeho jméno” je zde předmět (nevím CO?)
I don't know what his name is. TTT *2
tato vedlejší věta má funkci předmětu hlavní věty

He believes in God. TTT *3
“v boha” je zde předmět věty (věří v CO?)
He believes that there is a God. TTT *4
vedlejší věta zde plní funkci předmětu hlavní věty

Spojky a zájmena

Jaké spojky a zájmena se používají pro uvozování předmětných vět?

I think that it is an interesting job. TTT *5 

I don't know what you want. TTT *6 

I don't know who lives here. TTT *7 

I don't know where you live. TTT *8 

Tell me when you will return. TTT *9 

I know why you are here. TTT *10 

I don't know whose car this is. TTT *11 

Tell me which of these books is better. TTT *12 

I don't know how I can get there. TTT *13 

She didn't say if she was hungry. TTT *14 

I don't know whether I should go there. TTT *15 

Na co pamatovat

1. Nepíšeme čárku

První věcí, na kterou si čeští studenti musí dát pozor, je to, že se předmětné věty nikdy neoddělují čárkou. Stejně tak, jako byste neoddělili předmět věty od slovesa, nemůžeme oddělit ani předmětnou větu.

I don't know, his name.
I don't know, what his name is.

2. THAT se často vynechává

V mluvené angličtině je zcela běžné, že se v předmětných větách slůvko that (tedy naše “že”) vynechává. Samozřejmě nevadí, pokud se rozhodnete ho ve větě ponechat. Je ale určitě vhodné naučit se ho vynechávat, protože potom budete snáze rozumět větám, kde mluvčí spojku that vynechá.

She said she was hungry. TTT *16
I know you like football. TTT *17

3. WILL se za IF a WHEN běžně používá

Někteří studenti se pracně naučí poučku, že za if a za when není nikdy will. To však platí pouze u časových a podmínkových vět.

U předmětných vět na toto zavádějící pravidlo raději zapomeňte. Zde se totiž pro vyjádření budoucnosti will používá.

We will have dinner when you come. TTT *18
toto je vedlejší časová věta, zde WILL být nemůže
I don't know when you will come. TTT *19
toto je ale vedlejší věta předmětná, zde WILL být musí

We will go out if we have the time. TTT *20
věta podmínková, nemůže zde být WILL
I don't know if we will have the time. TTT *21
věta předmětná, WILL zde bude

4. Tázací slovosled NE!

Častou chybou bývá, že studenti ve vedlejší předmětné větě použijí tázací slovosled. Tyto věty v češtině skutečně jsou od tázacích k nerozeznání. V angličtině je však nutné použít oznamovací slovosled – není to otázka, není tam otazník, nikdo se takovou větou na nic neptá.

Where are you? – Kde jsi?
I don't know where are you.
I don't know where you are. – Nevím, kde jsi.

What's your name? – Jak se jmenuješ?
I don't know what's your name.
I don't know what your name is. – Nevím, jak se jmenuješ.

What time did you get up? – V kolik jsi vstával?
I don't know what time did you get up.
I don't know what time you got up. – Nevím, v kolik jsi vstával.

Pozor na následující případy:

Where is the station? – Kde je nádraží?
Could you tell me where is the station?
Could you tell me where the station is? – Mohl byste mi říct, kde je nádraží?

Where does he live? – Kde bydlí?
Do you know where does he live?
Do you know where he lives? Víš, kde bydlí?

Je zde sice otazník, ale tázací je hlavní věta! Tázací slovosled je tedy v tázací větě, nikoli ve vedlejší.

5. Časový posun

Další důležitou věcí je to, že v takových souvětích musí být zachována časová souslednost. Je-li hlavní věta v minulém čase, musí se dle toho přizpůsobit čas vedlejší předmětné věty.

Platí zde stejná pravidla, která jsou popsána v článku o nepřímé řeči (nepřímá řeč, to jsou ve skutečnosti předmětné věty). Více v samostatném článku zde.

V češtině to tak ovšem není. Porovnejte:

Časy se mění v tomto gardu:

Pozn. Více se dočtete v článku Nepřímá řeč #1 a Nepřímá řeč #2.

6. Předložka na konci

V češtině se s tázacími zájmeny pojí předložky, které píšeme před toto zájmeno. Např. o kom, s kým, bez koho… V angličtině se tyto předložky píší až na konec věty (stejně tak je to u tázacích vět a u vztažných vět.)

I don't know what you are talking about. TTT *22
Tell me what you are looking at. TTT *23

Pozn.: Více také v článku Předložky v tázacích a vztažných větách.

Závěrem

Ukázali jsme si, jak se nejčastěji tvoří vedlejší předmětné věty a upozornili na případné chyby, ke kterým často dochází. Předmětné věty se studentům často pletou s časovými a podmínkovými větami a s větami vztažnými. Doporučujeme si tedy přečíst ještě jednotlivé články o těchto typech vedlejších vět.

Překlad:
  1. Neznám jeho jméno.
  2. Nevím, jak se jmenuje.
  3. Věří v Boha.
  4. Věří, že je Bůh.
  5. Myslím, že je to zajímavé zaměstnání.
  6. Nevím, co chceš.
  7. Nevím, kdo tu bydlí.
  8. Nevím, kde bydlíš.
  9. Řekni mi, kdy se vrátíš.
  10. Vím, proč tu jsi.
  11. Nevím, čí je toto auto.
  12. Řekni mi, která z těchto knih je lepší.
  13. Nevím, jak se tam mohu dostat.
  14. Neřekla, jestli má hlad.
  15. Nevím, zda bych tam měl jít.
  16. Řekla, že má hlad.
  17. Vím, že máš rád fotbal.
  18. Navečeříme se, až přijdeš.
  19. Nevím, kdy přijdeš.
  20. Půjdeme ven, pokud budeme mít čas.
  21. Nevím, jestli budeme mít čas.
  22. Nevím, o čem mluvíš.
  23. Řekni mi, na co se díváš.
Přepis bublinkové nápovědy: