Help for English

Nepřímá řeč #1

INTERMEDIATE Vydáno dne 25.03.2006

Část 1: Základní principy tvoření nepřímé řeči v angličtině, především pro oznamovací věty. Podrobné vysvětlení celé gramatiky doplněné spoustou příkladů.



Nepřímá řeč (reported speech)

Část první: základní principy, oznamovací věty

Nepřímá řeč v angličtině je dalším obávaným jevem, díky kterému se ježí hrůzou vlasy nejednomu studentu. Ale jako obvykle, nejedná se o nějakou složitou vědu, stačí pouze pochopit, že angličtina funguje trochu na jiném principu než čeština.

Přímá / nepřímá řeč
O co se vůbec jedná nám přiblíží následující příklad. Nejprve přímá řeč:
Řekl mi: 'Nemůžu s vámi jít, protože nemám čas. Dneska se budu celý večer učit, protože jsem včera dostal pětku.'

Přímá řeč je to, co dotyčný doopravdy řekl, přesná slova (v uvozovkách) apod. Podívejme se, jak by to v češtině znělo v nepřímé řeči:

Řekl mi, že s námi nemůže jít, protože nemá čas a bude se celý večer učit, protože den předtím dostal pětku.

Vidíme, že v našem jazyce změníme osobní zájmena (já nemůžu - že on nemůže) a některá příslovce (včera - den předtím).

V češtině použijeme ten čas, který bychom použili v přímé řeči, tedy jako by to člověk říkal nyní. Podívejme se na následující příklad:

Řekl, že má hlad. - ve vedlejší větě je přítomný čas, který vyjadřuje, že v momentě, kdy on to řekl, to vlastně byla přítomnost (proto přítomný).
Řekl, že měl hlad. - ve vedlejší větě je použitý minulý čas, který říká, že v momentě, kdy on to řekl, už daný děj (hlad) byl minulostí (proto minulý).
Řekl, že bude mít hlad. - ve vedlejší větě je nyní budoucí čas, který znamená, že v moment mluvení dotyčný člověk ještě hlad neměl, ale oznamoval, že v budoucnosti ho mít bude (proto budoucí)

V angličtině je však věc složitější. Je-li totiž věta hlavní v minulém čase (řekl, že) musí tomuto času odpovídat i časy v ostatních větách, ne jako v češtině:

He said that he was hungry. - když to řekl, tak měl právě hlad, proto musí být v angličtině oba časy stejné, jeho mluvení i jeho hlad byl v minulosti.
He said that he had been hungry. - když to řekl, hlad již tehdy byl minulostí, a proto pokud použijeme pro 'řekl' čas minulý, pro ten druhý děj musí být čas, který mluví o tom, co bylo ještě předtím - tedy předminulý čas. Z pohledu přítomnosti (tady a teď) tedy jasně vidíme, jak to bylo: řekl to - v minulosti, měl hlad - ještě předtím.
He said that he would be hungry. - když to řekl, hlad ještě neměl a očekával hlad v budoucnosti. WOULD nám vyjádří, že v momentě mluvení to byla budoucnost, nemusí to však být budoucnost z našeho pohledu (tady a teď), ten hlad již nyní pravděpodobně nemá.

Prakticky vlastně dochází k tomu, že to, co je v přímé řeči se prostě posune 'o jeden čas zpět'.

Časový posun

Přítomnost
Přítomný čas prostý
- Minulý čas prostý
"I like pizza."

He said that he liked pizza.
"I am very happy."

He said he was very happy.
"I get up at six."

He said he got up at six.
"I don't like this."

He said he didn't like it.
"I have to go."

He said he had to go.
Přítomný čas průběhový
- Minulý čas průběhový
"I'm waiting for you."

He said that he was waiting for me.
"It's raining."

He said that it was raining.
"They aren't listening."

He said that they weren't listening.
Předpřítomný čas
- Předminulý čas
"I've seen it twice."

He said that he had seen it twice.
"She hasn't told me."

He said that she hadn't told him.
"I've never been there."

He said that he'd never been there.
Předpřítomný průběhový
- Předminulý průběhový
"I've been waiting for 2 hours."

He said that he had been waiting for 2 hours.
"She's been painting."

He said that she had been painting.
"I haven't been listening to you."

He said that he hadn't been listening to me.

Minulost
Minulý čas prostý
- Předminulý čas prostý
"I liked pizza."

He said that he had liked pizza.
"I was very happy."

He said he had been very happy.
"I got up at six."

He said he had got up at six.
"I didn't like it."

He said he hadn't liked it.
"I had to go."

He said he had had to go.
Minulý čas průběhový
- Předminulý průběhový
"I was waiting for you."

He said that he had been waiting for me.
"It was raining."

He said that it had been raining.
"They weren't listening."

He said that they hadn't been listening.
Předminulý čas
- Nemění se!
"I had seen it twice."

He said that he had seen it twice.

Budoucnost
Budoucnost s 'WILL'
- WOULD
"I will help you."

He said that he would help me.
"She'll pay for that!"

He said that she would pay for that.
"I won't do it."

He said he wouldn't do it.
"At 8, she'll be watching a movie."

He said that she would be watching a movie at 8.
"It will have started by then."

He said that it would have started by then.
BE GOING TO
- WAS/WERE GOING TO
"I'm going to watch TV."

He said that he was going to watch TV.
"I'm not going to study tonight."

He said that he wasn't going to study that night.


Budoucí čas se v angličtině vždy tvoří pomocí přítomného času, ať již přítomného času pomocného slovesa WILL, nebo přítomného průběhového času slovesa GO (be going to) a nebo se používé přítomný prostý či průběhový čas ve významu budoucím. Proto je zde časový posun tak jednoduchý, stačí to, co je ve větě přítomné, posunout do minulosti: tedy minulý čas slovesa WILL je WOULD a minulý čas od BE going to je WAS/WERE going to. Některé učebnice uvádějí, že budoucí čas se mění na podmiňovací způsob. Zde však WOULD s podmiňovacím způsobem nemá nic společného (kromě tvaru slova) - nic zde nepodmiňujeme, žádná podmínka zde není.

Časový posun se však týká i modálních sloves:

Modální slovesa
CAN, MAY, WILL, SHALL
- COULD, MIGHT, WOULD
"I can ski quite well."

He said that he could ski quite well.
"You can't do it."

He said that I couldn't do it.
"I may do it."

He said he might do it.
"That'll be John."

He said that it would be John.
"You shall never regret that."

He said that I would never regret that.
MUST, NEEDN'T
- většinou se nepřevádí
lze převést na HAD TO, DIDN'T HAVE TO

"You must help me!"

He said that I must / had to help him.
"I needn't go there."

He said that he didn't have to go there.
minulá modální slovesa
- Nemění se!
"I would do it for you."

He said that he would do it for me.
"I might come and help you."

He said that he might come and help me.
"She must have gone there."

He said that she must have gone there.
"You can't have seen me there."

He said that I can't have seen him there.
"You needn't have taken so much money."

He said that I needn't have taken so much money.


Další změny

Kromě změny času musíme mít na paměti další nutné změny. První z nich je samozřejmě změna osobních zájmen. Pokud je v přímé řeči slovo 'já', jedná se o člověka který mluví, a změníme-li větu na nepřímou řeč, musíme i toto zájmeno změnit.
"I like fish." - He said that he liked fish.
I další osobní zájmena podléhají změnám, záleží však vždy na kontextu. Pokud kontext nemáte a pracujete pouze s jednou vytrženou větou, možností převodu je několik. Například:
"He doesn't like you." - zde vůbec nevíme, kdo to komu říká a o kom.
A proto se vždy musíte zamyslet především nad kontextem.

Změnám podlehnou také jakákoliv místní a časová příslovečná určení, která se přímo vztahují k místu a času mluvení. Řekneme-li slovo 'dnes', máme tím na mysli den, ve který danou větu říkáme. Převedeme-li větu do nepřímé řeči, 'dnes' již vůbec nemusí být dnes. Slůvko 'tady' již také nemusí odpovídat místu, na kterém jsme, když nepřímou řeč používáme. Měníme především ta příslovečná určení času a místa, která mají vztah pouze k času a místu, kdy je člověk pronesl (např. nyní, včera, zítra, před rokem apod.) Určitě nebudeme měnit např. rok 1999, protože ten zůstává rokem 1999 ať již o něm mluvíme dnes, nebo kdykoliv jindy.

Příslovečná určení
NOW
- THEN, AT THAT MOMENT
"I want to do it now."

He said that he wanted to do it at that moment.
"I don't know it now."

He said he didn't know it then.
TODAY, THIS MONTH...
- THAT DAY, THAT MONTH
"I've seen her today."

He said that he had seen her that day.
"I like the weather this year."

He said that he liked the weather that year.
YESTERDAY, LAST YEAR
- THE DAY BEFORE, THE PREVIOUS....
"I saw you yesterday."

He said that he had seen me the day before.
"Last year was very bad."

He said that the previous year had been very bad.
TOMORROW, NEXT MONTH
- THE FOLLOWING DAY....
"I'll do it tomorrow."

He said that he would do it the following day.
"I'll go there next summer."

He said that he would go there the following summer.
AGO
- BEFORE
"I finished it two days ago."

He said that he had finished it two days before.
HERE
- THERE
"There's nobody here."

He said that there was nobody there.

Se změnou místních příslovečných určení (here na there), ukazovacích zájmen (this na that, these na those) souvisí ještě např. případná změna slovesa COME na GO, BRING na TAKE apod. COME totiž znamená 'jít od někud sem', a to tedy může být nutné změnit na GO, což znamená 'jít od někud někam'. Stejně tak BRING znamená 'přinést', neboli 'vzít něco od někud sem', což zase v některé situaci je nutné převést na 'vzít něco od někud někam', tedy TAKE.

Kdy k posunu nedojde?

Posun časů, zájmen a příslovečných určení nebudeme realizovat, pokud to není potřeba, tedy pokud daný čas, zájmeno a příslovečné určení stále ještě platí a vztahuje se i na čas a místo, kdy používáme nepřímou řeč. Pokud je v přímé řeči slovo 'today' a my ještě ten den používáme nepřímou řeč, i v ní potom zůstane 'today'.
He said that he went there yesterday. - Řekl, že tam včera jel (včera z pohledu dneška, tedy dne, kdy tuto větu říkáme my)
He said that he had gone there the day before. - Řekl, že tam jel den předtím (než to řekl)

Pokud je v přímé řeči čas budoucí, můžeme ho ponechat i v nepřímé řeči, pokud se stále ještě o budoucnost jedná:
He said that he will help me. - Řekl, že mi pomůže, t.j. stále čekám pomoc.
He said that he would help me. - Řekl, že mi pomůže (a pomohl / ale nepomohl). Pomoc už nečekám.

Dalším případem, kdy k posunu nedochází, je posun z minulého času na předminulý. V současné době tento posun není stoprocentně nutnou záležitostí a podle moderních učebnic je možné věty v minulém čase ponechat v nepřímé řeči beze změny. Pokud by však tím, že v nepřímé řeči ponecháme minulý čas, mohlo dojít k nesprávnému pochopení, je vždy potřeba tento čas převést. A proto ho raději převeďte, nic tím nezkazíte. Některé učebnice toto totiž 'neznají' a mohli byste se tak dopustit zbytečných 'chyb'.

Posledním případem, kdy k posunu nedojde, je to, když je hlavní věta v přítomném čase. Tedy: ' Říká že...' - 'He says that...'

Závěrem

V tomto prvním článku věnovaném nepřímé řeči v angličtině jsem chtěl vysvětlit základní pravidla a principy, a vysvětlit, jak se nepřímá řeč tvoří u oznamovacích vět. Ve druhé části se dovíte, jak převádět tázací věty, otázky, zvolání apod. Je však nezbytně nutné, abyste si nejprve osvojili ta pravidla, která jsou obsažená v tomto dílu. Většina dalších věcí totiž na ně navazuje.

Na paměti tedy vždy mějte tři základní kroky:

  • změnit čas slovesa ('o jeden zpět')
  • změnit osobní zájmena
  • změnit případná příslovečná určení času a místa

Odkazy na Help For English:
Gramatika: Nepřímá řeč #2 - Pokračování tohoto článku o nepřímé řeči



Pokračovat můžete zde:

INTERMEDIATE

Nepřímá řeč #2

Část 2: Jak tvořit nepřímé otázky, rozkazy a převádět neúplné věty. Podrobné vysvětlení celé gramatiky doplněné spoustou příkladů.
INTERMEDIATE

Nepřímá řeč - cvičení

Procvičte si aspekty nepřímé řeči – například příslovečná určení, zájmena atp.
PRE-INTERMEDIATE

Cvičení: Nepřímá řeč

Vyzkoušejte si převod přímé řeči na nepřímou.
Komentáře k článku
Téma Přísp. Přečteno Poslední příspěvek
Nepřečteno Nepřímá řeč #1 63 131808 Od mufina poslední příspěvek
před 3 lety