Help for English

Nepřímá řeč (1)

INTERMEDIATE Vydáno dne 25.03.2006

Základní principy tvoření nepřímé řeči v angličtině, především pro oznamovací věty. Podrobné vysvětlení celé gramatiky doplněné spoustou příkladů.



Nepřímá řeč (reported speech)

Část první: základní principy, oznamovací věty

Nepřímá řeč v angličtině je dalším obávaným jevem, díky kterému se ježí hrůzou vlasy nejednomu studentu. Ale jako obvykle, nejedná se o nějakou složitou vědu, stačí pouze pochopit, že angličtina funguje trochu na jiném principu než čeština.

Přímá / nepřímá řeč

O co se vůbec jedná nám přiblíží následující příklad. Nejprve přímá řeč:

Řekl mi: ‘Nemůžu s vámi jít, protože nemám čas. Dneska se budu celý večer učit, protože jsem včera dostal pětku.’

Přímá řeč je to, co dotyčný doopravdy řekl, přesná slova (v uvozovkách) apod. Podívejme se, jak by to v češtině znělo v nepřímé řeči:

Řekl mi, že s námi nemůže jít, protože nemá čas a bude se celý večer učit, protože den předtím dostal pětku.

Vidíme, že v našem jazyce změníme osobní zájmena (já nemůžu – že on nemůže) a některá příslovce (včera – den předtím).

V češtině použijeme ten čas, který bychom použili v přímé řeči, tedy jako by to člověk říkal nyní. Podívejme se na následující příklad:

Řekl, že má hlad. – ve vedlejší větě je přítomný čas, který vyjadřuje, že v momentě, kdy on to řekl, to vlastně byla přítomnost (proto přítomný)
Řekl, že měl hlad. – ve vedlejší větě je použitý minulý čas, který říká, že v momentě, kdy on to řekl, už daný děj (hlad) byl minulostí (proto minulý)
Řekl, že bude mít hlad. – ve vedlejší větě je nyní budoucí čas, který znamená, že v moment mluvení dotyčný člověk ještě hlad neměl, ale oznamoval, že v budoucnosti ho mít bude (proto budoucí)

V angličtině je však věc složitější. Je-li totiž věta hlavní v minulém čase (řekl, že) musí tomuto času odpovídat i časy v ostatních větách, ne jako v češtině:

He said (that) he was hungry. – když to řekl, tak měl právě hlad, proto musí být v angličtině oba časy stejné, jeho mluvení i jeho hlad byl v minulosti
He said (that) he had been hungry. – když to řekl, hlad již tehdy byl minulostí, a proto pokud použijeme pro ‘řekl’ čas minulý, pro ten druhý děj musí být čas, který mluví o tom, co bylo ještě předtím – tedy předminulý čas. Z pohledu přítomnosti (tady a teď) tedy jasně vidíme, jak to bylo: řekl to – v minulosti, měl hlad – ještě předtím
He said (that) he would be hungry. – když to řekl, hlad ještě neměl a očekával hlad v budoucnosti. Would nám vyjádří, že v momentě mluvení to byla budoucnost, nemusí to však být budoucnost z našeho pohledu (tady a teď), ten hlad již nyní pravděpodobně nemá

Prakticky vlastně dochází k tomu, že to, co je v přímé řeči se prostě posune ‘o jeden čas zpět’.

Časový posun

Přítomnost

Přítomný čas prostý Minulý čas prostý
“I like pizza.” He said (that) he liked pizza.
“I am very happy.” He said (that) he was very happy.
“I get up at six.” He said (that) he got up at six.
“I don't like this.” He said (that) he didn't like it.
“I have to go.” He said (that) he had to go.
Přítomný čas průběhový Minulý čas průběhový
“I'm waiting for you.” He said (that)he was waiting for me.
“It's raining.” He said (that) it was raining.
“They aren't listening.” He said (that) they weren't listening.
Předpřítomný čas Předminulý čas
“I've seen it twice.” He said (that) he had seen it twice.
“She hasn't told me.” He said (that) she hadn't told him.
“I've never been there.” He said (that) he'd never been there.
Předpřítomný průběhový Předminulý průběhový
“I've been waiting for 2 hours.” He said (that) he had been waiting for 2 hours.
“She's been painting.” He said (that) she had been painting.
“I haven't been listening to you.” He said (that) he hadn't been listening to me.

Minulost

Minulý čas prostý Předminulý čas prostý
“I liked pizza.” He said (that) he had liked pizza.
“I was very happy.” He said (that) he had been very happy.
“I got up at six.” He said (that) he had got up at six.
“I didn't like it.” He said (that) he hadn't liked it.
“I had to go.” He said (that) he had had to go.
Minulý čas průběhový Předminulý průběhový
“I was waiting for you.” He said (that) he had been waiting for me.
“It was raining.” He said (that) it had been raining.
“They weren't listening.” He said (that) they hadn't been listening.
Předminulý čas Nemění se!
“I had seen it twice.” He said (that) he had seen it twice.

Budoucnost

WILL WOULD
“I will help you.” He said (that) he would help me.
“She'll pay for that!” He said (that)she would pay for that.
“I won't do it.” He said (that) he wouldn't do it.
“At 8, she'll be watching a movie.” He said (that) she would be watching a movie at 8.
“It will have started by then.” He said (that) it would have started by then.
BE GOING TO WAS/WERE GOING TO
“I'm going to watch TV.” He said (that) he was going to watch TV.
“I'm not going to study tonight.” He said (that) he wasn't going to study that night.

Budoucí čas se v angličtině vždy tvoří pomocí přítomného času, ať již přítomného času pomocného slovesa will, nebo přítomného průběhového času slovesa go (be going to), nebo se používá přítomný prostý či průběhový čas ve významu budoucím.

Proto je zde časový posun tak jednoduchý. Stačí to, co je ve větě přítomné, posunout do minulosti: tedy minulý čas slovesa will je would a minulý čas od be going to je was/were going to.

Pozn.: Některé učebnice uvádějí, že budoucí čas se mění na podmiňovací způsob. Zde však would s podmiňovacím způsobem nemá nic společného (kromě tvaru slova) – nic zde nepodmiňujeme, žádná podmínka zde není.

Časový posun se však týká i modálních sloves:

Modální slovesa

CAN, MAY, WILL, SHALL COULD, MIGHT, WOULD
“I can ski quite well.” He said (that) he could ski quite well.
“You can't do it.” He said (that) I couldn't do it.
“I may do it.” He said (that) he might do it.
“That'll be John.” He said (that) it would be John.
“You shall never regret that.” He said (that) I would never regret that.
MUST, NEEDN'T většinou se nepřevádí (lze převést na HAD TO, DIDN'T HAVE TO)
“You must help me!” He said (that) I must / had to help him.
“I needn't go there.” He said t(that) at he didn't have to go there.
minulá modální slovesa Nemění se!
“I would do it for you.” He said (that) he would do it for me.
“I might come and help you.” He said (that) he might come and help me.
“She must have gone there.” He said (that) she must have gone there.
“You can't have seen me there.” He said (that) I can't have seen him there.
“You needn't have taken so much money.” He said (that) I needn't have taken so much money.

Další změny

Kromě změny času musíme mít na paměti další nutné změny. První z nich je samozřejmě změna osobních zájmen. Pokud je v přímé řeči slovo ‘já’, jedná se o člověka který mluví, a změníme-li větu na nepřímou řeč, musíme i toto zájmeno změnit.

I like fish.” – He said that he liked fish.

I další osobní zájmena podléhají změnám, záleží však vždy na kontextu. Pokud kontext nemáte a pracujete pouze s jednou vytrženou větou, možností převodu je několik. Například:

He doesn't like you.” – zde vůbec nevíme, kdo to komu říká a o kom

A proto se vždy musíte zamyslet především nad kontextem.

Změnám podlehnou také jakákoliv místní a časová příslovečná určení, která se přímo vztahují k místu a času mluvení. Řekneme-li slovo ‘dnes’, máme tím na mysli den, ve který danou větu říkáme. Převedeme-li větu do nepřímé řeči, ‘dnes’ již vůbec nemusí být dnes.

Slůvko ‘tady’ již také nemusí odpovídat místu, na kterém jsme, když nepřímou řeč používáme. Měníme především ta příslovečná určení času a místa, která mají vztah pouze k času a místu, kdy je člověk pronesl (např. nyní, včera, zítra, před rokem apod.) Určitě nebudeme měnit např. rok 1999, protože ten zůstává rokem 1999 ať již o něm mluvíme dnes, nebo kdykoliv jindy.

Příslovečná určení

NOW AT THAT MOMENT, THEN TTT *1
“I want to do it now.” He said (that) he wanted to do it at that moment.
“I don't know it now.” He said (that) he didn't know it then.
TODAY, THIS MONTH… THAT DAY, THAT MONTH
“I've seen her today.” He said (that) he had seen her that day.
“I like the weather this year.” He said (that) he liked the weather that year.
YESTERDAY, LAST YEAR THE DAY BEFORE, THE PREVIOUS…
“I saw you yesterday.” He said (that) he had seen me the day before.
Last year was very bad.” He said (that) the previous year had been very bad.
TOMORROW, NEXT MONTH THE FOLLOWING DAY…
“I'll do it tomorrow.” He said (that) he would do it the following day.
“I'll go there next summer.” He said (that) he would go there the following summer.
AGO BEFORE
“I finished it two days ago.” He said (that) he had finished it two days before.
HERE THERE
“There's nobody here.” He said (that) there was nobody there.

Se změnou místních příslovečných určení (here na there), ukazovacích zájmen (this na that, these na those) souvisí ještě např. případná změna slovesa come na go, bring na take apod.

Sloveso come totiž znamená ‘jít odněkud sem’, a to tedy může být nutné změnit na go, což znamená ‘jít odněkud někam’. Stejně tak bring znamená ‘přinést’, neboli ‘vzít něco odněkud sem’, což zase v některé situaci je nutné převést na ‘vzít něco odněkud někam’, tedy take.

Pozn.: Více v článcích GO vs. COME a Pleteme si: take, bring, fetch, carry, hold.

Kdy k posunu nedojde?

Posun časů, zájmen a příslovečných určení nebudeme provádět, pokud to není potřeba, tedy pokud daný čas, zájmeno a příslovečné určení stále ještě platí a vztahuje se i na čas a místo, kdy používáme nepřímou řeč. Pokud je v přímé řeči slovo today a my ještě ten den používáme nepřímou řeč, i v ní potom zůstane today:

He said that he went there yesterday. – Řekl, že tam včera jel (včera z pohledu dneška, tedy dne, kdy tuto větu říkáme my)
He said that he had gone there the day before. – Řekl, že tam jel den předtím (než to řekl)

Pokud je v přímé řeči čas budoucí, můžeme ho ponechat i v nepřímé řeči, pokud se stále ještě o budoucnost jedná:

He said that he will help me. – Řekl, že mi pomůže, t.j. stále čekám pomoc.
He said that he would help me. – Řekl, že mi pomůže (a pomohl / ale nepomohl). Pomoc už nečekám.

Dalším případem, kdy k posunu nedochází, je posun z minulého času na předminulý. V současné době tento posun není stoprocentně nutnou záležitostí a podle moderních učebnic je možné věty v minulém čase ponechat v nepřímé řeči beze změny.

Pokud by však tím, že v nepřímé řeči ponecháme minulý čas, mohlo dojít k nesprávnému pochopení, je vždy potřeba tento čas převést. A proto ho raději převeďte, nic tím nezkazíte. Některé učebnice toto totiž ‘neznají’ a mohli byste se tak dopustit zbytečných ‘chyb’.

Posledním případem, kdy k posunu nedojde, je to, když je hlavní věta v přítomném čase. Tedy: ‘Říká že…’ – ‘He says that…’

Závěrem

V tomto prvním článku věnovaném nepřímé řeči v angličtině jsme chtěli vysvětlit základní pravidla a principy, a vysvětlit, jak se nepřímá řeč tvoří u oznamovacích vět. Ve druhé části se dovíte, jak převádět tázací věty, otázky, zvolání apod. Je však nezbytně nutné, abyste si nejprve osvojili ta pravidla, která jsou obsažená v tomto dílu. Většina dalších věcí totiž na ně navazuje.

Na paměti tedy vždy mějte tři základní kroky:

  • změnit čas slovesa (‘o jeden zpět’)
  • změnit osobní zájmena
  • změnit případná příslovečná určení času a místa
Překlad:
  1. má význam ‘potom’ ale i ‘tehdy’

V naší výukové aplikaci englishme! je tento článek doplněn aktivitami k procvičení.




Aplikace pro výuku angličtiny od autorů Help for English!

Učte se s naší online aplikací anglicky celý rok za 1490 Kč.
Přečtěte si podrobný popis nebo si rovnou vyzkoušejte týden zdarma.

Pokračovat můžete zde:

INTERMEDIATE

Nepřímá řeč (2)

Jak tvořit nepřímé otázky, rozkazy a převádět neúplné věty. Podrobné vysvětlení celé gramatiky doplněné spoustou příkladů.

PRE-INTERMEDIATE

Časová souslednost (tabulka)

Máte problémy s posunem časů u nepřímé řeči? Dnes nabízíme dvě barevné tabulky, které si můžete pohodlně vytisknout.
INTERMEDIATE

Test: Nepřímá řeč (1)

Vyberte ze čtyř možností tu, pomocí které lze přímou řeč převést na nepřímou.

Komentáře k článku
Téma Přísp. Přečteno Poslední příspěvek
Nepřečteno Nepřímá řeč #1 64 141043 Od Ritter poslední příspěvek
před rokem