Vydáno dne 22.09.2025
Článek o minulém čase prostém, jeho tvoření a použití.
V naší gramatické sekci jsme se již bavili o přítomném času prostém i přítomném času průběhovém. Abychom mohli někomu vyprávět, co se nám třeba stalo, budeme potřebovat znát minulé časy. I zde existuje verze prostá a průběhová, ale my se v dnešním článku zaměříme pouze na minulý čas prostý (past simple).
Pozn.: V tomto článku nebude řeč o minulém čase slovesa “být”. S ním se totiž pracuje jinak. Více v článku Minulý čas slovesa ‘být’.

Práce s minulým časem prostým je docela jednoduchá. Při tvorbě otázek a záporů pak vychází ze znalosti použití přítomného času.
Základní tvar slovesa v minulém čase vytvoříte přidáním přípony -ed:
| I work – já pracuji | I worked – já (jsem) pracoval |
| you work – ty pracuješ | you worked – ty (jsi) pracoval |
| he works – on pracuje | he worked – on pracoval |
| she works – ona pracuje | she worked – ona pracovala |
| it works – to pracuje | it worked – to pracovalo |
| we work – my pracujeme | we worked – my (jsme) pracovali |
| you work – vy pracujete | you worked – vy (jste) pracovali |
| they work – oni pracují | they worked – oni pracovali |
Všimněte si, že je tvar ve všech osobách stejný. Ve 3. osobě jednotného čísla tedy již neoperujeme s koncovým -s (jako u přítomného času).
Studentům také často komplikuje život rodný český jazyk. Podívejte se na první a druhou osobu jednotného a množného čísla.
V češtině v těchto osobách často používáme u minulého času ještě sloveso být, což je ale v angličtině špatně. V češtině si ale můžete říct já jsem pracoval ale také pouze já pracoval.
She walked to the store.
He played football yesterday.
They laughed at the joke.
We watched a movie.
She cooked dinner.
They visited their grandparents.
I talked to my friends.
Pozn.: Minulý čas se takto netvoří u všech anglických sloves. Existuje i početná skupina nepravidelných sloves, o kterých si řekneme více později.

Otázku tvoříme podobně jako u přítomného času prostého, jen místo pomocného slovesa do použijeme jeho minulý tvar, což je did:
Do you work? – Pracuješ?
Did you work? – Pracoval jsi?
Jelikož máte minulý čas vyjádřen již v pomocném slovesu, významové sloveso bude v základním tvaru. Studenti občas chybně tvoří otázky například takto:
Do you worked?
Did you worked?
Did you work?
Otázka se opět tvoří u všech osob stejně.
Did you sleep well?
Did they visit their grandparents?
Did you like the musical?
Where did they go last weekend?
Why did you leave the party so early?
Where did he buy that shirt?
What did she say?

Zápor se opět tvoří podobně jako tomu bylo u přítomného času. Tam se totiž pracuje s pomocným slovesem do a jeho záporným tvarem don't. Zde použijeme minulý tvar pomocného slovesa, tedy tvar did, ovšem v záporu, proto didn't (did not):
I don't work there. – Nepracuji tam.
I didn't work there. – Nepracoval jsem tam.
I zde si dejte pozor na to, že minulost se vyjadřuje pouze a jedině pomocným slovesem, proto si dejte pozor na tyto chyby:
I don't worked there.
I didn't worked there.
I didn't work there.
I zde je tvar ve všech osobách shodný.
I didn't sign the contract.
He didn't visit the museum.
They didn't call their friends.
He didn't find his keys.
Sorry, I didn't send the email.
He didn't manage to fix the broken chair.
She didn't understand the instructions clearly.

I zde budeme vycházet z přítomného času. Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi:
Do you work there? – Yes, I do. / No, I don't.
Did you work there? – Yes, I did. / No, I didn't.
Stejně jako u přítomného času, ani u minulého v krátké odpovědi nepoužijeme významové sloveso:
Do you work there? – Yes, I work.
Did you work there? – Yes, I worked.
Pozn.: Odpovědět samozřejmě můžete i celou větou, pak lze říct Yes, I worked there. To ale není v angličtině tak běžné, upřednostňují se krátké odpovědi.
Did you order a sandwich? – Yes, I did.
Did he call you last night? – No, he didn't.
Did they win the game? – Yes, they did.
Did my sister meet you at the restaurant? – No, she didn't.

Asi vás nepřekvapí, že přidáním nějaké přípony může dojít ke změně základního tvaru slovesa. O změnách jsme si již psali v článku o přítomném čase prostém, kde dochází někdy ke změně před koncovým -s. Také jsme si o změnách psali v článku o přítomném čase průběhovém, kde může docházet ke změně před koncovým -ing.
A pokud přidáváme koncové -ed u minulého času, ani zde se nám občas změny nevyhnou. Jde o dvě základní:
Jistě si pamatujete, že koncové -y se změkčuje, pokud přidáváme koncové -s, což se děje u tvoření množného čísla podstatného jména nebo třetí osoby j.č. u slovesa v přítomném čase:
U minulého času je stejné pravidlo. Pokud je před y samohláska, nemění se. Pokud je však před ním souhláska, změkčí se:
| stay → stayed | play → played | enjoy → enjoyed |
| study → studied | cry → cried | carry → carried |
S druhou změnou jste se již také mohli setkat. Ke zdvojování koncové souhlásky totiž dochází také třeba před přidáním koncového -ing, např.: shopping, sitting, swimming.
K této změně dochází v případě, že infinitiv slovesa končí na souhlásku, před níž je jedna samohláska, jako například:
Pamatujte si, že toto pravidlo platí pouze u jednoslabičných sloves. U víceslabičných je to trošku složitější. Více si můžete přečíst v článku Pravopisné změny.
Pozor na výslovnost
Dalším úskalím mnohých začátečníků je chybování ve výslovnosti koncového -ed. To se totiž nikdy nevyslovuje jako /ed/.
Občas se však může vyslovovat /ɪd/, ale většinou se písmeno e nevyslovuje vůbec. Vodítko je jednoduché. Stačí se podívat na písmenko před koncovým -ed.
Pokud je zde t nebo d, příponu -ed vyslovíme /ɪd/:
U většiny slovíček však na konci T ani D nenajdete, proto se na konci vyslovuje pouze /t/ nebo /d/.
Kdy přesně vyslovit /t/ a kdy /d/, souvisí se znělou a neznělou hláskou. Po znělé hlásce vyslovíme znělé /d/. Po neznělé hlásce naopak neznělé /t/:
Více si můžete přečíst v článku Výslovnost koncovek -S a -ED. Pamatujte si však, že -ed nikdy nevyslovujeme /ed/.
Jak jsme si již zmínili v úvodní části, nejsou všechna anglická slovesa pravidelná. Existuje něco přes 200 sloves, která mají tvar minulého času (a taky tvar minulého příčestí) jiný, než pravidelně zakončen koncovým -ed.
Toto vysoké číslo vás nemusí nijak znepokojovat, protože k solidnímu projevu stačí znát méně než 100 sloves. I to je však pochopitelně vysoké číslo a proto je dobré se tato slovesa učit postupně.
Na našich stránkách se problematice nepravidelných sloves věnujeme v mnoha našich článcích. Za několik let vznikl dokonce celý seriál o nepravidelných slovesech. Zde najdete odkazy na jednotlivé články, kde se zaměřujeme na “nepravidelné vzorce”.
Určitě by vám neměly uniknout testy na doplňování nepravidelných sloves, které jsou rozdělené podle úrovní. V neposlední řadě zde pak najdete ke stažení a vytištění jak kompletní seznam sloves tak i přehlednou tabulky základních 40 anebo 60 sloves. Zde je malá ochutnávka:

Minulý čas prostý se používá, pokud chcete popsat něco, co se stalo v minulosti. Mohlo se to stát jednorázově, ale mohlo se to také dít opakovaně.
I wanted to buy a new bike.
We stayed in a beautiful hotel.
She answered the question, but the teacher wasn't very happy.
My boss invited us for dinner.
He finished his homework an hour ago.
My sister travelled to England by bus.
When I was young, I visited my grandma every weekend.
Did you see the lovely flowers?
Did your parents agree?
What time did you go to bed last night?
How many children did she have?
Where did her boyfriend go after they argued?
Did you visit her in hospital last week?
I didn't know what to do.
We didn't sleep well because of the storm.
My dad's sister didn't come to the wedding.
Jack didn't do his homework again.
Her friends didn't want her to go there alone.
Použití je tedy víceméně prosté. Situace se nám však trochu zkomplikuje, pokud chceme popisovat dva děje v minulosti, které se vzájemně protínaly. Ale k tomu bychom potřebovali znát minulý čas průběhový. V článku Minulý průběhový čas (past continuous) si o něm můžete přečíst více. Zjistíte, že se většinou kombinuje právě s časem prostým.
V angličtině existuje určitě více možností, jak vyjádřit děje v minulosti. Minulý čas prostý je však nejzákladnější. Určitě byste měli začít zde, pak však pokračovat minulým časem průběhovým a ostatními jevy z naší sekce gramatika – slovesa – časy.