Vydáno dne 02.05.2014
Článek o minulém čase prostém, jeho použití, tvoření.
V naší gramatické sekci jsme se již bavili o přítomném času prostém i přítomném času průběhovém. Abychom mohli někomu vyprávět, co se nám třeba stalo, budeme potřebovat znát minulé časy. I zde existuje verze prostá a průběhová, ale my se v dnešním článku zaměříme pouze na minulý čas prostý (past simple).
Pozn.: V tomto článku nebude řeč o minulém čase slovesa “být”. S ním se totiž pracuje jinak. Více v článku Minulý čas slovesa ‘být’.
Práce s minulým časem prostým je docela jednoduchá. Při tvorbě otázek a záporů pak vychází ze znalosti použití přítomného času.
Základní tvar slovesa v minulém čase vytvoříte přidáním přípony -ed:
I work – já pracuji | I worked – já (jsem) pracoval |
you work – ty pracuješ | you worked – ty (jsi) pracoval |
he works – on pracuje | he worked – on pracoval |
she works – ona pracuje | she worked – ona pracovala |
it works – to pracuje | it worked – to pracovalo |
we work – my pracujeme | we worked – my (jsme) pracovali |
you work – vy pracujete | you worked – vy (jste) pracovali |
they work – oni pracují | they worked – oni pracovali |
Všimněte si, že je tvar ve všech osobách stejný. Ve 3. osobě jednotného čísla tedy již neoperujeme s koncovým -s (jako u přítomného času).
Studentům také často komplikuje život rodný český jazyk. Podívejte se na první a druhou osobu jednotného a množného čísla.
V češtině v těchto osobách často používáme u minulého času ještě sloveso být, což je ale v angličtině špatně. V češtině si ale můžete říct já jsem pracoval ale také pouze já pracoval.
She walked to the store. *1
He played football yesterday. *2
They laughed at the joke. *3
We watched a movie. *4
She cooked dinner. *5
They visited their grandparents. *6
I talked to my friends. *7
Pozn.: Minulý čas se takto netvoří u všech anglických sloves. Existuje i početná skupina nepravidelných sloves, o kterých si řekneme více později.
Otázku tvoříme podobně jako u přítomného času prostého, jen místo pomocného slovesa do použijeme jeho minulý tvar, což je did:
Do you work? – Pracuješ?
Did you work? – Pracoval jsi?
Jelikož máte minulý čas vyjádřen již v pomocném slovesu, významové sloveso bude v základním tvaru. Studenti občas chybně tvoří otázky například takto:
Do you worked?
Did you worked?
Did you work?
Otázka se opět tvoří u všech osob stejně.
Did you sleep well? *8
Did they visit their grandparents? *9
Did you like the musical? *10
Where did they go last weekend? *11
Why did you leave the party so early? *12
Where did he buy that shirt? *13
What did she say? *14
Zápor se opět tvoří podobně jako tomu bylo u přítomného času. Tam se totiž pracuje s pomocným slovesem do a jeho záporným tvarem don't. Zde použijeme minulý tvar pomocného slovesa, tedy tvar did, ovšem v záporu, proto didn't (did not):
I don't work there. – Nepracuji tam.
I didn't work there. – Nepracoval jsem tam.
I zde si dejte pozor na to, že minulost se vyjadřuje pouze a jedině pomocným slovesem, proto si dejte pozor na tyto chyby:
I don't worked there.
I didn't worked there.
I didn't work there.
I zde je tvar ve všech osobách shodný.
I didn't sign the contract. *15
He didn't visit the museum. *16
They didn't call their friends. *17
He didn't find his keys. *18
Sorry, I didn't send the email. *19
He didn't manage to fix the broken chair. *20
She didn't understand the instructions clearly. *21
I zde budeme vycházet z přítomného času. Pokud používáme v přítomnosti pomocné sloveso do, musí se objevit i v krátké odpovědi. V minulosti pak použijeme pomocné did, které se opět musí použít v odpovědi:
Do you work there? – Yes, I do. / No, I don't.
Did you work there? – Yes, I did. / No, I didn't.
Stejně jako u přítomného času, ani u minulého v krátké odpovědi nepoužijeme významové sloveso:
Do you work there? – Yes, I work.
Did you work there? – Yes, I worked.
Pozn.: Odpovědět samozřejmě můžete i celou větou, pak lze říct Yes, I worked there. To ale není v angličtině tak běžné, upřednostňují se krátké odpovědi.
Did you order a sandwich? – Yes, I did. *22
Did he call you last night? – No, he didn't. *23
Did they win the game? – Yes, they did. *24
Did my sister meet you at the restaurant? – No, she didn't. *25
Asi vás nepřekvapí, že přidáním nějaké přípony může dojít ke změně základního tvaru slovesa. O změnách jsme si již psali v článku o přítomném čase prostém, kde dochází někdy ke změně před koncovým -s. Také jsme si o změnách psali v článku o přítomném čase průběhovém, kde může docházet ke změně před koncovým -ing.
A pokud přidáváme koncové -ed u minulého času, ani zde se nám občas změny nevyhnou. Jde o dvě základní:
Jistě si pamatujete, že koncové -y se změkčuje, pokud přidáváme koncové -s, což se děje u tvoření množného čísla podstatného jména nebo třetí osoby j.č. u slovesa v přítomném čase:
U minulého času je stejné pravidlo. Pokud je před y samohláska, nemění se. Pokud je však před ním souhláska, změkčí se:
stay → stayed | play → played | enjoy → enjoyed |
study → studied | cry → cried | carry → carried |
S druhou změnou jste se již také mohli setkat. Ke zdvojování koncové souhlásky totiž dochází také třeba před přidáním koncového -ing, např.: shopping, sitting, swimming.
K této změně dochází v případě, že infinitiv slovesa končí na souhlásku, před níž je jedna samohláska, jako například:
Pamatujte si, že toto pravidlo platí pouze u jednoslabičných sloves. U víceslabičných je to trošku složitější. Více si můžete přečíst v článku Pravopisné změny.
Pozor na výslovnost
Dalším úskalím mnohých začátečníků je chybování ve výslovnosti koncového -ed. To se totiž nikdy nevyslovuje jako /ed/ .
Občas se však může vyslovovat /ɪd/ , ale většinou se písmeno e nevyslovuje vůbec. Vodítko je jednoduché. Stačí se podívat na písmenko před koncovým -ed.
Pokud je zde t nebo d, příponu -ed vyslovíme /ɪd/ :
U většiny slovíček však na konci T ani D nenajdete, proto se na konci vyslovuje pouze /t/ nebo /d/ .
Kdy přesně vyslovit /t/ a kdy /d/ , souvisí se znělou a neznělou hláskou. Po znělé hlásce vyslovíme znělé /d/ . Po neznělé hlásce naopak neznělé /t/ :
Více si můžete přečíst v článku Výslovnost koncovek -S a -ED. Pamatujte si však, že -ed nikdy nevyslovujeme /ed/ .
Jak jsme si již zmínili v úvodní části, nejsou všechna anglická slovesa pravidelná. Existuje něco přes 200 sloves, která mají tvar minulého času (a taky tvar minulého příčestí) jiný, než pravidelně zakončen koncovým -ed.
Toto vysoké číslo vás nemusí nijak znepokojovat, protože k solidnímu projevu stačí znát méně než 100 sloves. I to je však pochopitelně vysoké číslo a proto je dobré se tato slovesa učit postupně.
Na našich stránkách se problematice nepravidelných sloves věnujeme v mnoha našich článcích. Za několik let vznikl dokonce celý seriál o nepravidelných slovesech. Zde najdete odkazy na jednotlivé články, kde se zaměřujeme na “nepravidelné vzorce”.
Určitě by vám neměly uniknout testy na doplňování nepravidelných sloves, které jsou rozdělené podle úrovní. V neposlední řadě zde pak najdete ke stažení a vytištění jak kompletní seznam sloves tak i přehlednou tabulky základních 40 anebo 60 sloves. Zde je malá ochutnávka:
Minulý čas prostý se používá, pokud chcete popsat něco, co se stalo v minulosti. Mohlo se to stát jednorázově, ale mohlo se to také dít opakovaně.
I wanted to buy a new bike. *26
We stayed in a beautiful hotel. *27
She answered the question, but the teacher wasn't very happy. *28
My boss invited us for dinner. *29
He finished his homework an hour ago. *30
My sister travelled to England by bus. *31
When I was young, I visited my grandma every weekend. *32
Did you see the lovely flowers? *33
Did your parents agree? *34
What time did you go to bed last night? *35
How many children did she have? *36
Where did her boyfriend go after they argued? *37
Did you visit her in hospital last week? *38
I didn't know what to do. *39
We didn't sleep well because of the storm. *40
My dad's sister didn't come to the wedding. *41
Jack didn't do his homework again. *42
Her friends didn't want her to go there alone. *43
Použití je tedy víceméně prosté. Situace se nám však trochu zkomplikuje, pokud chceme popisovat dva děje v minulosti, které se vzájemně protínaly. Ale k tomu bychom potřebovali znát minulý čas průběhový. V článku Minulý průběhový čas (past continuous) si o něm můžete přečíst více. Zjistíte, že se většinou kombinuje právě s časem prostým.
V angličtině existuje určitě více možností, jak vyjádřit děje v minulosti. Minulý čas prostý je však nejzákladnější. Určitě byste měli začít zde, pak však pokračovat minulým časem průběhovým a ostatními jevy z naší sekce gramatika – slovesa – časy.