Předpřítomný čas 3: Už ano, ještě ne

Předpřítomný čas 3: Už ano, ještě ne

V článku Předpřítomný čas 1: Úvod a tvoření jsme se s předpřítomným časem seznámili. Řekli jsme si, že předpřítomný čas je jedním z přítomných časů a váže se tedy k přítomnosti. Z toho jsme vycházeli v článku Předpřítomný čas 2: Něco je jinak, kde bylo popsáno jedno z nejčastějších použití tohoto času – pro oznámení toho, že se něco změnilo a nyní je to jinak. Budeme z toho vycházet i nyní.

Dosavadní zkušenost

Předpřítomný čas často vyjadřuje, že se něco již stalo nebo naopak ještě nestalo. I zde se váže k přítomnosti, k okamžiku ‘nyní’. Vyjadřuje stav v této chvíli – stalo se to už? Nebo ještě ne? Začněme příkladovou větou:

Have you seen Forrest Gump? – Yes, I have. ^*1  

V této větě se jedna osoba ptá druhé (pomocí předpřítomného času), jestli viděla film Forrest Gump. Ptá se, jestli nyní má tu zkušenost, jestli vůbec někdy ten film viděla. Druhý mluvčí říká (opět používá předpřítomný čas), že ano, že film již někdy viděl, tedy že nyní má tu zkušenost. Všimněte si, že tu není nijak vyjádřený čas kdy se něco stalo. Kdybychom se chtěli zeptat, jestli např. někdo sledoval film, který včera dávali v televizi, zeptali bychom se minulým časem.

Did you watch Forrest Gump last night? – Yes, I did. ^*2  

Předpřítomný čas tedy nepoužíváme, pokud je ve větě určený čas v minulosti (yesterday, last year, in 1990, when I was a child atd.).

Už, už někdy, ještě ne, ještě nikdy

Věty, které v angličtině mají předpřítomný čas, často v češtině obsahují příslovečné určení už, už někdy, v záporných větách ještě, nebo ještě nikdy.

Have you read Great Expectations? ^*3 – četl jsi, četl jsi už, četl jsi už někdy?
Do you know his wife? – No, we haven't met. ^*4 – ještě jsme se nesetkali, ještě nikdy

V angličtině můžeme použít v otázkách příslovce ever/'evə//ev­ə//'evər//evər/, v záporech never/'nevə//n­evə//'nevər//nevər/. Ve větě patří před hlavní sloveso (ever been, ever done, never seen).

Have you ever been to Spain? ^*5
Have you ever driven a bus? ^*6
Has your dad ever forgotten your birthday? ^*7
I've never ridden a horse. ^*8
Her boyfriend has never cooked for her. ^*9  

Často se používá také příslovce before/bɪ'fɔ://b­i'fó//bɪ'fɔ:r//bi'fór/. To bude na konci věty.

I think I've seen this film before. ^*10 – není to poprvé, co ho vidím
I think I know you. Have we met before? ^*11
I've never had sushi before. ^*12 – toto je poprvé, ještě nikdy předtím jsem ho neměl

V záporných větách a v otázkách se také setkáme s příslovcem yet/'jet//jet­//'jet//jet/. Používá se pro děje, které se očekávají. Ve větě se ptáme, jestli už se ta očekávaná věc stala, v záporných větách říkáme, že se ta očekávaná věc ještě nestala. Pozor, příslovce yet patří také na konec věty!

Have you done your homework yet? ^*13 – od dotyčného se očekává, že domácí úkoly udělá. Ptáme se, jestli už se tak stalo.
Have they fixed the elevator yet? ^*14 – čekáme, že by ho teď někdy měli opravit
I haven't done the dishes yet. ^*15 – od dotyčného se to očekává

V americké angličtině se v těchto případech s příslovcem yet používá i klasický minulý čas.

Více se dočtete v článku ALREADY, YET, STILL nebo také Jak vyjádřit: ještě / už.

have you been to

Ještě upozorníme na to, že pokud říkáme, že někdo již někdy někde byl, použijeme sloveso být s předložkou to, nikoliv in:

Have you ever been to China? ^*16
I've never been to Barcelona. What's it like? ^*17  

Více se dočtete v článku GONE vs. BEEN.

Dosavadní ‘skóre’

Předpřítomný čas se používá také v případech, kdy vyjadřujeme nějaké množství, nějaký počet věcí, které někdo doposud udělal. Představme si to např. jako aktuální skóre v právě probíhajícím fotbalovém zápase. V určitý moment zápasu řekneme např. “Dali jsme už dva góly.” Jedná se o dosavadní stav, počet gólů, které jsme dali od začátku zápasu až do této chvíle. Skóre je ale ještě otevřené, hra ještě probíhá, takže se může ještě změnit, mohou přibýt další góly.

We've scored two goals so far. ^*18  

Všimněte si, že i zde se jedná o něco, co se už stalo, ale je to vázáno na přítomnost, na současný okamžik. Proto nepoužíváme minulý čas ale předpřítomný (přítomný dokonavý). Pokud by zápas již skončil a my mluvili o tom, kolik jsme v něm dali gólů, už by tu vazba na současnost nebyla. Použili bychom čas minulý prostý.

It was a good match. We scored three goals. ^*19 (nikoliv we have scored)

Samozřejmě se nám nebude jednat jen o skóre ve sportu. Stejně to bude např. pokud budeme říkat, kolik někdo dnes vypil šálků kávy, kolikrát byl v životě už v Londýně, kolik již letos přečetl knih, kolikrát viděl svůj oblíbený film apod. I v těchto případech se jedná o otevřený čas (tedy podobně jako stále probíhající fotbalový zápas) – dnes (dnešek ještě probíhá), v životě (člověk je stále ještě naživu), letos (letošní rok ještě běží). I toto skóre se tedy může ještě měnit – ještě si dotyčný může dát další kávu, do Londýna se ještě třeba podívá mnohokrát, pár knih letos ještě přečte apod.

I've had three cups of coffee today. ^*20
He's been to London five times. ^*21
I've read ten books this year. ^*22
I've seen this movie about twenty times. ^*23  

Něco úplně jiného by bylo, kdybychom mluvili už o ukončeném časovém období (tedy podobně jako o již ukončeném zápase). Pokud by se jednalo např. o včerejšek, loňský rok, či život někoho, kdo již zemřel, použili bychom minulý čas. Tam už je ono skóre uzavřené, už se nezmění. Řekneme-li, že někdo včera vypil pět šálků kávy, je to ukončené, další šálky kávy již dotyčný včera vypít nemůže, protože včerejšek již skončil.

I had five cups of coffee yesterday. ^*24
In his life, he visited London many times. ^*25 (již nežije)

Můžeme potom porovnat např.:

Oscar Wilde only wrote one novel. ^*26 – minulý čas, Oscar Wilde už další román nenapíše, již dávno zemřel
Andy Weir has written several novels. ^*27 – předpřítomný čas, jedná se o stále žijícího autora, ještě nějaké knihy asi napíše

Časová určení v přítomnosti

Výše jste mohli vidět, že předpřítomný čas se pojí s časovými určeními v přítomnosti (today, this year, this month apod.), nikoliv s časovými určeními v minulosti (yesterday, last year, last month apod.). Neznamená to ale, že vždy, uvidíme-li ve větě např. today, použijeme předpřítomný čas. Bude to pouze pokud budeme mluvit o dosavadní zkušenosti či dosavadním skóre.

I haven't seen her today. ^*28 – zatím, ještě se to může změnit
He's called me three times today. ^*29 – možná ještě zavolá

V následujících případech se ale jedná už o ukončenou věc, použijeme minulý čas:

I didn't have breakfast today. ^*30 – čas na snídani je už pryč, např. je už odpoledne, takže snídani už nestihnu
I got up at 5 today. ^*31 – to už proběhlo
So, what did you do today? ^*32 – pravděpodobně je již večer, a ptáme se někoho, jaký měl den, co dnes dělal

Podobně by to bylo např. v této větě:

Where did you go on holiday this year? ^*33 – je pravděpodobně podzim, je po dovolených, proto minulý čas

Nepoužívejte tedy předpřítomný čas automaticky jen proto, že ve větě je obsažené nějaké konkrétní příslovečné určení. Vždy záleží na významu.

Závěrem

Ukázali jsme si, že předpřítomný čas používáme tehdy, chceme-li říct, že v tuto chvíli se již něco stalo, nestalo, případně kolikrát se zatím něco stalo. Jedná se o velice časté použití a poměrně běžné komunikační situace. Např. otázky have you ever… a odpovědi na ně patří do téměř každodenní řeči.

Přepis bublinkové nápovědy: