Nejsem dost dobrá

Mám takový zvláštní problém.. Angličtina je pro mě velkým koníčkem a vše co dělám se snažím dělat v angličtině. Můj problém je, že jsem stydlivá, introvert a moc toho nenapovídám ani v češtině. Když pak ale nastane situace, kdy je potřeba abych něco mluvila anglicky před lidmi, kteří ví jak mě angličtina baví, tak jsem neschopná něco říct nebo max. dvě tři slova. Oni, kteří naopak anglicky moc neumí, toho napovídají daleko víc a já pak slýchávám, že říkám, že mě baví angličtina a přitom nic neumím.. Vím, že je to můj vnitřní problém či povaha, ale člověka to dost zamrzí… Máte také někdo podobný problém jako já?

Mám velmi podobný problém s jediným rozdílem, že vaše úroveň angličtiny je pravděpodobně na trochu jiné úrovni než moje. Jinak mám vlastně úplně stejný problém, jsem také spíše introvert a od střední školy si navíc pěstuju zřejmě strach z mluvení anglicky. Nevím ale jestli je to nějaký blok pouze u té angličtiny, nebo je to dané tou povahou. Také mám právě kamarády, kteří se nevěnují angličtině tolik jako já, ale jak přijde na mluvení, tak nemají žádný problém si povídat třeba až do rána. 

Každopádně bych to neviděl tak černě. Vy nakonec nemusíte nikomu dokazovat jaké jsou vaše znalosti angličtiny. Já bych se nad tím povznesl být vámi. Třeba se to časem a pílí zlomí a potom se vaši kamarádi nebudou stačit divit. Toť jak to vidím já a jak to řeším já, tak snad vám můj pohled na věc alespoň trochu pomůže.

Na introvertismus bych to nesvadel. Je to spise nezvykem mluvit, nez osobnostni povahou. Sam jsem velky introvert a nemam problem mluvit anglicky.

(A ze sem tam lovim chvilku v pameti to spravne slovicko) 

Ja som tiež introvert a sem tam mám taký problém, že napr. keď sa rozprávam s nejakou autoritou ako napr. nejaká profesorka tak viem byť dosť nervózny a niekedy si neviem spomenúť na to správne slovíčko a moja angličtina nemusí znieť až tak dobre. (toto môže byť problém s introvertami)

Ale s normálnymi ľuďmi pri bežnej konverzácii problémy nemávam. Práveže naopak, v slovenčine toho tiež veľa nenarozprávam ale keď sa s niekym rozprávam v angličtine tak proste ako keby sa mi lepšie vyjadrovalo, cítim sa uvoľnene a poviem mnohokrát to, čo by som v slovenčine vôbec ani nepovedal.

Ono tiež záleží na tom, čo rozumiete pod pojmom problémy s rozprávaním. Pokiaľ vám robí problémy dať dohromady nejakú súvislú vetu tak si myslím, že to nebude problém len introverzie.
Na druhej strane introverti napr. nemajú radi ‘small talk’, alebo zvyčajne sa zapájajú do rozhovoru iba keď majú niečo zaujímavé povedať alebo keď ich daná téma baví. Pokiaľ len nemáte čo na nejakú tému povedať pretože vás neinteresuje tak to môžete prikloniť trošku aj k introverzii.

Myslím, že z časti súhlasím s Karlom: netreba všetko zhadzovať na introvertizmus a zrejme treba viacej praktikovať speaking.

Děkuji za rady. Já třeba nemám problém mluvit s jedním člověk ale jakmile je jich tam dva více tak už se dost stydím, že se mi někdo bude smát či zesměšnovat. V tomhle mám docela blok který souvisí s dětstvím, ale o tom se nebudu rozepisovat. Přemýšlím jestli by mi nepomohlo chodit na nějaký kurz aj kde bych musela mluvit před více lidma. Ale třeba ve škole mi to nevadí. Ty lidi totiž neumí skoro ani sestavit větu tak se nestydím že by se mi smáli když řeknu něco blbě.

Martino, rozumím vašemu problému, i když sama takovýto problém obecně nemám – třeba jen ze začátku, když lidi, se kterými mluvím, neznám – jsem rezervovaná. Váš problém pramení z nějaké nepříjemné osobní zkušenosti, která vám brání se uvolnit a zahodit za hlavu to, co si o vás mohou říkat ostatní. Ale o to právě jde. Pokud budete pořád ostýchavá proto, že by se vám někdo mohl smát, tak to se moc daleko neposunete. Víte, kolik já slyším říkat chyb v češtině? A to nemyslím hovorovou řeč. Víte, i ti velmi pokročilí dělají chyby, ale nejde přece o to, aby vás to zastavilo, chyby nás mají posouvat dopředu. To je to rčení Chybami se člověk učí. A je to tak. Hlavně jde o to, abyste si vy sama své chyby uvědomovala, snažila se je napravit a napravovala je. Dobře vím, že vkročit do minového pole (udělat něco, čeho se bojím) je velmi těžké. Jde o to, zda se vy sama chcete zlepšovat či překonat tuto překážku, nebo se radši budete schovávat v koutě a naříkat, že něco nejde, protože ti ostatní by se mi smáli. Držím vám palce a přeji hodně odvahy.

Máte někoho, s kým si můžete anglicky dopisovat? Já jsem introvert také, ale když se dostanu k papíru/kláves­nici, nevím kdy přestat. V angličtině to má výhodu, že mám delší čas na rozmyšlenou, než větu vypustím, a pak si ji můžu ještě zkontrolovat a chyby opravit (když je najdu, haha…ale ještě se mi nestalo, že by moje hrubky zkazily adresátovi radost ze čtení). A vaše znalost angličtiny se neprojeví jen tím kolik toho řeknete, ale taky jak rozumíte. Každopádně, jestli vás angličtina baví a nepolevíte, bude to už jenom lepší .

Mám podobný prolém. Když mám číst, psát, tak je to v pohodě. Poslech jde, pokud ale mám něco říct, zapomenu i základní slovíčka, která v psané angličtině běžně používám. Navíc si lámu jazyk s výslovností. Česky taky téměř nemluvím a neumím si sednout a začít popisovat např obrázek. Když to zkouším, mám popsáno v pár slovech a dál nevím co mám ještě říkat. Jenže nejen anglicky, ale ani česky. Nebojím se, že by se mi někdo smál (ať si každý takový vleze na záda ), ale je to spíš tou povahou. Na žádný fígl, jak na to, jsem ještě nepřišla, tak zbývá tužka a papír. 

Martino, jediné co vám pomůže je: mluvit. Martina ať je klidně introvertní a stydlivá, ale Morwen – slyšíte jak to zní? Ta se jen tak nedá! Zkuste to hrát jako roli: Morwen, která nemá načteno a naposloucháno zdaleka tolik co vy, neumí se vyjadřovat vzletně a dělá spoustu chyb, ale nebojí se mluvit. Konverzační kurz nebo konverzace s rodilým mluvčím může hodně pomoci, ale záleží na koho narazíte – určitě si dejte hodinu na zkoušku.