Dobrý den, již zhruba půl roku jsem lektorem v jazykové škole, která se zaměřuje na firemní kurzy. Obracím se na radu ohledně toho, jak efektivně motivovat a vést studenty k tomu, aby je angličtina bavila, protože mám pocit, že někteří studenti (rozhodně ne všichni, spíše se jedná o pár jedinců) nevkládají do angličtiny 100%, možná i z toho důvodu, protože do kurzů chodit musí, ne proto, že by chtěli z vlastní vůle – musím přiznat, že taková výuka je i pro mě silně demotivující. Snažím se zpestřit výuku hrami a aktivitami, ale někdy se nemohu zbavit pocitu, že asi dělám něco špatně. Je možné, že může mít vliv i to, že některé lekce jsou ranní (od 7:00)? Měli byste, prosím, nějakou radu, jak se s tímto problémem vypořádat? Předem moc děkuji. Petr

S tímto jevem se bohužel setkáváme asi všichni – je to jako kdysi ve škole. Lidé jsou někde, kde být nechtějí a dělají něco, co je nebaví. U dětí se to ještě možná nějak dá, u dospělých je to téměř nemožné.
Pokud jsou kurzy ještě k tomu brzo ráno, tak buďte rád, že nespí nebo nechodí za školu.
Měl jsem několik takových kurzů a buď toho člověk nechá a jde učit někoho, kdo o to má zájem, nebo rezignuje a bere to podobně jako práci v kanclu – nesmyslná práce, ale placená.

Ale to vše je pouze můj názor. Jistě Vám odpoví mnozí další, kteří Vám dají nějaké dobré tipy. 

Upřímně si myslím, že žádný “lék” na tento neduh není. Souhlasím s Frantou. Vy i kdybyste se postavil na hlavu, tak lidi, kteří o výuku zájem nemají a chodí tam jen proto, že musí, tak ty nepřesvědčíte a jen na ně zbytečně budete vydávat energii a čas. Není to jednoduché, ale takové lidi je nutné na hodině tolerovat (ne ignorovat). Vaším úkolem není je přesvědčit, že mají na vaše hodiny chodit rádi. Většinou to totiž pak vede k tomu, že učitel je totálně vyčerpaný a vycucaný, demotivovaný a student ještě víc otrávený a přesvědčený, že ty hodiny jsou vopruz. Zkuste se nad to povznést a říct si, že v žádné práci nebude nikdy 100% lidí pracovat na 100%. Jde o to, abyste vy sám dal do hodin, co můžete (svých 100%), ale nedělejte práci za ostatní (studenti mají svoji práci v tom, že mají dávat do hodiny taky 100%). Když se k tomu postavíte takhle, tak byste neměl být tak otrávený, ale moc dobře vím, že ta motivace se hledá potom hůř. Tak leda čerpat energii do dalšího učení ve vzdělávání sebe sama, u jiných studentů, kteří o výuku zájem mají a nepodléhat těm otravům. Držím palce.

Je to tak trošku prokletí angličtiny, že patří k “základní výbavě”. Pro mne jsou asi nejhorší studenti ze skupiny alibista. Příčiny svého neúspěchu a nízké motivace hledají všude jinde jen ne v sobě a snaží se přehodit odpovědnost za své znalosti na druhé. Mám míň času než ostatní, jsem unavenější než ostatní, mám těžší život než ostatní bla bla bla. Studenti tohoto typu mají špatnou docházku, na lekce se nepřipravují, neprospívají u žádného učitele a hlavně stahují učitele a spolužáky s sebou dolů. Co s nimi? Přestat je učit, protože jejich přístup k životu není náš boj. Tento postup není vždy možný, někdy jsou holt přibaleni v jednom balíčku k ostatním, třeba ve firemních kurzech, nebo pokud do kurzu začnou chodit kamarádi, partneři a podobně. A pak je každá rada drahá, protože negativní postoj lze přirovnat k smradu – je těžké si ho nevšimnout a ještě těžší je ho tolerovat 

Na druhé straně je lektor v kurzu ten, kdo velí. ( Alespoň do určité míry. ) Můj komentář je: stanovit pravidla hry, mít přiměřené nároky a na nich si trvat, sehrát jim tam takové divadýlko, že se do hodin alespoň minimálně zamilují. Nebojovat, nesoupeřit, být pozitivní. A asertivní. Nabídnout, nevnucovat, nevydírat, nebýt nefér ani žoviální. Sám se připravovat, nabídnout spektrum metod a dát si s hodinama práci. Hořet, abych mohl zapalovat. Nečekat zázraky do tří dnů. Hodně štěstí nám všem! Katka