Help for English

Akcent College - reference

 

Dobrý den, všem :-)

protože HFE je hodně profláklé a řeší se tu i učebnice a je v celku přátelské prostředí na sdílení názorů, rozhodla jsem se sepsat pár řádek, jako můj osobní názor na Akcent College. Především proto, že sama bych takové řádky byla uvítala, když jsem se na školu hlásila. Věřím, že nemálo lidí pokroutí hlavou nad mou naivní představou o VŠ, ale proto to nepíšu – spíš pro nadšence mého typu, kteří by mohli narazit stejně jako já.

Nejdříve chci ovšem říct, že nepíšu v rozčilení, ze msty nebo tak něco. Když už, tak spíš ze zklamání, které ovšem nemusí být vlastní ostatním.

Následující část je víc o ‚mě‘, proč jsem tam šla apod… fakta jsou na konci. Hledala jsem VŠ, kde by bylo převážné zastoupení angličtiny jako systému jazyka a méně literatury a jiných předmětů, které mě tehdy příliš nezajímaly. Chtěla jsem angličtinu STUDOVAT. Jsem jinak spíš samouk.

Podmínka byla – kombinované studium. V Praze byla Metropolitka a Akcent College co nabízela angličtinu dálkově. Akcent se mi zdál na mnohem vyšší úrovni než Metrop. V IH jsem dělala Celtu a dříve krátké jazykové kurzy, takže to pro mě bylo známé prostředí. Navíc na celtě nám přestavili LAC – language awareness – které mě úplně uchvátilo. Proběhla tam poznámka, že se tento předmět učí vedle v College.

Zkráceně – nastoupila jsem na kombinované, bakalářské studium učitele angličtiny. Natěšená na ‚vedené‘ studium, materiály, procvičování, zpětnou vazbu. Prostě kvalitní prostředí. Vidina Bc. před jménem byla taky prima, i když o titul mi nešlo – ale ty zdroje a možnosti a také být tak trochu ‚mezi svými‘.

Tamní informační systém ‚určený pro studium‘ je bohužel spíš jen cloud, kde vyučující nahrává pdf opory ke studiu. (samozřejmě, systém obsahuje i email a přihlašování na zkoušky a tak.. ale procvičování ne). Raději čtu z papíru, kde si označuji a píšu poznámky, všechno jsem si vytiskla. – Naštěstí ne doma, protože to by mi odešla okamžitě tiskárna i ruce :-) Slušná hromada papíru úsporným tiskem (2 strany na stránku, oboustranně) jen za 1 semestr.

Tento kus je opravdu můj osobní stav a nebude platný pro většinu, můžete jej klidně přeskočit. Hned v říjnu jsem se vrhla do vypracovávání úkolů a že jich nebylo málo. Co mě mrzelo, že jsem chodila kolem velmi zajímavých informací, ale topíc se v množství jsem si jen psala poznámky – tohle si najít detailně, tohle si přečíst, nastudovat… z jedné strany dlouhý seznam těchto poznámek, z druhé dlouhý seznam toho, co ještě musím udělat za nutnosti. Začalo mě škrábat v žaludku, že i přesto, že jsem měla dost volné ruce (klidná práce z domova, žádná rodina ani pes, povinnosti), tak jsem odbavovala úkoly a neměla čas to vysněné ‚studium‘. První zlom nastal, když mi vyučující vrátil úkol s tím, že tam mám něco málo doplnit. Úkol byl asi týden starý a já ho četla a vůbec nevěděla která bije. Jako bych to viděla poprvé, celé jsem to musela ‚nastudovat‘ znovu. Nevěřila jsem, že tu spoustu chytrých věcí, které jsem četla ve svém úkolu jsem napsala já :-). Druhý a poslední zlom byl, na obecné psychologii, kdy jsme na první úkol dostali 1 týden a podklady pro něj o něco později.

Konflikt byl v mém přístupu – dělat věci pořádně a ne z rychlíku. Z rychlíku je termín, na kterém jsem se shodla s mnoha tamními studenty.

Jediný kvalitně zpracovaný předmět (v 1. semestru) byl v mých očích paradoxně nepovinný LAC. – opora = výklad, příklady s vysvětlením, úkol a následně podrobná a funkční zpětná vazba.

Jedna studentka mi vysvětlila, že VŠ není o tom zkoumat věci do hloubky, ale naučit se vybrat si ty podstatné věci a jít dál… – to nebylo to co jsem chtěla, takže jsem přehodnotila situaci. Vybrala jsem si 4 předměty, ke studiu do hloubky mých představ a tak abych z těch 53tis taky něco měla. Zbytek jsem odložila na neurčito k samostudiu.

Zajímavé bylo také zjištění od studentek třetího ročníku, které se nám zdálo velmi upřímné – žádné strašení. V 1. ročníku nastoupilo cca 15 studentů (stejně jako nás), do 2. postoupilo kolem cca 7 a ve třeťáku jich zbylo 5. Tuto informaci považuji asi za nejvíc vypovídající a měla jsem si ji zjistit předem.

1. ročník není ten nejnáročnější, jak se o VŠ někdy říká, počet úkolů se každý rok zvyšuje (odhadem zhruba dvojnásobně).

Máte-li CAE/CPE, odpadnou vám anglická cvičení (kurz angličtiny), za CELTU dostanete 12 kreditů (z povinných 24 na volitelných předmětech pro celé bc studium.).

Měla jsem kliku, že LAC byl na výběr ve volitelných předmětech už v 1. ročníku. Nyní to ovšem vypadá, že se v druhém semestru se už neotevře z důvodu malého zájmu.

Podotýkám, že se jedná o kombinované studium a jistě se najdou lidé s úplně opačným názorem třeba i z denního. Mě jednoduše tato forma nevyhovovala, byť mi to bylo dobrou životní lekcí.

Co mi přišlo smutné byl fakt, že na hodinách pedagogiky/di­daktiky se nás snažili vést k ‚nové‘ výuce, výuka zaměřená na studenta apod.. prostě ne jako (řekněme) před revolucí, ale moderním způsobem. Přitom škola sama přistupuje k výuce stejně ‚zastarale‘. Bylo by krátkozraké říct, že se jedná o VŠ a že tam to je jiné – lidé jsme pořád, i dospělí si zaslouží moderní přístup. :-)

Hold kovářova kobyla…

Máte-li tip na studium, které by mému studijnímu typu mohlo vyhovovat, ocením, když se podělíte. (ne Seduo…) Hledala jsem i zahraniční on-line studium s video přednáškami, ale tam vždy narazím na to, že mi kurz neprodají, protože jsem z Čech.

Co se týče didakticky/pe­dagogiky, mám bohužel naprosto stejnou zkušenost z Pedagogické fakulty UK.
K Vaší otázce: Může se stát, že školu odpovídajícím plně Vašim potřebám prostě nenajdete. Pokud nestudujete primárně kvůli titulu, je samostudium bez tlaku termínů možná nakonec stejně prospěšnější. Ale to je jen moje osobní zkušenost.

Nevím, jaká byla přesně vaše představa. To, co popisujete, mi připomíná jakékoliv studium na VŠ.
Já studuju na MUNI, teď jsem ve druháku, práce na studiu mám přibližně stejně jako vy, i když informační systém, IMO, funguje lépe (tedy, máme k dispozici 2), ale mám nadúvazek na základní škole, mám rodinu s dětmi bez psa a do Brna dojíždím z Kladna. S některými předměty jsem nadmíru spokojená, i když je na nich šílená práce, a některé považuju sice za otravu (hlavně společné základy), ale nutné zlo. Didaktiku máme teď poprvé (letošní první ročníky už ji mají, my jsme pokusní králíci), takže nedokážu úplně hodnotit, ale s profesorkou jsem spokojena a zatím jsme měli spíš teorii s nějakými praktickými cvičeními. Těším se na vytváření Teacher's Por­tfolio.
Souhlasím s Frantou, že školu vašich snů zde možná nenajdete.

Jsem absolvent Akcentu a můžu říct, že i když se našly věci, které se mi nelíbily, případně někteří učitelé dělali problémy, což je na všech školách, z Akcentu jsem se dostala na magistra ve Velké Británii, proto cítím potřebu se školy zastat. A rozhodně musím říct, že vzhledem k faktu, že semestry na vysokých jsou poměrně krátké, úplně všude budete mít pocit, že berete látku jako z rychlíku, zvlášť při kombinovaném studiu, kdy se člověk vše musí učit sám a je to tudíž nahuštěné. Vysoké školy nejsou střední, žádné dlouhé procvičování a opakování. Všude narazíte na stejný problém, na každé vysoké. Já teď studuju tři roky v jednom a vůbec se nedá mluvit o nějakém zkoumání věcí do hloubky, od vysokoškoláků se očekává, že si spoustu věcí nastudují sami, ve svém volném čase a nejen ve škole, protože na VŠ je člověk dobrovolně a je dospělý. A má o svůj obor zájem, proto se dovzdělává sám. I proto jsou další stupně – magistr a doktorát. Zkuste si představit kolik let byste strávila na škole, kdyby vás úplně vše měli učitelé naučit jako na ZŠ, která trvá sama dlouho. To jen bakalář by se studoval minimálně pět let. Každá VŠ je hlavně o samostudiu, učitelé jsou spíš mentoři, poskytovatelé referencí, které si člověk sám musí projít. Na to prostě není čas.

 

Příspěvky mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé. Pokud máte účet můžete se přihlásit.

Příspěvky v diskusi jsou majetkem jejich autorů. Provozovatel webových stránek Help For English za ně nenese zodpovědnost.