Používání spoken english ve škole

Dobrý den,

tohle je otázka asi pro p.Víta či Svozílka ad. – jak to jako lektoři na VŠ vnímáte, když student místy využije idiomy apod. u kterých je ve slovníku spoken (či informal, pokud vím, tak je to to samé).

Jste neradi neboť neformální jazyk do školy nepatří nebo jste naopak rádi, že student použije něco “pokročilého”?

Díky za odpověď, Kuba.

Dobrý den,

já (na rozdíl od Marka) na VŠ neučím. V současnosti učím ve firmách (dříve jsem učil více v jazykovce).

Nicméně osobně nevidím jediný důvod, proč by spoken angličtina měla vadit. Pochopitelně je třeba vědět, kdy a co použít.

A pokud považujete spoken angličtinu za něco “pokročilějšího” (jak píšete, tak já jsem naopak přesvědčen, že je dosti jednoduchá protože ji slyšíte všude kolem sebe).

Je však určitě otázka, co si pod spoken angličtinou představujete konkrétně vy. Pravda je, že idiomy moc nepoužívají a určitě by mě to potěšilo. Ale jak jsem řekl, musí vědět kde ano a kde ne.

Pokud se nicméně chcete bavit o “pokročilější” slovní zásobě, tak to je naopak právě formální angličtina. Problém je, že studenti mluví neutrální nebo hovorovou angličtinou (s čímž nemám problém), ale na druhou stranu pokud mám pokročilé studenty právě ve firmách, kde učím, nutím je používat formálnější angličtinu. A to je opravdu velký problém. Studenti si prostě vystačí se základní slovní zásobou a jakákoli (jak já říkám) “hezčí” slovíčka prostě nepoužívají. A to ani v psané formě, kdy na napsání třeba email, který má být formální, mají spoustu času…

A to je už třeba jen otázka spojek. Vystačí si s AND/BUT/BECAUSE a hotovo…

Všemu formálnímu sice v textu rozumí, ale sami nepoužijí…

Další věc pak je, že když už konečně začnou používat formální angličtinu, míchají ji ve svém projevu (který má být formální) s angličtinou velice neformální a to je taky špatně.

Nicméně já se obecně nerad oháním výrazy spoken/informal, protože spousta lidí takové označení chápe skoro jako že se jedná o vulgární jazyk. Když se nad tím totiž zamyslíte, tak ve finále běžná angličtina, která je všude kolem nás, je přece SPOKEN.

Pokud byste mluvil všude formálně, budil byste spíše posměch…

Ale jak už jsem psal nahoře, záleží, co přesně si pod těmito pojmy představujete vy … protože formalita / neformalita může mít v podstatě více stupňů

Jde o to, jestli mluvíme třeba o jazyku, který student napíše do eseje, použije při ústní závěrečné zkoušky a nebo při běžné diskuse ve dvojicích v hodinách. Učím praktický jazyk, tam spadá vše od formální angličtiny až po vulgarismy. I na ty občas ve výuce dojde. Patří to k jazyku.

Základem ale je, že student musí vědět, co je toto nebo tamto za variantu jazyka a kde ji může a naopak nemůže použít.

Předně díky moc za rozsáhlé odpovědi.

Přiznám se, že tomuhle jsem právě zatím moc velkou váhu nepřikládal. Ale určitě tedy začnu.

Nemůžu se zbavit pocitu, že mne tady něco nehraje. Klidně je dost možná, že to já chápu špatně.

jak to jako lektoři na VŠ vnímáte, když student místy využije idiomy apod. u kterých je ve slovníku spoken (či informal, pokud vím, tak je to to samé).

Já si vůbec nemyslím, že jsou to dvě stejné věci! Pokus si vzpomínám, tak člověk používá různý registr, který odráží 3 základní rysy situačního kontextu:

Field (public speaking, friendly conversation…)
Tenor (public – private, formal – informal,…)
Mode (written-spoken, interactive – non-interactive)

Takže spoken language nemusí být vůbec neformální. Dát ty dva termíny do jednoho mně nepřijde úplně šťastné. Ba dokonce nepravdivé.
Podle mne spoken english může být přednáška na VŠ nebo diplomatický rozhovor.

Takže nevím vlastně, kterou z těch dvou věcí jste diskutovali.

Uznávám, mám sklon k tomu co je spoken přiřadit hodnotu informal, protože to co se nenapíše na papír mi přijde vlastně neformální. Čiže diskuze byla hlavně o informal.

Já teda učím krátce, ale také bych přidala svůj názor. Co se týče výuky-povídání si v hodině, nejdůležitější pro mě je, aby studenti mluvili, jestli pak použijí formální nebo neformální výraz, to tolik neřeším, pokud vím, že by cizinec pochopil význam. Stejně tak mě “nezajímá” veškerá gramatika, prostě hlavní je to, aby student MLUVIL..jestli zrovna jednou použije He don't a nebo he doesn't, to neřeším (samozřejmě to pak řeknu jako shrnutí, ale nepřerušuji ho, když je zrovna ve fázi mluvení.)

Jiné je to v psaném projevu, tam naopak vyžaduji precizní gramatiku i vyjadřování, žádné don't apod., žádné neformální výrazy. Student má na tohle více času, logicky musí být projev kvalitnější.

A do třetice bych se zaměřila na hodnocení mluveného projevu v prezentacích (zkoušku jsem ještě neměla), tam samozřejmě kladu větší důraz na formální jazyk, student by si měl dát hlavně pozor na gramatiku a výslovnost. Nejde jen o to, jestli je projevu rozumět, ale jestli má taky nějakou úroveň.

Také záleží na úrovni angličtiny, začátečníkům se musí spíše “nutit” formální jazyk, pokročilejší studenti se již můžou zaměřit na onen neformální – jak zmínil i pan Vít – vulgarismy, případně “zkratky” typu wanna, gonna – to je sice neučím, ale oni sami to znají a ptají se, jak a kdy to mají použít, samozřejmě, je to součástí jazyka, musí vědět, co to přesně znamená

Sharci: díky.