Dobrý x špatný učitel - Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem!/

Dovolím si částečně nesouhlasit s dvěma posledními příspěvky a budu se snažit vysvětlit proč. Samozřejmě platí stoprocentně to, že především se musí člověk snažit sám ve svém volnu naučit co nejvíc, opakovat, hodně číst a poslouchat (a ti, pro které je angličtina koníčkem s tím určitě nemají nejmenší problém a věnují se těm aktivitám), nikdo nemůže očekávat, že mu to učivo lektor nalije do hlavy. Přesto trvám na tom, že pokud si za výuku platím /je jedno jestli se jedná o jednotlivce nebo o firmu, která organizuje hodiny angličtiny pro své zaměstnance a najme si za tímto účelem jazykovou agenturu/, tak by ta výuka ze strany lektora měla být kvalitní, efektivní a splnit očekávání. Mám v tomto směru negativní zkušenost a to jak s individuálním tak s firemním vzděláváním. Člověk poměrně hodně zaplatí a v podstatě stále hledá, protože potkat talentovaného učitele je spíš výjimkou.
Nemyslím si, že to je v pořádku, zlobí mě, že se člověk musí přizpůsobit ve svůj neprospěch a permanentně přemýšlím, jak by to mohl nespokojený jedinec změnit. Zatím tedy nevím, bojkot není vůbec vhodné řešení, to by byl člověk sám proti sobě, jedině snad se ten jazyk rychle dokonale naučit a jít příkladem – dělat vynikajícího lektora AJ, na kterého budou všichni jeho žáci rádi vzpomínat.
 

Já mám po svých zkušenostech někdy pocit, že jazykovkám nejde o to, aby se lidi rychle a dobře naučili, ale aby k nim chodili (a platili) co nejdéle.

To Englantine: „…ze strany lektora měla být kvalitní, efektivní a splnit očekávání.“ Přesně na to, co pod tímto označením každý z nás přítomných rozumí, jsem se chtěla tady optat při zakládání tohoto dotazu.

To Leiah: dobrý jazykář se jednou začne učit a už nikdy nepřestane. Učit se pod jazykovkou Vás přece nikdo nenuti.

to kidney: sice se neptáte mě , ale odpovím. Podle mě by každý učitel, ne jen jazykář, hlavně neměl lidi odradit a naopak by je měl povzbudit v zájmu o to, co se učí. Určitě by měl umět inspirovat a to, co učí, by ho mělo bavit. O věcech jako připravenost na hodinu a včasné příchody, opravování zadaných prací… by se taky nemělo vůbec debatovat, ty patří k věci. ALE protože jsem docela dlouho učila, troufám si tvrdit, že když se žákovi/studentovi nechce, může se učitel postavit na hlavu a stejně do půllitru litr nenaleje (obrazně, neberte mě za slovo, pls ) Prostě nesmí být „závada“ jak na vysílači, tak na přijímači 

To Kidney: hodně lidí se začne učit proto, že musí, ne že chce. Doma se nepřinutí, ale dobrý učitel dokáže motivovat. Ten špatný zase dokáže pořádně otrávit. (Hodně let jsem nemohla anglinu ani „cítit“, právě díky zkušenostem z jazykovky. A když jsem začínala, tak se mi moc líbila). Jinak – sám se může učit někdo, kdo už má základy za sebou. Těžko se může učit (a naučit) sám naprostý začátečník.

Souhlas s Lenkou, začátečníkovi se samotnému učí opravdu těžko, zažije si tak např.špatnou výslovnost, což se strašně těžce zpětně napravuje. Později ale (mám osobní zkušenost) se není tak těžké pro člověka dostat z úrovně B1 na př. C1+, pokud už má to předešlé učivo zažito

Jako je hodně jazykovek, tak je hodně způsobů, jak se učit jazyk. Existuje přece individuální výuka, neplacená ve státních zařízeních (pominu-li daně), učení se s kamarádama, výuka v dané zemi, bárt na základě toho, co umím já…šlo by pokračovat… „Autostudium“ není sranda, ale taky jde. Obzvlášť pokud schází finance a nebo jsem samorost a druzí mne štvou…Já budu za prázdniny opakovat ruštinu ze školních škamen na malou státnici – na kurz ani individuálního učitele nemám – musím, je to podmínka Mgr státnic.
Já se jen nemohu dopídit toho, co KONKRÉTNĚ koho na kom těšilo či trápilo při učení.Děťátka ve škole chtějí sama držet pod krkem a na druhé straně učitele kamaráda. Chtějí znát slovíčka, gramatiku, domluvit se a přitom by si pořád hrála či koukala na filmy, ale nedejbože vypnout české titulky! V hodinách dávat pozor, to nehrozí. Nicméně pokud se něco nepovede a v ŽK se skví vyšší číslo, učitelka to nevysvětlila…Vážně mne filozofie 2. stupně přestala naplňovat, rozhlížím se, kde je to o angličtině…
Koukám jak puk, že vám někdo z jazykovky dokáže otrávit anglinu, vždyť tam přece nesete vaše či rodičů nemalé peníze profesionálům! (Asi je to idealismus utrápené učitelky z 2. stupně ZŠ, že?)A taky kurz v řádech tisíců přece nikdo nekoupí jak rohlík na krámě, ale jde se podívat, kdo ho bude učit, ne?A pokud není dobrá jazykovka v dohledu, je fakt lepší počkat, dát dohromady finance a jet na kurz ven. To jsem se nějak dnes rozepsala, pardon.  

No, lektor v jazykovce může demotivat dokonce i velmi motivované posluchače, např. situace, kdy se na něco zeptáte a lektor neví, nebo to co vám sdělí je špatně (!), myslím si, že u vyšších levelů by vyučující měl být ve znalostech přesvědčivě před svými žáky, samozřejmě, že někdy něco nemusí/nemůže vědět, ale nemělo by se to stát u témat nebo slovní zásoby učebnice, podle které učí, tu by měl mít zmáknutou od A do Zet a naopak (což by bylo i ve prospěch efektivity, protože si dokáže lépe rozvrhnout, čemu se má/může (nebo raděj by neměl) v hodině věnovat). Myslím si, že někdy učí vyšší úrovně lektoři, kteří nemají žákům co předat, bojí se kamkoli zabrousit mimo téma v učebnici a hlavní indikátor je, že největší část jejich výkladu ve všech hodinách se týká mluvnice a mluvnických cvičení – nic proti tomu, ale myslím si, že u vyšších urovní by poměr aktivit měl být už jiný – větší prostor dát speakingu a listeningu, člověk může všechno trénovat samostudiem (včetně poslechu), ale ten speaking…
(vím, že samomluva JE dobré řešení, po debatě na tomto webu už vidím, že to asi je i JEDINÉ řešení (když pomíjím one-to-one lessons), bohužel to nejtěžší – na druhou stranu ale nejdostupnější (když se člověku podaří se zlomit)).

K té Vaší otázce: líbily se mi hodiny s lektorkou, která např.: čas od času zadala projekt na určitá témata (např. povídání o Edinburgu na základě materiálu, který dodala), a následující hodinu každý žák své téma odprezentoval (nutno dodat – jednalo se o firemní vzdělávání a byli jsme tam jen čtyři). Hodinu začínala nějakou hříčkou na procvičení slovní zásoby…nadšenec pro angličtinu se měl podaždé na co těšit.
Kdysi na nějakém konverzačním kurzu pouštěla lektorka v rámci listeningu humorné scénky, což bylo příjemné odreagování a ještě se člověk něco naučil. Myslím si, že užitečné jsou i etudy na nějaké téma, jednou jsme hráli scénku U pracovního pohovoru např…
Tohle co tu píšu ale není nic nového pod sluncem, jen se dělím o osobní zkušenost. V těch metodikách pro pedagogy je určitě mnohem víc inspirace a úžasných nápadů, které se k většině studentů AJ možná ani nedostanou.
(jedna věc, která se mi v hodinách nelíbí a občas se děje – když se lektor nechá strhnout k nějakém klábosení mimo téma a někdy i mimo jazyk (a čas běží) nebo mluví a mluví sám a sám…-poslechnu si s radostí, ale mimo hodinu někde v hospůdce u piva )
 

To kidney: Když jsem já s AJ začínala, neměla jsem moc představu o tom, jak by hodina měla vypadat. Věděla jsem jen to, jak jsme se učili (a většinou nenaučili) za hluboké totality ve škole. A ono zjištění, že jsi 3 roky vynakládal energii na něco, co nepřineslo žádný výsledek je pořádně demotivující, to mi věř! Navíc i teď – těžko odhadnout kurz podle jedné ukázkové hodiny (a to je ještě povoluje jen někdo). A alespoň v Plzni nevím o žádné „zaručené“ jazykovce. V každé záleží jen a jen na tom, na jakého natrefíš učitele (a na jak dlouho v jazykovce vydrží). A těch mizerných, co sice umí jazyk, ale neumí učit je pořád víc než dost.
Pokud jde o mě, dala bych jazykovce jednoznačně přednost. Na soukromé hodiny nemám peníze a sama se učit moc neumím. Vlastně moc nevím co dělat, abych dosáhla nějakého efektu. Ale jak jsem řekla, o zaručené jazykovce nevím, chodit si někam poklábosit (nejlépe česky) nepotřebuju… Tak holt se v tom plácám.

Ještě na okraj: člověk se časem dostane na úrověň, kdy se mu zdá, že by už snad se mohl domluvit, ale zjistí, že mu v plynulém a hlavně přirozeném projevu brání nedostatečná znalost idiomů a ustálených spojení, nemá zažité správné kolokace a chybí mu spolehlivější osvojení si frazálních sloves – a tady se musí člověk stát lektorem sám sobě. Takže si dovolím zde vyjádřit velkou vděčnost a dík autorům těchto webstránek, které jsou styčným bodem, kde může selfstudent/sel­flektor hledat inspiraci, vznášet dotazy a diskutovat se spřízněnými dušemi. Díky moc! 

Leiah: Co se týká jazykovky v Plzni, tak zkuste třeba tohle http://ujpczv.zcu.cz/
Já jsem tam chodil na několik kurzů, sice tedy ne přímo na tyhle, ale jako student ZČU a byl jsem celkem spokojený s učiteli i s výukou a myslím, že tyhle kurzy vedou stejní lidé.

On bohužel Norimberský trychtýř ani 100% metoda neexistuje. Chce se to učit u dobrých učitelů a angličtinou jednoduše žít.
Pravidelně na sobě makat, jako učitel k pravidelné práci nutit i ty ostatní a nikdy, ale nikdy si nemyslet, že už člověk sežral vtipnou kaši ze všech divotvorných angličtinářských hrnců světa. A taky je potřeba akceptovat smutný fakt, že kdo nechce, opravdu se nenaučí.
Pro mne samotnou je základním heslem učit to a takovým způsobem, co ti lidé opravdu potřebují. Což je snadno určitelné v domácích 1 – 1 kurzech, ve státní škole nikoliv. A čím pestřejší je dav, tím hůře se „skupinové optimum“ určuje. Dík za vaše odpovědi, Katka

Ahoj,

nasel jsem web, kde se daji hodnotit ucitele a skoly. Co vy na to?

http://www.hodnoceniucitelu.cz

Pěkné, škoda, že toho tam zatím moc není – aspoň v Brně. Dík, K.