Help for English

Come on, baby! aneb Anglicky již od narození

ALL LEVELS Vydáno dne 03.02.2014

Děti se dnes seznamují s angličtinou často už ve školce. Není to moc brzy? Možná je to naopak moc pozdě! Radosti a strasti dvojjazyčné výchovy vám odhalí tento článek.



Toto je první ze série článků popisující jazykový vývoj mé dcery, na kterou jsem se rozhodl mluvit od narození anglicky.
První článek popisuje vývoj 0 – 3 roky, druhý 3 – 6 let a třetí 6 – 9 let.
Odkazy na druhé dva najdete také na konci tohoto článku.

Come on, baby!

aneb anglicky s dětmi již od narození

Úvod

Někdo z vás možná řekne, že tenhle článek píšu jen proto, abych se pochlubil. Máte úplnou pravdu. Napsal jsem ho proto, že jsem hrdý a zároveň fascinován tím, čeho je dítě schopné v nejranějším věku a jak málo stačí k velice uspokojivým výsledkům. Jako učitele mne rovněž zajímá, kterak se dá angličtině učit nějakým jiným způsobem (tedy jak by řekli chlapci ze skupiny Monty Python: “And now for something completely different!”).

Dalším záměrem tohoto článku je ukázat, že pokud se chtějí rodiče věnovat jazykové výbavě svého potomka, nikdy není dost brzy. Když se mne nedávno ptala jedna maminka, zda by ke mně mohl chodit její pětiletý syn, tak jsem jí řekl, že už je naopak moc pozdě. To byl samozřejmě vtip, nicméně uvidíte dále, že je opravdu dobré začít v co nejnižším věku – není nutné čekat dítě začne mluvit, se naučí všechny české hlásky správně vyslovovat, bude chodit do školky nebo začne ve škole mít jazyk povinně. Můžete začít hned první den v porodnici. ;-) TTT *1

Děti jsou neuvěřitelně vnímavé a všechno vstřebají a pamatují si. Také v raném dětství moc neřeší, že něčemu nerozumí. Co jim říkáte, se prostě snaží nějak udělat či pochopit.
Jedna z prvních věcí, které jsem při svém anglickém snažení sám na sobě odpozoroval, je, že u batolat máme tendenci věřit, že když na ně mluvíme mateřským jazykem, tak rozumí každému slovu, celé větě. A když promluvím cizím jazykem, tak je to přece zákonitě mnohem těžší, chudák dítě, snad ho nepřetěžujem! Jenže, jak se zdá, dítěti je úplně fuk, jestli to bylo česky nebo anglicky, protože v té chvíli pravděpodobně vnímá hlavně tón hlasu, nonverbální komunikaci a gesta a z nich si vyvodí, co se mu říká (hlavně, když se po něm něco chce). Takže pro něj není “Come with me to the kitchen.” o nic složitější než “Pojď se mnou do kuchyně.” – stačí, když ví, co je kitchen a kuchyň.

Coming soon…

Před třemi lety, když se měla moje dcera narodit, bavil jsem se poměrně rozsáhle s jednou zdejší uživatelkou TTT *2, o níž vím, že u syna praktikují s manželem dvojjazyčnou výchovu (oba jsou Češi, ale její manžel mluví na syna jen anglicky). Když mi vylíčila všechny možné obtíže s takovou výchovou spojené, a když jsem si představil, jak by to asi vypadalo u nás, kde kromě mě se ze všech příbuzných a známých skoro nikdo (až na pár výjimek) s angličtinou příliš nekamarádí, tak jsem myšlenku na striktní dvojjazyčnou výchovu raději opustil.
Místo toho jsem se rozhodl, že na dceru budu mluvit anglicky, bude-li příležitost, ale jindy – především v přítomnosti dalších lidí – normálně česky. A doufal jsem, že třeba po čase bude trochu rozumět nebo alespoň, že pro ni angličtina nebude úplně cizí.
Byl jsem (a stále jsem) doslova ohromen, když již v necelém roce uměla reagovat na základní pokyny, ve dvou rozuměla skoro cokoli a kolem třetího roku začala sama ze slov skládat vlastní anglické věty. Abychom si rozuměli – mé překvapení pramení hlavně z toho, že jsem se domníval, že ta hodina, max. dvě denně (a to ještě jen někdy), co slyší angličtinu, ji nemohou tak rychle dostat na takovou úroveň. Ale opak je pravdou!

Takže – nebojte se seznamovat děti s jazykem, nebojte se, že jsou příliš malé nebo že toho moc málo umíte. Pokud máte dobrou výslovnost a jste v kontaktu s živou angličtinou, opravdu nemusíte mít CPE. Jestliže si přesto netroufáte nebo se třeba bojíte, že dítěti zkazíte výslovnost (to by bylo opravdu škoda), existuje nepřeberné množství vhodných písniček, videa apod., které vaše potomky zcela přirozeně zasvětí do cizího jazyka. Je pravda, že děti jsou schopné skutečně sledovat krátké animované pohádky třeba až od dvou let, ale pořád je to lepší, než začínat s angličtinou až ve školce či ve škole.

Otázky a odpovědi

Chtěl bych vám teď stručně popsat dosažené výsledky a cestu k nim.
Dcera sama až do tří let mluvila téměř výhradně jen česky. Rok či půlrok předtím naše rozhovory vypadaly často tak, že já mluvil anglicky a ona česky.
Následující rozhovory proběhly přibližně kolem 2–2,5 roku a předesílám, že jí věty rozhodně “školsky” nekouskuju, naopak, snažím se mluvit co “nejledabyleji” (prostě co nejvíc jako rodilí):

Někdy dcera do české věty vložila slovo, které jsem použil já nebo které si pamatovala:

  • I have an idea.

    Mami, táta má idea.

  • Those books… you don’t read them.

    Nene, táto, já read.

  • You should stay here.

    Nechci stay here.

  • Já jsem hot. Tady. (ukazuje na záda) </font>
  • …protože to much bolí.
  • Já to nebudu openovat.

Velmi často ale také moje věty víceméně překládala, takže bylo naprosto jasné, že velice dobře ví, co říkám.

  • It’s dangerous.

    A proč je to nebezpečný?

    Because you can fall there.

    A kam můžu spadnout?

  • They shouldn’t be there.

    Proč nemaj?

  • Proč mimozemšťani maj' rádi hot? (příhoda ze Čtyřlístku č.93)

    You can ask them.

    Nee, oni by mi to neřekli!

  • Já chci jít za mámou!

    And I wanna be a king!

    A já chci být chlapeček!

Mnohdy dokázala odpovídat na poměrně abstraktní dotazy:

  • Where did you get them? (míněny hračky)

    To přece babi přinesla!

U předchozí věty jsem byl překvapen hbitou reakcí a rozhodl jsem se vyzkoušet druhý den, zda opravdu rozumí – a naschvál jsem mluvil ještě méně zřetelně:

  • Where d'u get it?

    Od grandma a grandpa.

Protože jsem si stále říkal, že to může být náhoda a že vše vyrozuměla ze situace, zkusil jsem ještě za pár dní večer na dceru zcela potichu a nesrozumitelně zamumlat bez kontextu toto:

  • Tomorrow I hafta go to work again…

A ona ihned odpověděla:

  • Nemusíš, protože já chci, abys tu byl s námi doma.

Pomůcky k rozvoji jazykových schopností

Dr. Seuss

Když se dcera narodila, dostali jsme od příbuzných z Kanady knížku Dr.Seuss: Hop on Pop (for Toddlers). Dr Seuss je v Severní Americe klasika, kterou zná snad každé dítě (něco jako třeba náš Krteček). A není divu – jednoduché zvučné verše s vtipnými obrázky plnými neuvěřitelné fantazie určené pro děti od těch úplně nejmenší až po starší školáky. To byla naše první anglická četba a už v pár měsících dávala dcera najevo, že se jí to líbí a museli jsme to číst skoro každý den. Pro velký úspěch první knížky jsme dostali několik dalších (pro trochu "starší“ děti), v jejichž četbě jsme každodenně pokračovali celý rok. Dcera si začala pamatovat některá slova, především anglická citoslovce nebo části, které byly obzvláště "dramatické“. Byla schopna si knihy prohlížet i sama a říkat nám, co kde je (sice česky, ale sem tam proloženo anglickým slovíčkem).

Bobikpinďa

Možná největší překvapení pro některé z vás bude, že nejvíce nám (tím myslím i sebe) s angličtinou pomohl klasický český Čtyřlístek. Pár měsíců před svými druhými narozeninami dcera objevila tento komix u mne v knihovně a beznadějně se do něj po vzoru svého otce zamilovala. (Slovo “Čtyřlístek” je pro ni samozřejmě nevyslovitelné, proto používá srozumitelný zástupný výraz “Bobikpinďa”). Jako správný sběratel jsem pochopitelně nebyl nakloněn představě, že si dvouleté dítě čte vzácná historická čísla, takže jsem postupně nakoupil souborná vydání Čtyřlístku (každá z knih má cca 210–220 stran a obsahuje kolem dvaceti příběhů) a po počátečním “ostychu“ jsem jí začal tyto příběhy číst "natvrdo” anglicky. Je to zároveň bezvadné cvičení i pro mne a nyní po více jak roce jsem dokonce tuto zkušenost přetvořil do jedné z výukových metod pro studenty (ale o tom třeba v jiném článku). Musím neustále zjišťovat nová slovíčka či spojení a zároveň, pokud to není možné, být schopen vyjádřit daný obsah nějak jinak (a přitom zachovat smysl).

Dcera komiks miluje, takže je schopná s ním trávit spoustu času, a to jak s někým, kdo jí čte, tak sama. Po nějaké době, co jsem jí četl anglicky, jsme zpozorovali, že když si příhody prohlíží sama, tak velmi jednoduchým způsobem popisuje obrázky a používá přitom některá anglická slova (zřejmě ta, která při čtení slyšela nejčastěji). Např. “Bobík: No! a Pinďa: What?“ apod. Jak šel čas, tak si pamatovala víc a víc a nyní je běžné, že když se vrátím z práce, manželka mi vypravuje, co nového jí zase dcera říkala ve Čtyřlístku anglicky .

Rovněž jsem byl překvapen, že byla dcera ochotná a schopná poslouchat pouze ústní vyprávění čtyřlístkových příhod (tj. bez obrázků) např. při cestování nebo při usínání, v angličtině. Vyzkoušel jsem to hned na začátku někdy kolem jejího druhého roku a fungovalo to. Nejdřív jsem jí vyprávěl příběhy, které znala z knížek, ale pak jsem zkusil i jiné (protože jako správný fanda znám přibližně prvních 200 čísel zpaměti) a jí to nevadilo. Že rozumí, co povídám, bylo poměrně jasné z jejích velmi konkrétních dotazů během vyprávění.

Peppa Pig

Nemalou zásluhu na rozvoji jazykových schopností po jejích třetích narozeninách měl u dcery seriál Peppa Pig. Ten používá jednoduchou, ale skutečnou angličtinu v krátkých milých příbězích ze života rodiny prasátek a jejich zvířecích kamarádů. Dcera začala už po pár sledováních mnohem víc než doposud používat celé věty. Seriál je natolik zajímavý, že si zaslouží samostatný článek (snad brzy).

“Ale vždyť je to česká kniha!”

V současné době se prakticky nestane, že bych něco dceři četl nebo vyprávěl česky. (Jsem dokonce tak naučený, že jakmile mluvím s jakýmkoli dítětem, automaticky přepínám do angličtiny.) Máme samozřejmě i mnoho českých knih pohádek nebo básniček, ale i ty jí “čtu” anglicky (ano, u básniček je to hodně divné, ale pokud čteme něco takového vícekrát, nakonec to třeba dokážu i zrýmovat. Ačkoli se to možná nezdá, je to i pro mne dosti velká námaha, protože se musím alespoň čas od času podívat do slovníku, jak se vlastně řekne nějaký ten oslíček, vodník, obušek, mašle, klubko nebo zápasím s tím, jak dostát podobnosti dvojic typu “strašit – strašidlo” nebo jak rozlišit “přízrak” a “fantom” apod. Takže ve výsledku jsou tahle “čtení” pro mne často užitečnější než vysedávat nad učebnicemi.

Akce a reakce

Původně jsem měl představu, že by dcera vůbec neměla vědět, že jde o dva rozdílné jazyky. Nicméně protože není hloupá, tak kolem druhého roku na to nějak přišla – což zas není tak obtížné, když učím studenty i doma a ona ví, že ke mně ti cizí lidé chodí “na angličtinu”.

“Ale táta tomu řiká ladybird…”

Jak už jsem říkal, skoro každý den, když se vrátím z práce, mi manželka vypráví (kromě jiného), co naše dcera říkala anglicky nebo o angličtině. Nejčastějším výrokem bývá “Ale táta tomu říká XY”, kde XY je anglické slovo – to se stává jak při tom, když jí manželka čte “Bobikpinďa”, tak při pohybu v domácnosti, nebo i na vycházkách, kde v okolí vidí rozličné věci přírodního i umělého původu.

Poslední dobou už je ale také schopná používat celá slovní spojení sama (tím myslím ne opakovat moje věty ve svých otázkách). Nejprve začala vytvářet celé věty spojováním několika slov či dvojslov (Daddy, run! It's my money. / Are you mad? / Going to bed! / This one won't go! apod.) a potom dokonce vícevětné celky (většinou smysluplné), což mi ještě stále vyráží dech. Také dokáže zvolna tvořit správně časy včetně pomocných sloves (Já: We will see. Ona: We will not see! nebo I'm not coming.) Ona samozřejmě vidí, že se nám to líbí, tak se snaží a vymýšlí i nesmysly typu I don't coffeec you underbood!, Mofefy faam fuung by emping., Makes a boom of sh*t. (Pardon.)

“Dyk z toho bude mít v hlavě…”

Úplně na začátku, když byla dcera nemluvně, tak asi každému přišlo, že je tak trochu jedno, jak na ni mluvím. Když ale začala broukat a slabikovat, tuhle a tamhle se ozývali nejrůznější příbuzní, že to není tak úplně dobré, protože to plete dítěti hlavu a může to vést až ke schizofrenii. Každý vycházel z poznatků, které měl nebo si někde přečetl. Já vycházel z faktu, že je naprosto běžné, když existuje dvojjazyčná rodina. A dokonce si některé děti ve vyšším věku dokáží ve škole k dvěma mateřským přibrat i třetí a čtvrtý jazyk. Bylo tedy období pár měsíců, kdy jsem musel trochu za svou věc bojovat, but in the end I made my point. TTT *3 Takže na dceru mluvím anglicky na veřejnosti i před manželkou až natolik “nestydatě”, že se nás jednou dokonce prodavačka v obchodě zeptala, zda dcera rozumí česky. ;-)

Jeden z argumentů proti dvěma jazykům je, že dítě používá slova z obou jazyků a plete je dohromady. Zaprvé to podle mě není žádná vada a zadruhé to, jak jsme zatím u dcery viděli, naopak prospívá slovní zásobě a vyjadřovací schopnosti dítěte. Vybere si totiž z obou jazyků na výslovnost jednodušší výraz a ten používá (až do té doby, než je schopné vyslovit i výraz z druhého jazyka). Např. MOON je o veľa jednodušší než MĚSÍC, OWL než SOVA, UP UP UP než NAHORU apod.

Učí se i rodiče

Pokud chcete být poctiví, nelze se spoléhat na to, že mimino vám ještě nerozumí nebo že mu může být jedno, co říkáte. Už když je děcku několik měsíců je třeba dohledat si všechny ty dudlíky, plenky, chrastítka, bryndáky apod., abyste mohli mluvit jako lidi. A to je teprv začátek. Nemine snad den, aby člověk nepotřeboval nové slovo a bez Lexiconu 5 a pěti Advanced Learner's slovníků ani ránu. Zjistíte, že nevíte jak se řeknou úplně triviální věci, které potkáte doma nebo na ulici, nebo že jste do té doby neřešili, že třeba slovo “uklidit” opravdu není jen clean. A to nemluvím o perlách jako “pofoukat”. :-P

I u Čtyřlístků si musím bez ustání rozšiřovat slovní zásobu. Ono u desátého čtení toho samého příběhu už prostě nechcete místo neznámých slov říkat "this“ a "that“, najdete si jaký je rozdíl mezi houpačkou seesaw a swing nebo jakže se řeknou ty zatracené sáně, které znáte jen z Jingle Bells jako sleigh.

A to ještě není všechno, protože po delší době už člověku nestačí ani to, že použil správné slovo a hledá si podobné použitelné výrazy, aby byl příběh pestřejší. Nehledě na české brain-twisters jako “Ach jo!“, "Klidně!”, “Náhodou…!”, “No nazdar!“, "No dovol!”, “Jen aby!”, “Aby ne!”, “Ale už!“, "Ještěže…“, nebo počet synonym typu "darebák“, "výtržník“, "uličník“, "rošťák“ ad. Problém často není najít nějaký odpovídající výraz, ale to, že se třeba za chvíli v příběhu objeví podobné slovo a vy se budete opakovat, ačkoli originál je mnohem barvitější.
Krom toho je ale potíž i s tím, že angličtina některá česká slova ani nerozlišuje – vemte si "bábovka”, “buchta”, “koláč” a “dort” nebo “párek”, “buřt”, “jitrnice” a “klobása”. Dítě vidí na obrázku několik úplně jiných věcí a vy říkáte pořád to samé slovo. :-P

Jak se učí děti a dospělí

Skoro celou dobu, co na svém dítěti provádím zmíněný experiment, přemýšlím, zda by se daly nabyté zkušenosti využít i ve výuce dospělých. Ale zatím mi pořád vychází, že asi ne. Dospělí už mají svou představu o tom, jak věci jsou, jak fungují, jak nastavit pusu při mluvení… Většina mých studentů není schopna se například přenést přes fakt, že něčemu nerozumí a zasekávají se na neznámém slovíčku či frázi. Batole ne, batole jede pořád dál a metodou pokus-omyl se velice rychle naučí významu čehokoli. Je mi trochu smutno, když si uvědomím, že někteří z mých žáků se na rozdíl od mojí dcery za poslední tři roky skoro nikam neposunuli. Odmítají zapojit při výuce fantazii a trvají na tom, že neznámá slova chtějí přeložit a ne vyložit – kdežto dcera, když použiji neznámé slovíčko, se maximálně zeptá, co to je a je zcela spokojená, když jí (anglicky) předložím popis.

Nicméně myslím, že bych při výuce dospělých mohl více používat vizuální podměty, klidně obrázky určené pro děti, protože více smyslů pomáhá zapamatování. Úplně ideální by bylo mít praktické lekce, kdy by se člověk se studenty vypravil třeba do města a povídal si o tom, co vidí, zašel do obchodů a studenti si mohli každou věc “ošahat” – to by jim utkvělo v hlavě určitě lépe, než co si napíšou do sešitu. Taková metoda je ovšem nebetyčně time-consuming. (Ano, vím, že jsem objevil Ameriku. :-P Snažím se jen porovnávat učení dětí a dospělých.)

Fun with English

Na závěr bych se rád podělil o několik humorných situací zapříčiněných právě “dvojjazyčností”.
Kdo nechce číst všechny ty “roztomilosti” nechť přeskočí rovnou na závěr (“Stav při vydání tohoto článku”).

Kolem 2 let
  • Když se vztekle domáhala pozvolna zakázaného dudlíku:
    • Dudu!

      No way!

      Nene no way!

  • Když se dožadovala příchodu manželky:
    • Mum is coming.

      Neni coming!

  • Když ukazovala, kde jí něco (ne)svědí:
    • Tady itchy neni.
  • Když chtěla, abych se posadil:
    • Táto, shit down! (Prostě ještě neumí “S”)
Kolem 2,5 roku:
  • Náš soused na chalupě neustále řezal dřevo na zahradě a protože to bylo dost hlučné, často jsme se o tom bavili. Po několika dnech povídá za mé nepřítomnosti dcera manželce: “Ten pán tam dělá papání.” Protože tomu nikdo nerozuměl, snažili se ostatní zjistit, jak to myslela. “No táta řikal, že tam dělá pieces of food.” (Myslela samozřejmě “pieces of wood”.) Pak jsme si to vysvětlili a ona to hned pochopila – od té doby ji “pieces of food/wood” vždycky pobaví.
  • Velice podobná příhoda se stala o pár dní později, kdy zase dcera tvrdila, že “Strejda pije medvídka.” a pak se ukázalo, že jde o podobnost slov “beer” a “bear” (což v ruchu supermarketu může znít podobně, zvlášť někomu, kdo dobře zná jedno z těch slov a druhé v životě neslyšel.)
  • Když byly s manželkou nakupovat, chtěla dcera nanuk, ale nemohla si vzpomenout, jak se to řekne (česky), tak řekla, že chce “takovou tu zmrzlinu, co se drží, jak tam má piece of wood”.
  • Já chci mámu.

    You have to call her.

    Nee, já nemám telenof! TTT *4

    Oh no, you can use your mouth!

Kolem 2 a ¾ roku:
  • O slovesu GO:
    • We’ll go to the cottage.

      Ale dyť auto nemůže chodit…

  • Silná a slabá slova:
    • Are you coming? (vysloveno normálně /əjə'kʌmɪŋ/ Ona vrtí hlavou.)

      No? OK.

      (Manželka) Cožes jí řikal? (Tak jsem to zopakoval ještě několikrát a nakonec pomalu a po slovech.)

      (Manželka) Ty to ale dycky řikáš jinak. Chudák dítě! (“Chudák dítě” s tím přitom nemělo nejmenší problém. ;-) )

  • Dcera úplně sama při pojídání hrášku na záhonech začala rozebírat legrační podobnost slov PEE, PEA, PEAS a PIECE.
Kolem 3 let:
  • Při žádosti o cosi:
    • Big one!

      Big one?

      Jo, to mám naučený od tebe, big one!

  • Nesli jsme tašku a v ní mimo jiné skleničky:
    • Be careful 'cause there are some glasses there.

      Eh? Kde jsou brejle?

  • I přes vysvětlování a zákazy nám několik dní servírovala věty typu Mommy is in my butt. Krom toho má zalíbení v tom nás oslovovat “you beast”, “you rascal” apod.
  • Gramatika vs. výslovnost:
    • On she.

      No, we say "on her“.

      Nene, Bobík řikal on she.

      Tak jsem ji poprosil, ať mi ukáže, v jakém příběhu. Ukázalo se, že nejde o problém “jazykový”, ale spíše “logopedický”. Možná už tušíte, že Bobík říkal, že jsou “on the sea”. ;-)

  • Když jsem chtěl vyhodit rozstříhané papírky:
    • No, it’s for money!
  • Když jsme si povídali o tom, proč kluci nenosí sukně:
    • Boys can't wear skirts or dresses. Or in fact they can if they’re Scottish.

      A proč to můžou nosit jen na chalupě?

      Oh no, I didn't say COTTAGE, but SCOTTISH!

  • Když jsem ji varoval, aby něčeho nejedla moc:
    • You'd have a stomachache.

      What cake?

  • A nejlepší na závěr (aneb hlídejte si nadbytečný stress na auxiliaries):
    • There are no potatoes left. We have eaten them.

      Co máme?

      Oh, that, my dear, is present perfect…

Současný stav (3 roky)

  • Rozumí téměř čemukoli, na neznámé slovo se zeptá a po vysvětlení v angličtině ví, o co jde. Čteme originální anglické pohádky, sleduje originální anglické kreslené seriály s minimem vysvětlování kolem – většinou chce vysvětlit děj nikoli “co říkali”.
  • Pamatuje si citáty z písní, pohádek či filmů:
    • Up, up, up the stairs we go. And then it's into the tunnel…
  • Pokud při vyprávění nedořeknu větu (i nevědomky, třeba, když usínám ;-) ), doplní její konec, ať už to tam patří nebo si to vymyslela:
    • And they came… …to the restaurant.
    • I’ll have some dinner, you’ll have some dinner, we’ll wash you a bit, wash ourselves a bit and… …going to bed!
    • For example a teacher can… … do everything.
    • This can fix… …the window.
  • Začíná zcela samostatně skládat věty ze známých spojení. Jednak krátké (this one, in the bathroom, up and down, one, two, three, four, five, I'm+ -ing, I'm+not+ -ing, dtto u you are/it is, případně podmět + is/will…), jednak dlouhé:
    • Of course, you pig!
    • What are you doing, you rascal?
    • This one won't go.
    • Everything is bad!
    • I didn't mean to!
    • I’ll sit with mum.
    • It’s mine, not yours! Are you crazy?
    • What the heck is that?!
    • I have to go to the other side.
    • It's nothing for me.
    • I can eat here. Or not?
    • It's so high I can't touch it!
  • Často, když si hraje sama, povídá si k tomu, např.:
    • We'll go to the shop and buy mandarins and go back.
    • I do this because I want this road make big. It is one and big. I made this. I put this here and this here. Because the people come and see. And then people said: „We’ll go to the bedroom.“
  • Je schopná formulovat odpověď v angličtině:
    • What're you doing? – I'm making bubbles!
  • Když si hraje sama, povídá téměř výhradně anglicky.

Další díly článku

Druhou část, zachycující vývoj mé starší dcery od tří do šesti let plus první dva roky mé mladší dcery naleznete v článku Come on, girls! – dvojjazyčná rodina s předškoláky.

Třetí část, popisující období 6 – 9 let u starší a 2 – 5 u mladší dcery najdete v článku Komm schon! aneb čím více jazyků, tím větší zábava!

Překlad:
  1. Nebo dokonce ještě před porodem.
  2. Lioness
  3. make one's point znamená prokázat, že má(m) pravdu
  4. = telefon



Aplikace pro výuku angličtiny od autorů Help for English!

Učte se s naší online aplikací englishme! anglicky celý rok za 1490 Kč.
Přečtěte si podrobný popis nebo si rovnou vyzkoušejte týden zdarma.

Pokračovat můžete zde:

ALL LEVELS

Come on, girls! - dvojjazyčná rodina s předškoláky

Mohou čeští rodiče v Čechách vychovávat své dítě dvojjazyčně? Mohou, dokonce i více dětí. Jak vyrůstá dítě s dvěma jazyky? Jak roste jazyk s dítětem, které nakonec překoná svého učitele – rodiče?

ALL LEVELS

Učíme se anglicky s populární hudbou

Jak využít písničky k učení se angličtiny? Tipy a triky, jak na to, odkazy na písničky na Help for English.
ELEMENTARY

Základní předložky

Vyzkoušejte si znalost předložek IN, ON, AT, TO.
Copyright info:

Franta K. Barták

Komentáře k článku
Téma Přísp. Přečteno Poslední příspěvek
Nepřečteno Come on, baby! aneb Anglicky již od narození 66 26647 Od Franta K. Barták poslední příspěvek
před 2 lety