Come on, baby! aneb Anglicky již od narození

Pokud jde o fyzické věci, na které můžete ukázat, třeba i jen na obrázku, tak to naopak samozřejmě dělejte, vždyť to děláme i v češtině! Horší je to u abstraktních pojmů. Nicméně vzhledem k tomu, že (pokud jsem to pochopil) se u Vás nejedná o klasickou dvojjazyčnou výchovu, asi není nutné být v tohle zásadový za každou cenu. Jinou schůdnou cestou je česky mluvící druhý rodič, který to ono slovo česky dítěti prozradit “smí”.
Můj čistě soukromý názor je, že si to můžete dělat jak Vám to vyhovuje, ale vyvaroval bych se jakékoli formy připomínající otravné školské “učení” (proto také to dilema překládat/nep­řekládat).

To, že se děti zajímají, jak se řekne to a to, jsem slyšel docela často, ale důvod, proč se jedná většinou o podstatná jména, by nám zřejmě prozradil nějaký dětský psycholog. To samé ale bývá i v opačném směru, dcera se mě nikdy neptala, co je WILL, GOING TO, WAS nebo HAVE TO. Naopak věci jako EXHIBITION či COMPETITION chce objasnit i několikrát. 

děkuji

Tento víkend dcera poprvé zjistila, že ne všichni, kdo používají angličtinu umí také česky – musela mluvit anglicky s Němci, kteří u nás byli na návštěvě. 

O předškolním seznamování s cizím jazykem:

http://www.ceskatelevize.cz/…heho-jazyka/

Díky za skvělý článek, hodně mě povzbudil. Mám 3 dcery, nejstarší bude 5 let a od narození na všechny mluvím anglicky, pokud jsme ve společnosti Čechů tak česky. Manžel česky. Stále se jen dočítám jak se nemá čeština a angličtina takto míchat, ale do striktní angličtiny se mi nechtělo (hlavně na hřišti bychom byly za exoty a nevím jestli by si s námi ostatní děti hrály). Výsledek? Pětiletá i tříletá dcera rozumí mé angličtině naprosto. Anglicky ale samy od sebe nemluví. Já na ně anglicky a ony mi odpovídají česky:) Ta starší mi řekne i celou větu, ale jen když jí o to požádám. Nebo mi oznamuje, jak se nějaká věc říká česky a jak anglicky… Myslím, že i tak to k něčemu snad je. Minimálně angličtině rozumí, mluvit snad začne později… Nevím. Ale váš článek mě povzbudil, že to má smysl. A je to skvělý nápad číst české knížky anglicky, to musím zkusit:)

Jsem rád, že Vám článek pomohl! U nás je situace naopak už zase jiná, na děti mluvím teď pouze anglicky. Chystám aktualizaci článku, protože stav je po roce a půl značně odlišný.

Dobrý den, já jsem hrozně ráda za Váš článek. Momentálně jsme na služební cestě v Kanadě (resp. manžel). Já si tu užívám rodičovskou “dovolenou”. Máme dvou a půl letou dceru. Zatímco já se už sedm měsíců snažím naučit anglicky s ne moc dobrými výsledky (jela jsem sem s úplnou neznalostí, teď trochu rozumím, ale s mluvením je to horší), tak naše dcera po pár týdnech začala používat anglická slovíčka s úplnou samozřejmostí, s “rozuměním” neměla problém a teď po více než půl roce začíná skládat velmi jednoduché věty jak v angličtině tak v češtině a myslím, že tyto dva jazyky začíná rozlišovat, že chápe, že na maminku se musí česky .
Nejdřív jsem měla obavy, že chudák děcko, jak píšete, nebude umět pořádně česky a v hlavě bude mít guláš. Ale po dvou týdnech, kdy se mnou byla doma (jinak navštěvuje day care) a slyšela výhradně jen češtinu, začala používat víc českých slov a jakmile se vrátila do kolektivu anglicky mluvících dětí, přepnula na angličtinu. Takže teď mám opačnou obavu: jak jí udržet angličtinu po návratu do ČR. Díky za povzbuzující a inspirativní článek. PS: Pepa pig je u nás jednička (i když chudák tatínek má velké bříško a je vždycky za ťululum) a taky Thomas and friends (paradoxně britské seriály) – sledujeme je spolu 

Neviem, ci chces pocut vyhradne Frantu /i ked tiez by som uvitala /, alebo moze byt aj niekto iny, tu napr. su nejake videa, kde tiez otec hravou formou uci 4 rocneho syna, v tom prvom videu su principy, myslim, ze take iste, ktore spomina Franta https://www.youtube.com/watch?…

https://www.youtube.com/watch?…

Snad již brzy by mohlo být slíbené pokračování článku, kde budou i nahrávky. 

Díky za zajímavý článek.

Vaše dcerka je pravděpodobně ještě příliš mladá na nějaké závěry, tak by mě alespoň zajímal váš názor obecně.

Mám pocit, že jediný problém dvojjazyčné výchovy je ten, že dítě pak není schopno mluvit pouze jedním jazykem. Nemyslím tím jen to, že třeba občas použije anglické slovíčko v české větě (což naprosto nesnáším), ale i používání anglických větných struktur přímo přeložených apod.

Setkal jsem se s několika lidmi, kteří byli vychováváni dvojjazyčně (každý rodič jiné národnosti), a neměli problém mluvit pouze např. česky, ale spíše k tomu necítili žádný důvod, takže často oba jazyky míchali, i když k tomu nebyl jediný důvod. Typicky se také dívali na ostatní s opovržením, když jim nerozuměli (což ostatně není nic těžkého; přestože umím solidně anglicky, větě „klousni vokno“ bych prostě nerozuměl). Abych tak řekl, chyběla jim láska k rodnému jazyku.

Možná je to způsobeno spíše postojem a výchovou rodičů, než samostatnou dvojjazyčnou výchovou. Co si o tom myslíte?

Díky za reakci!

Sice nemám v tomto ohledu žádné osobní zkušenosti, ani přímo neznám dvojjazyčné mluvčí, ale myslím, že důležitou roli hraje kromě výchovy také prostředí, ve kterém bilingvní člověk vyrůstá, kde se cítí být doma. Je to spojené i s kulturou a historií dané země.
Také v tom může hrát určitou roli vazba na jazyk matky, který však nemusí nutně být jazyk rodný. Když např: bilingvní dítě žije v Čechách, a za mámu má češku, pak by se dalo očekávat, že si vypěstuje lásku k českému jazyku tak nějak přirozeně, i když komunikační jazyk v rodině bude řekněme angličtina.

Když ale bude dítě vyrůstat třebas v Anglii, s českou mámou, která na něj bude mluvit výhradně česky, zatímco táta anglicky, děcko bude navštěvovat anglickou školu, bude obklopeno anglickou kulturou a prostředím, v důsledku čehož se angličtina pro něj stane jazykem dominantním, pak lze naopak očekávat bližší vztah k angličtině jakožto mateřskému jazyku.

Ono je vůbec těžké definovat lásku k mateřskému jazyku. Tu kolikrát nemusí pociťovat ani monolingvní jedinec.

To, co popisujete, se jistě může dít, osobně to pozoruji např. u dětí emigrantů (máme příbuzné v Kanadě). Bilingvní výchova je běh na dlouhou trať a jedinec, který nebude celý život aktivně používat oba jazyky, číst v nich a slyšet je, začne zákonitě jeden z jazyků oslabovat.
Také je rozdíl mezi tím, když každý rodič na dítě svým jazykem prostě jen mluví, a tím, když ho k tomu jazyku vede, naučí ho v něm číst a všemožně ho rozvíjí – zde to souvisí i s prostředím, jak píše výše Josef.
Více a podroně se k této problematice vyjadřuji v chystaném článku, který zachycuje vývoj dcery 3 – 6 let + mé druhé dcery.

Láska obecně je hodně hluboký cit, v souvislosti s jazyky by se možná dalo spíše hovořit o projevování sympatie či náklonnosti.

Já bych se toho slova nebál. Alespoň u sebe pozoruji jednoznačně lásku k jazykům, včetně toho mateřského. 

Asi máte Franto pravdu, i když je to trochu jiný druh lásky, nežli k lidské bytosti.. S těmi jazyky to mám podobně jako Vy.