Anglická výslovnost:

Vázání slov

V dnešním článku probereme velmi důležitou oblast anglické výslovnosti a to tzv. "connected speech". Jedná se převážně o vázání slov při vyslovování frází a celých vět.

Studenti si často stěžují na to, že je pro ně velice těžké rozumět rodilým mluvčím, když je slyší mluvit. S cizinci většinou problém nemají, ale u Angličanů, Američanů a dalších anglicky-mluvících národů je to pro ně nepřekonatelný problém. Problém vidí především v tom, že v plynulém mluveném projevu nepoznají, kde jedno slovo končí a kde druhé začíná. Celá věta potom může působit jako jedno dlouhé předlouhé slovo.

Stalo se vám už, že jste vyslovené větě skoro vůbec nerozuměli a potom, když jste ji viděli napsanou, bylo to pro vás zcela srozumitelné? Věřím, že se to již stalo nám všem. Na vině je právě tato "connected speech".

Národy, které se angličtinu učí jako cizí jazyk, mají tendenci ve výslovnosti slova od sebe izolovat. Je to přirozené, anglicky se většinou učíme postupně po jednotlivých slovíčkách a potom při vytváření věty jen tato slovíčka dáváme k sobě. Naše ucho je ale potom schopno rozumět jen tomu, co sami umíme vyslovit. Proto je pro nás vždy jednodušší mluvit s cizinci, protože ti slovíčka oddělují od sebe stejně jako my.

Tento článek Vás seznámí se základy vázání slov a snad vám pomůže naučit se spojovat slova tak, jak to dělají rodilí mluvčí. Tím se nejen naučíte mluvit více přirozeně a rodilí mluvčí budou více rozumět Vám, ale hlavně byste potom měli daleko lépe rozumět vy.

Základní princip

Nejprve musíme pochopit základní princip. Spočívá v systému slabik. Klasická slabika se skládá ze souhlásky (skupiny souhlásek) a samohlásky (či dvojhlásek), tedy např.  dʊ,  ju:,  gəʊ,  steɪ apod. Samozřejmě nejrůznějších typů slabik je velká spousta, ale tento typ, kde souhlásky předcházejí samohláskám, je nejčastější a nejpřirozenější. Vždyť i malé děti se tyto slabiky učí ze všech nejdříve (ba, ma, pa, ga...).

Chybná výslovnost

Jak jsem již řekl, nerodilí mluvčí se často dopouští té chyby, že slova od sebe oddělují. Vezměme si např. tento příklad:

put it on
/ pʊt ɪt ɒn/
špatná výslovnost:

Na tomto příkladu slyšíte zdůrazňuji špatnou výslovnost, protože tu je každé slovo oddělené kratičkou pauzou. To je slyšet i na začátku slovíček it a on. Protože začínají na samohlásku, dochází k takovému zvláštnímu akustickému jevu. Vzduch se jakoby v hrdle na okamžik zastaví a potom se slyšitelně uvolní. V celém spojení je potom slyšet takové uh-uh-uh, což nezní moc hezky. Nám nerodilým mluvčím to pomáhá identifikovat hranici mezi slovy, ale rodilému mluvčímu to naopak porozumění ztěžuje, protože místo hezké plynulé angličtiny slyší jakési uh-uh-uh-uh ( - když si potom poslechnete nahrávky chybné výslovnosti dalších příkladových vět, určitě tam toto uh uh uslyšíte).

Správná výslovnost

Jak se to tedy vyslovuje správně? Dochází k tomu, že vznikají slabiky MEZI SLOVY:

put it on
/ pʊ tɪ tɒn/
správná výslovnost:

Tento příklad porovnejte s tím prvním. Určitě sami uslyšíte obrovský rozdíl. Koncová souhláska jednoho slova se spojila s počáteční samohláskou druhého slova a spolu tvoří nové slabiky (PU, TI, TON ). Jak jsem již poznamenal, nejsme-li na to zvyklí, nebudeme takto vyslovené větě rozumět. Pokud se ale takto naučíte slova ve větě svazovat sami, vaše porozumění mluvené angličtině se mnohonásobně zlepší.

Další příklady

Nezůstaneme samozřejmě u PUT IT ON. Podívejte se na další příklady a zkuste si je sami správně číst.

The fridge is in the kitchen.
/ ðə frɪ dʒɪ zɪn ðə kɪ tʃ^ən /
Zde vznikají nové slabiky  dʒɪ a  zɪn.
Porovnejte větu vyslovenou správně a špatně .

I can come in if I want.
/ aɪ kən kʌ mɪ nɪ faɪ wɒnt /
Zde je nových slabik více:  kʌ mɪ nɪ faɪ/
Opět porovnejte větu vyslovenou správně a špatně .

Don't talk about it.
/ dəʊnt tɔ: kə baʊ tɪt /
Pro porovnání: správně a špatně .

An orange is orange.
/ ə nɒ rɪn dʒɪ zɒ rɪndʒ /

Přechody mezi samohláskami

Končí-li slovo na samohlásku a další slovo na samohlásku začíná, je důležité plynule přejít z jedné na druhou, bez mezery. Někdy se zdá, že v takovém přechodu je slyšet hláska /j/ nebo /w/.

I am tall.
/ aɪ jæm tɔ:l/ - zde první dvě slovíčka spojíme pomocí hlásky /j/. Není to však stejné /j/ jako v češtině, spíše jde o plynulý přechod mezi dvěma samohláskami, který se /j/ velmi podobá.
Správná výslovnost:
Špatná výslovnost:

The snow is white.
/ ðə snəʊ wɪs waɪt/ - snow a is zde spojíme jakoby hláskou /w/, která se ale opět nevyslovuje nijak výrazně, opět jde o plynulý přechod mezi dvěma samohláskami.
Správná výslovnost:
Špatná výslovnost:

Spojovací /r/

Pokud slovo končí na R, které se v britské angličtině nevyslovuje (father, car, beer atd.) a následující slovo začíná na samohlásku, slabiku vytvoříme s tímto R:

The car is great.
/ ðə kɑ: rɪz greɪt /
Samotné auto se ve standardní britské angličtině čte jen / kɑ: /, v "connected speech" se ale v tomto případě / b>r/ vysloví.

Zajímavým jevem je to, že někdy se toto R vysloví i tehdy, když do slova vůbec nepatří. Potom mluvíme ve fonetice o tzv. "intrusive R". Objeví se např. zde:

I saw it.
/ aɪ sɔ: ɪt/ - takto by se tato věta vyslovila normálně. Někteří rodilí mluvčí, obzvláště britské angličtiny, se ale vyhýbají spojení dlouhé samohlásky o: a následujícího i tím, že si sem přidají souhlásku r:
/ aɪ sɔ: rɪt /

The idea is interesting.
/ ði: aɪ dɪə rɪ zɪn t^ərɪ stɪŋ/ - zde se opět záhadně objevilo ve výslovnosti R:
/ aɪ dɪə rɪz /

Závěr

Procvičovat můžete skutečně na jakýchkoliv textech. Nejlepší je začít čtením. Místa, která je potřeba vázat, si můžete předem podtrhnout. Snažte se to co nejvíce zautomatizovat a co nejdříve to používat i ve svém mluveném projevu. Je to opravdu důležité, nejen pro ty, kteří by rádi mluvili jako rodilí mluvčí, ale pro všechny, kteří chtějí nejen rozumět, ale také aby jim bylo rozumět.