Dnes si krátce ukážeme další chybu, která patří do kategorie czenglish. Řekněme, že se třeba bavíte se známou, která vám říká, co dělala minulý víkend a slyšíte:

We were in London with my husband.

Přijde vám na této větě něco zvláštní? Slovosled je jistě v pořádku. Gramaticky je tato věta naprosto v pořádku, ale jen v případě, že v Londýně byli celkem tři lidi. Proč?

Ačkoli v češtině řekne daná dáma Byli jsme s manželem v Londýně, pro překlad do angličtiny je třeba větu upravit na Byla jsem s manželem v Londýně.

Jakmile totiž začnete anglickou větu “We were…”, automaticky je to chápáno jako množné číslo, tedy již minimálně dva lidé. Na konci věty je pak “…with my husband.” a to je další osoba, která s dámou cestovala (minimálně tedy třetí člověk).

Jak je to správně?

We were in London with my husband.
I was in London with my husband.

Pojďme si ukázat ještě jednu větu. Naše známá popisuje večer na hotelu:

We had a bottle of wine with my husband and went to bed.

Tady jsou v angličtině v posteli bez diskuze tři lidé. A to naše dáma asi nechtěla říct. Správné je tedy:

We had a bottle of wine with my husband and went to bed.
I had a bottle of wine with my husband and went to bed.

Způsobů, jak tento “problém” vyřešit, je určitě mnohem víc. Např.:

I went to Paris with my boyfriend.
I went to Paris together with my boyfriend.
My boyfriend and I went to Paris.
We went to Paris. (pokud je kontext jasný)

K výše zmíněné chybě dochází, když mluvíte v první osobě a na konci věty dosazujete, že jste někde byli nebo něco dělali s někým. V jiných případech vás totiž čeština k podobné chybě nesvádí.

Pojďme si ukázat ještě několik vět:

We I went for a walk with my best friend. ^*1
We I had a cup of coffee with my mother. ^*2
I can't remember what time we I went shopping with Susan. ^*3
We I tidied the room with my brother.  ^*4