Osobní zájmena
Dělení osobních zájmen
V angličtině se téměř nepoužívá skloňování. Osobní zájmena jsou vzácnou výjimkou. Ovšem není potřeba obávat se složitého systému pádů jako např. v češtině. U osobních zájmen rozlišujeme jen dva tvary, dva pády. Jedním z nich je podmětový tvar (můžeme mu říkat také základní osobní zájmeno), což je tvar odpovídající českému prvnímu pádu (já, ty on…), a druhým je předmětový tvar (také se mu říká pádové osobní zájmeno), který zahrnuje všechny ostatní pády, které známe v češtině (mně, mě, mnou apod.)
Základní osobní zájmena
| jednotné číslo: | ||
| 1. osoba | I |
já |
| 2. osoba | you |
ty / Vy |
| 3. os. mužský r. | he |
on |
| 3. os. ženský r. | she |
ona |
| 3. os. střední r. | it |
to, ono |
| množné číslo: | ||
| 1. osoba | we |
my |
| 2. osoba | you |
vy |
| 3. osoba | they |
oni, ony, ona |
Základní osobní zájmena používáme ve funkci podmětu věty. V češtině se na ně tedy ptáme ‘kdo? co?’.
I love swimming.
Where were you born?
Is your dad home? – Yes, he is.
Look, it's snowing!
Kate went to bed already. She was tired.
Dad, are we there yet?
Where are the scissors? – They're on the kitchen table.
První osoba I
Can I talk to you? (nikoliv Can i talk)
V angličtině netykáme a nevykáme,
používáme jednotné you
Can you help me, honey? – (ty, miláčku)
Can you help me, sir? (vy, pane)
Angličtina nemá u podstatných jmen
rody. Muži jsou rodu
mužského he
Zvířata, pokud se nejedná o domácí mazlíčky, jsou v angličtině také středního rodu. O svém psovi či své kočce budeme mluvit jako o he nebo she, o cizím zvířeti či divokém zvířeti budeme mluvit jako o it.
How old is your dog? – He's eight. (nebo She's eight.)
Look at that dog. I think it's hungry.
Nakonec nezapomínejte na to, že v angličtině podmět vyjadřujeme i tehdy, je-li v češtině nevyjádřený.
It stopped raining. Go play outside. (nikoliv jen Stopped raining…)
Pádová osobní zájmena
Pokud budeme chtít osobní zájmeno použít jako předmět věty, budeme potřebovat znát tzv. pádová či předmětová (protože v angličtině pády jako v češtině nemáme) osobní zájmena. Zde je jejich přehled:
| jednotné číslo: | ||
| I | me |
mě, mne, mi… |
| you | you |
tě, tebe, ti… |
| he | him |
ho, jemu… |
| she | her |
ji, jí… |
| it | it |
to, tomu, jemu… |
| množné číslo: | ||
| we | us |
nás, nám… |
| you | you |
vás, vám, vámi… |
| they | them |
je, jim, nimi… |
Pádová osobní zájmena používáme ve funkci předmětu slovesa nebo za předložkou. V češtině se na ně ptáme pádovými otázkami pro 2. až 7. pád, tedy koho? čeho? komu? čemu? atd. Takto vypadají ve větách:
Come with me.
I love you.
He's not very friendly. I don't like him.
Amy is pretty. I like her.
Do you like techno? – No, I hate it.
I think our teacher hates us.
My favorite band is U2. – Really? I don't like them very much. (je jako kapelu, kterou tvoří několik lidí)
Všimněte si, že zájmena it a you mají stejný tvar v roli základního i pádového zájmena:
It's funny. I like it.
You're funny. I like you.
- Mám rád plavání.
- Kde ses narodil?
- Je tvůj táta doma? – No, je.
- Podívej, sněží!
- Kate už šla spát. Byla unavená.
- Tati, už tam budeme?
- Kde jsou ty nůžky? – Jsou na kuchyňském stole.
- Můžu si s tebou promluvit?
- Jak je starý tvůj pes? – Je mu osm.
- Podívej na toho psa. Myslím, že má hlad.
- Přestalo pršet. Běžte si hrát ven.
- Pojď se mnou.
- Miluji tě.
- Není moc přátelský. Nemám ho rád.
- Amy je hezká. Líbí se mi.
- Máš rád techno? – Ne, nesnáším ho.
- Myslím, že nás naše učitelka nesnáší.
- Moje oblíbená kapela je U2. – Vážně? Mně se moc nelíbí.
- Je to vtipné. Líbí se mi to.
- Jsi vtipný. Líbíš se mi.
