Zdůrazňování sloves
V dnešním článku se podíváme na to, jakým způsobem lze zdůraznit platnost nějakého slovesa, nějaké činnosti či děje. Ve školách se většinou toto téma zmíní jen okrajově a studenti jsou potom značně zmatení, když narazí např. na větu “I did do my homework” či “He does love her”.
Vědí přeci, že pomocné sloveso do/'du/ (přesněji trojice do / does / did) se používá pouze v otázkách a záporných větách.
Obyčejné věty bez důrazu
Nejprve se podíváme, jak je to v klasických oznamovacích větách, kde žádný důraz neklademe.
V přítomném a minulém prostém čase NEPOUŽÍVÁME pomocné sloveso:
My mom likes classical music.
*1
I went to school yesterday.*2
He loves her.*3
V ostatních časech použijeme pomocné sloveso be, have či will (v odpovídajícím tvaru):
I am working right now.
*4
She has been to New York.*5
We will try.*6
He was waiting for me.*7
V těchto větách se pomocné sloveso vyslovuje vždy slabě, bez přízvuku. Protože je oslabené, je možné ho také často zredukovat pomocí staženého tvaru (s apostrofem) – I'm, I've, I'd, I'll atp.
Věty se zdůrazněním
Někdy, obzvláště v mluvené angličtině, je potřeba zdůraznit, že daný děj, který sloveso popisuje, OPRAVDU probíhá/proběhl/proběhne, opravdu to tak je.
Jedná-li se o časy, ve kterých používáme pomocná slovesa, nebudou se lišit od těch nezdůrazněných ničím jiným, než přidáním důrazu právě na pomocné sloveso:
I am working right now.
She has been to New York.
We will try.
He was waiting for me.
Je to pochopitelně možné pouze v mluvené řeči. Pokud chce něčeho takového docílit např. autor knihy, obvykle dané slovo zdůrazní kurzívou:
I am working here.
She has been to New York.
We will try.
He was waiting for me.
V přítomném a minulém prostém čase není pomocné sloveso, na které bychom mohli umístit důraz, proto si ho musíme doplnit sami. Bude to sloveso, které používáme v otázkách a záporech v těchto časech, tedy do / does / did. Při vyslovování na ně dáme důraz.
I do like music.
*8
I did go to school yesterday.*9
He does love her.*10
I did call him, but he didn't answer.*11
She does know that.*12
They did sell nice things there.*13
We do want to go there with you. Why do you think we want to stay home?*14
Nezapomeňte, že za pomocným slovesem do je vždy už jen základní tvar slovesa:
I did go to school yesterday. x I did went to school yesterday.
He does love her. x He does loves her.
Použití
Na místě je, abychom přesně uvedli, co se pod oním zdůrazněním slovesa skrývá, v jakých situacích k tomu dochází. Ilustrujeme si to na příkladech.
příklad 1
Představte si, že vám někdo řekne:
You didn't really notice her but she was really beautiful.
*15
Vy jste si jí ale všiml, proto se ohradíte takto:
But I did notice her.
*16
V češtině byste dali důraz na sloveso “všiml”, v angličtině bude zdůrazněné did.
příklad 2
Dívka vám řekne:
If you loved me, you would have stood up for me.
*17
Vy ji ale milujete a tak se bráníte a řeknete:
I do love you. It was just a misunderstanding, sorry.
*18
příklad 3
Učitel se rozzlobí, že zase nemáte domácí úkol:
You didn't do your homework again, Mark?
*19
Vy se ale vymluvíte:
I did do my homework, but I left it on my desk this morning.
*20
Z výše uvedených příkladů by už mělo být patrnější, o jaký typ zdůraznění skutečně jde. Říkáme, že něco tak OPRAVDU je, OPRAVDU se to stalo. Je to tedy například něco, co by posluchač nečekal, nebo o čem si myslí něco jiného. Můžeme tak například někoho o něčem přesvědčovat, někomu vyvracet jeho názor apod. V překladu do češtiny si tedy můžeme přidat slovíčka vážně, opravdu, skutečně, fakt, fakticky, ne že ne, apod. Záleží na formálnosti situace.
V těchto případech zpravidla NEPOUŽÍVÁME příslovce really. To totiž může vyjadřovat něco úplně jiného:
I really know her. = Opravdu ji znám. (Jak moc ji znám? Opravdu dobře.)
I do know her. = Opravdu ji znám. (Vážně, nelžu.)
I really love you. = Vážně tě miluju. (Jak moc? Vážně moc.)
I do love you. = Vážně tě miluju. (A ne že ne.)
Zdůraznění rozkazu
Podobným způsobem zdůrazňujeme slovesa v rozkazovacím způsobu. I zde je na pomocném do přízvuk.
Do come back.
*21
Please do help me.*22
Do sit down.*23
- Moje mamka má ráda vážnou hudbu.
- Včera jsem šel do školy.
- On ji miluje.
- Právě pracuji.
- Už byla v New Yorku.
- Pokusíme se.
- Čekal na mě.
- Ale já mám rád hudbu.
- Já vážně šel včera do školy.
- On ji ale fakt miluje.
- Já mu přece zavolal, ale on to nezvedl.
- Ona to přece ví.
- Opravdu tam prodávali hezké věci.
- My tam ale chceme jít s vámi. Proč si myslíte, že chceme zůstat doma?
- Ty sis jí ani nevšiml ale byla moc hezká.
- Ale já si jí všiml.
- Kdybys mě miloval, zastal by ses mě.
- Ale já tě miluju, bylo to jen nedorozumění. Promiň.
- Ty jsi zase neudělal domácí úkol, Marku?
- Ale já ten úkol udělal, ale zapomněl jsem ho dnes ráno na svém stole.
- Vrať se. Myslím to vážně.
- Prosím vážně mi pomozte.
- Tak si přece sedni.