Help for English

Unreal time - "nereálný čas"

UPPER-INTERMEDIATE Vydáno dne 12.10.2009

Co je to „nereálný čas“ a kdy se používá?



Nereálný čas

(unreal time)

Určitě znáte čas přítomný, minulý a budoucí. Víte také, že v angličtině jsou časy průběhové a prosté. Určitě jste také slyšeli o čase předpřítomném, předminulém a někteří i o předbudoucím. Co to ale (proboha) je NEREÁLNÝ ČAS?

Na úvod se vás jen pokusím uklidnit. Nejedná se o čas (tense), ale o čas (time). V anglické gramatice se totiž tyto dva pojmy rozlišují. Slovo TENSE označuje gramatickou strukturu, slovo TIME pouze jakýsi významový koncept. Studenti anglické morfologie tedy např. vědí, že budoucí čas (future tense) v angličtině vůbec neexistuje, existuje pouze budoucí čas (future time). Budeme-li se tedy bavit o "nereálném čase", nepůjde ani tak o nějakou novou gramatickou strukturu, ale pouze o významový koncept a jeho vyjádření v angličtině.

Základní princip

Princip tzv. nereálného času spočívá v tom, že v nereálných kontextech (jako jsou např. přací věty, nereálné kondicionály apod.) používáme v přítomném a budoucím významu minulý čas a ve významu minulém používáme čas předminulý.

Nereálný čas:

budoucnostminulý čas (past tense)
přítomnostminulý čas (past tense)
minulostpředminulý čas (past perfect)

Co přesně si představit pod "nereálným kontextem" si nyní ukážeme na konkrétních případech.

Přací věty

Jedním z nejčastějších nereálných kontextů jsou přací věty, tedy hlavně věty s WISH nebo IF ONLY, kterými litujeme, že něco není/nebylo jinak. V češtině je překládáme pomocí 'kéž by', 'kdyby tak' apod.

Přítomná a budoucí přání obsahují minulý čas:

I wish you were here.
I wish he returned tomorrow.
If only I were taller.

Minulá přání se vyjadřují předminulým časem:

I wish I had studied harder.
If only he had been more careful.

Více o přacích větách se dočtete v samostatném článku: Přací věty (wish clauses)

Nereálné kondicionály

Ke stejnému jevu jako v přacích větách dochází i v tzv. nereálných podmínkách. Jsou to ty podmínkové věty, které nemluví o něčem, co se možná stane/stalo, ale o tom, co by se stalo KDYBY, co by se bývalo stalo KDYBY. O rozdělení podmínkových vět se dočtete více v samostatném článku: Podmínkové věty: úvod a přehled.

Ve vedlejší větě, která obsahuje podmínku současnou nebo budoucí, použijeme minulý čas:

If they didn't have kids, they would break up.
If she had the time tomorrow, she would help us.

Obsahuje-li vedlejší věta podmínku v minulosti, je vyjádřena předminulým časem:

If you hadn't called me yesterday, I would have gone out with someone else.

Podmínkové souvětí může obsahovat i jiné spojky (unless, providing, on condition that...). I v těch případech, jedná-li se o nereálnou podmínku, používáme nereálný čas.

What if, suppose / supposing, imagine

Věta za těmito slůvky se chová stejně, jako kdyby se jednalo o kondicionál s IF. Tyto věty většinou jaksi nastíní nějakou nereálnou situaci a zaměřují se na to, co by tyto situace mohly způsobit.

What if we stayed here?
What if they had been killed?
Supposing you were caught?
Imagine you won the lottery! What would you buy?
Suppose someone stole your wallet. Would you go to the police?

Pokud by ale šlo o reálnou podmínku, použli bychom přít. čas:

Suppose someone steals your wallet. Will you go to the police?

Takové věty si můžeme převést na podmíkové souvětí:

Suppose someone stole your wallet. Would you go to the police? =
= If someone stole your wallet, would you go to the police?

Suppose someone steals your wallet. Will you go to the police? =
= If someone steals your wallet, will you go to the police?

As if, as though

Nereálný čas používáme i za spojkami AS IF a AS THOUGH, pokud označují něco nereálného. Opět používáme minulý čas pro přítomnost a předminulý pro minulost:

She acts as if she didn't know him.
He looks as if he had been hit by a truck.

Pokud ale nechceme vyjádřit nereálnost situace, lze použít i normální časy:

She acts as if she doesn't know him.

Všimněte si, že i v češtině toto lze vyjádřit jako něco nereálného (...jako kdyby...) nebo jako něco reálného (...jako když...).

Za hovorovějším LOOK LIKE, FEEL LIKE, SOUND LIKE, ACT LIKE apod. nereálný čas obvykle nepoužíváme:

He acts like she doesn't know him.

It's time...

Ve větách s IT'S TIME nebo IT'S HIGH TIME či IT'S ABOUT TIME používáme také minulý čas:

It's time we left.
It's high time you told me the truth.
It's about time you stopped smoking.

Tyto věty vlastně znamenají něco jako SHOULD:

It's time we left. = We should leave.
It's high time you told me the truth. = You really should tell me the truth.

Pokud nemáme na mysli toto pomyslné 'should', použijeme za IT'S TIME infinitiv:

It's time to reap.

I'd rather...

Za I'D RATHER používáme nereálný čas pouze tehdy, když se podmět věty I'D RATHER a vedlejší věty liší:

I'd rather she asked someone else.
I want to help you. -- I'd rather you didn't.
I'd rather you hadn't said that. - vedlejší věta se týká minulosti

V jiných situacích (jsou-li podměty stejné) je za I'D RATHER holý infinitiv:

I'd rather go with someone else.
He'd rather stay home.

Úplně stejně se používá spojení I'D SOONER:

I'd sooner she stayed single.

Nereálná souvětí s WOULD

Unreal time se objevuje i ve zdánlivě obyčejných větách, kde hlavní věta obsahuje podmiňovací WOULD/COULD. Nereálný čas tam totiž nahrazuje právě ono slovíčko WOULD. V češtině je podmiňovací způsob v obou větách, v angličtině pouze v té hlavní:

He says he would do what he could to help.
He has parents who would give him anything he wanted.
Under normal circumstances I would do whatever she asked.

I WERE, HE WERE, SHE WERE, IT WERE

V nereálném čase se často používá tzv. subjunktiv slovesa BE, který je pro všechny tvary stejný - WERE, tedy i v první a třetí osobě jednotného čísla.

I wish I were an angel.
If he were younger, he would ask her out.
He looks as if he were interested, doesn't he?
Supposing someone were hurt.
I'd rather it were you.
It's high time I were on my way.

Někteří tuto variantu považují za 'správnější' než WAS, ale názory se v tomto velmi liší. Správně je každopádně obojí.

Nereálný čas a časová souslednost

Nyní pozor. Nereálný čas má svůj význam v té podobě, ve které jsme si ho nyní vysvětlili. Nijak ho neovlivňuje tzv. časová souslednost. Máme-li tedy něco nereálného v nepřímé řeči, čas se nebude měnit:

I wish I were an angel. --
-- He said he wished HE WERE an angel.

Ke změně minulého času na předminulý zde nedojde:

He said he wished he had been an angel.

Závěrem

Věřím, že se mi podařilo vám alespoň přiblížit, co je myšleno pojmem 'nereálný čas' či 'nereálný kontext'. Možná jste o tomto jevu věděli pouze ve spojení s kondicionály a přacími větami. Jak ale vidíte, jde o poměrně obecný koncept, který není přímo závislý na jednom či dvou gramatických jevech.



Pokračovat můžete zde:

UPPER-INTERMEDIATE

Test: Unreal time

Otestujte si znalosti použití tzv. „nereálného času“.
UPPER-INTERMEDIATE

Test: Unreal time #2

Otestujte si znalosti použití tzv. „nereálného času“.
INTERMEDIATE

Cvičení: Nereálné podmínky

Procvičování nereálných kondicionálů (kdyby…) včetně tzv. smíšených kondicionálů.
Komentáře k článku
Téma Přísp. Přečteno Poslední příspěvek
Nepřečteno Unreal time - "nereálný čas" 23 8072 Od Marek Vít poslední příspěvek
před 6 měsíci